(17.00 hodin)
(pokračuje Sehoř)
Co se týká snižování bodů za řekl bych banálnější přestupky, jako je svícení nebo telefon, to bych jednoznačně podpořil. Já osobně mám trauma s držením telefonu. Já jsem to tady už kdysi vysvětloval. Vy můžete držet v ruce cokoliv, můžete držet cigaretu, můžete mít hamburger v ruce, můžete mít brýle v ruce, můžete mít cokoliv v ruce, ale jak máte telefon, tak dostanete body. Je to naprostý nesmysl, ale bohužel prostě takto to zůstalo v zákoně.
Co se týká zrušení spodní hranice pokut, musím říct, že bych se spíše přikláněl k tomu, aby se spodní hranice pokut nerušila, protože to tam je právě z toho důvodu, aby se snížilo korupční prostředí. A pokud jsou ty hranice nastaveny příliš vysoko, jako že v některých případech asi ano, tak potom bychom se skutečně, tak jak říkala předkladatelka, měli spíše zabývat tím, aby to bylo únosné pro řekněme naše obyvatele. Chápu, že je jednoduché říct "nemají dělat přestupky", ale v některých případech skutečně možná že to nastavení je příliš vysoké a u jednoho z příkladů, například u toho sebezranění cyklisty, si myslím, že to je evidentní.
Čili na jedné straně jsem se snažil jakoby přistoupit k těm pozměňovacím návrhům, na druhé straně bych varoval před tím, aby se z toho nestala opět legislativní smršť, tak jak minule, čili jsem trochu v rozpacích. Myslím si, že bychom měli novelu nazvat tzv. technickou novelou, kde by skutečně se opravily některé chyby a možná některé nelogičnosti, a abychom se každý nesnažil realizovat na tom, že přinese svých dvacet pozměňovacích návrhů krát dvě stě. To asi tak nějak vypadalo, jak to bylo v minulém volebním období.
Musím říct, že novela je reakcí na to, že jsme udělali velký skok z přílišné benevolence do přílišné restrikce. Na druhé straně zase musím říct, že přece není možné neponechat nějakou dobu působit ten zákon, i když třeba já osobně jsem pro něj nehlasoval z důvodů velké restrikce, protože zase není možné, aby každého půl roku se jezdilo podle jiných pravidel.
To je moje zpravodajská zpráva. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Tolik zpravodajská zpráva a nyní můžeme otevřít obecnou rozpravu, což takto činím, a do ní se přihlásil jako první pan poslanec Miloslav Kala. Prosím. A hlásí se také pan poslanec Šimonovský jako další. Prosím pana poslance Kalu.
Poslanec Miloslav Kala: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, moje vystoupení asi bude delší než vystoupení pana zpravodaje, protože jsem byl spojen s tím zákonem, který v současné době platí, jako zpravodaj a provázel jsem ho tady ve Sněmovně, dokonce dvakrát, tou trnitou cestou, než byl přijat.
Přiznám se, že jsem nečekal, že se dostaneme do situace, že po čtyřech měsících od jeho nabytí účinnosti zde bude znovu ležet jakýsi poslanecký návrh, který podle mého názoru má jenom jeden jediný cíl: ten zákon a jeho účinky okleštit, morálně před veřejností jej degradovat a zavést na našich silnicích takový starý dobrý nepořádek, který tam panoval před začátkem letošních prázdnin.
Považuji za nutné připomenout, v jaké atmosféře ta novela silničního zákona byla přijata. Podle mého názoru o potřebě nového zákona se diskutovalo dlouhá léta. A každý, kdo viděl ten nebetyčný rozdíl v chování našich řidičů u nás a v zahraničí, například v Rakousku, tak viděl, že jediná věc, která u nás podle mého názoru chybí, je existence, resp. neexistence vynutitelných pravidel, která pro pachatele závažných přestupků znamenají hrozbu citelných postihů, a to od finančních až po vyloučení z provozu. Ta novela silničního zákona měla jeden základní cíl: ochránit slušné řidiče a chodce a zvrátit varovné statistiky úmrtnosti a těžkých zranění na našich silnicích, které patřily k nejhorším v Evropě. Celý systém opatření měl především zklidnit provoz, zavést jasnou zodpovědnost za vlastní jízdu, citelně finančně i systémem bodů donutit bezohledné řidiče ke změně nebezpečného chování. Troufám si říci, že v tomto ohledu je současný silniční zákon v pořádku a jeho zásadní chybou je, že nebyl přijat o mnoho let dříve.
Konkrétní důsledky už tady byly zmíněny, i když mě zaráží, že v důvodové zprávě jsou nějakým způsobem zpochybňovány. Vloni o prázdninách vyjeli policisté k celkem 33 tis. dopravních nehod, letos to bylo o 8 tis. méně. Číslo 223 usmrcených pokleslo na 149 a za pouhé dva prázdninové měsíce zemřelo na silnicích o 74 lidí méně. Z loňských 1654 nehod zaviněných alkoholem jsme se dostali na letošních 1113 a dramaticky o prázdninách ubylo i lehkých zranění.
Samozřejmě je pravda, že veřejné diskuse o tvrdosti a brutalitě tohoto zákona a celá řada dalších faktorů vedly k tomu, že v září už poklesla kázeň a na silnicích zemřelo v uvozovkách jenom o osm lidé méně, a všechny statistiky potvrzují, že se bilance nehodovosti postupně vrací na úroveň před přijetím zákona.
Nicméně veřejná diskuse a medializace měla další pozitivní výsledek, a to byla konkrétní úprava, poměrně rychlá a razantní úprava zastaralého nebo neaktuálního dopravního značení; došlo k vyjasnění takových sporných záležitostí, jako je tolerance při měření rychlosti; městské policie začaly po nekonečné době na požádání přeměřovat řidičům tachometry, občané si začali policistů, dopravního značení a dopravního provozu sami víc všímat. Samozřejmě také byla akcelerována odborná diskuse o pravomocích městských strážníků, policie vůbec, o psychologii, dopravní psychologii a dalších, probíhá celá řada odborných debat, odborných seminářů na toto téma.
Ten v uvozovkách přísný zákon ukázal, jak velkou roli na našich silnicích hrají policisté. A tady podle mého názoru je důvod policii kritizovat. Ačkoliv byl zákon přijat na konci roku 2005 a jeho přijetí bylo avizováno hodně dlouho dopředu a legisvakance byla až od července, nebo účinnosti nabyl až od července roku dalšího, policie tento půlrok nijak nevyužila a místo toho, aby využila tohoto nového institutu k preventivnímu působení v provozu, tak podle mého názoru snad spíše dostali rozkaz odejít do ilegality. Setkat se s policejní hlídkou v provozu je poměrně složitá záležitost, a co je nejhorší, tak policisté nezměnili svoje chování. Stále působí spíše jako nárazoví vybírači pokut místo toho, aby byli vidět, aby působili preventivně na nebezpečných místech, aby tolerovali případná drobná pochybení, ale aby na ně poukazovali. Nakonec o tom, že policie ten zákon příliš neakceptovala svědčí i prohlášení policejního prezidenta z letošního července, který veřejně pochyboval o tom, že řidiči udrží kázeň. Zřejmě by měl dostat aspoň jednu lekci z psychologie řízení, protože podle mého názoru právě on je ten, kdo má nad mírou řidičské kázně bdít.
Vedle toho se spustila velká kampaň, která působila a upozorňovala na nejrůznější - ať už oprávněná nebo neoprávněná - pochybení nebo chyby zákona a podle mého názoru byla motivována jedním jediným cílem, a to, abychom se vrátili od tohoto zákona ke stavu, který tady panoval před 1. červencem.
Paní navrhovatelka zmínila ten vychvalovaný německý model přidělování bodů, po kterém všichni u nás volají. Já jsem si dal tu práci, že jsem si ho prostudoval, a musím říct, že je neuvěřitelně přísnější proti našemu systému. Ono 18 bodů, pokud ještě omezíme počet přestupků, a vedle toho v Německu je počet přestupků podstatně větší, které jsou zahrnuty do bodového systému, navíc jsou jednotlivé přestupky i odstupňovány podle nebezpečnosti, což jsme u nás neudělali, a navíc se neustále říká, že v Německu existuje jakási možnost odepsat body v případě proškolení řidiče. Ono to také není tak jednoduché.
***