(14.50 hodin)
(pokračuje Jacques)
Navržením zrušení limitu pro ustavení poslaneckého klubu po volbách bychom chtěli reagovat zejména na platnou právní úpravu voleb do Poslanecké sněmovny, která umožňuje, aby politická strana, která ve volbách obdržela více než 5 % hlasů v celorepublikovém průměru, získala výrazně nižší počet poslaneckých mandátů, než jaký by odpovídal čistě proporcionálnímu promítnutí volebního výsledku do poměrného zastoupení v Poslanecké sněmovně.
Minimální počet deseti poslanců nutných pro zformování klubu má logiku v případě ideálního poměrného systému, neboť strana s pěti procenty hlasů by měla skutečně obsadit 5 % křesel, tedy deset. Volební systém, který byl změněn až po přijetí jednacího řádu, však nerovným přepočítáváním hlasů na mandáty tento proporční princip deformuje. Právní úprava ustavování poslaneckých klubů obsažená v zákoně o jednacím řádu Poslanecké sněmovny tuto skutečnost ale nereflektuje. Současné platné územně samosprávné členění, resp. členění na volební kraje, umožňuje, aby se do Poslanecké sněmovny dostalo po volbách i méně než deset poslanců za politickou stranu, která ale splnila zákonem danou podmínku a překonala pětiprocentní hranici pro vstup do Sněmovny. Tuto skutečnost by dle našeho mínění měl odrážet jednací řád. V případě, kdy politická strana či politické hnutí uspěje ve volbách a získá poslanecké mandáty, musí mít tito poslanci právo sdružovat se v poslaneckém klubu a zapojit se plnohodnotně do práce Sněmovny.
Klub hraje významnou roli v organizaci práce a právem každé parlamentní strany je chod Sněmovny ovlivňovat. V této souvislosti je nezbytné si uvědomit, že pokud existuje hranice deseti poslanců pro vytvoření poslaneckého klubu po volbách, je tím de facto poslancům zvoleným za politickou stranu či hnutí, kterých je méně než deset, znemožněno podílet se jakýmkoliv způsobem na nominaci dovolených orgánů a dalších úkonech, které jsou vyhrazeny pouze a výhradně poslaneckým klubům.
Současné znění jednacího řádu vytváří odlišné podmínky pro zvolené poslance za určitou politickou stranu nebo hnutí, a to výhradně na základě kvantitativního hlediska. Jednací řád by měl dát rovné šance všem, kteří uspějí ve volbách, a jakákoliv diskriminace je z tohoto pohledu nepřípustná.
Pokud jde o výhrady, které se v souvislosti s předložením této novely objevily, pokusím se v tuto chvíli vyvrátit tu základní. Ano, je skutečně možné, že politická strana, která překročí pětiprocentní hranici pro vstup do parlamentu, nakonec získá jediný poslanecký mandát, a tento jediný poslanec pak bude chtít ustavit svůj vlastní klub. Tato skutečnost však nevypovídá nic o zrušení spodní hranice počtu poslanců pro ustavení klubu, ale tato skutečnost vypovídá spíše o diskriminační povaze současného volebního systému, ve kterém se výše zmíněné politické straně může dokonce stát i to, že mandát nezíská vůbec nikdo. Obě varianty jsou z matematického hlediska možné, ale v zásadě jsou obě velmi nepravděpodobné.
Závěrem bych chtěla upozornit, že k návrhu zákona jste obdrželi stanovisko vlády, tisk 19/1, ve kterém vláda vyjádřila souhlas s návrhem zákona.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, děkuji vám za pozornost, kterou jste mi věnovali, a na závěr bych vás chtěla požádat o podporu tohoto návrhu zákona a souhlas s postupem podle § 90 odst. 2 zákona o jednacím řádu a o jeho schválení již v prvním čtení. Jsme připraveni o dané věci diskutovat a rádi bychom vás přesvědčili, že se nejedná pouze o změnu, která souvisí s výsledkem posledních voleb, i když byla navržena v souvislosti se zvolením právě naší strany do Poslanecké sněmovny, ale že usilujeme o vytvoření nediskriminačních podmínek a nastolení souladu mezi platnou právní úpravou voleb a jednacím řádem Sněmovny. V budoucnosti by totiž nemělo docházet k situaci, kdy poslancům zvoleným za politickou stranu nebo hnutí do Poslanecké sněmovny bude de facto znemožněna účast na práci Sněmovny, na formování jejích orgánů, na plnohodnotném plnění mandátů získaných ve volbách jen z toho důvodu, že jednací řád obsahuje kvantitativní hranici stanovenou před deseti lety v kontextu - a to tedy zdůrazňuji - jiného volebního zákona. Podtrhuji proto, že snaha o změnu jednacího řádu není pouze snahou zajistit rovné podmínky pro poslance a poslankyně zvolené do Sněmovny za Stranu zelených, ale pokusem o odstranění zjevné diskriminace, která se v budoucnosti může týkat kohokoliv. Zelení neusilují o účelovou změnu pouze ve prospěch vlastní strany, ale o obecnou nápravu nespravedlivého stavu. Není totiž vyloučeno, že se v budoucnu v nerovném postavení ocitne jiný politický subjekt, než kterým je Strana zelených.
Doufáme, že Poslanecká sněmovna pochopí důvody, které nás k předložení této novely vedly, a vysloví s ní souhlas již v prvém čtení, jak jsme o to žádali.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já vám děkuji za vaši pozornost. (Tleská poslanec Bursík.)
(V sále je velký hluk.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. Požádal bych vás, paní poslankyně, abyste si sedla ke stolku pro místo navrhovatele.
A nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení, pan poslanec Stanislav Křeček. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Stanislav Křeček: Pane předsedající, kolegové a kolegyně, já bych především zdůraznil, že na stanovení minimálního počtu členů klubu není nic diskriminačního. Každý přece chápe, že klub je určité společenství, které musí mít určitý počet členů. Bohužel, z návrhu zákona, tak jak ho nyní projednáváme, vyplývá, že by mohl být klub o jednom členu, který by byl současně předsedou, současně místopředsedou. Domnívám se, že to prostě možné není. Já si myslím, že Sněmovna, pokud hodlá - a doufám tedy, že hodlá - nějakým způsobem podpořit tento legislativní záměr, by se přece jenom měla shodnout na nějakém minimálním množství členů klubu, protože to, že někdo není členem klubu, ho nijak nediskriminuje, je řádně zvoleným poslancem. Nelze do budoucna vyloučit, že volby mohou dopadnout všelijak, že se sem mohou dostat skutečně jeden až dva poslanci za některou politickou stranu, a podle mého názoru není dost dobře možné, abychom schválili v této podobě tento zákon, to znamená, že klub bude mít každý počet poslanců, kteří se do Sněmovny dostanou, bez ohledu na jejich počet. Už ze samotného termínu klub vyplývá, že se musí jednat o určité minimální společenství.
Druhou námitkou k tomuto zákonu pak poukazuji na to, že jakkoliv má být antidiskriminační, diskriminuje kluby, které by vznikly v průběhu volebního období. Zatímco u klubů utvořených hned po volbách třeba z jednoho poslance není žádné omezení, naopak u klubů, které by vznikaly v průběhu, například zánikem politické strany, rozložením politické strany apod., už se vyžaduje zase 10 %, takže to lze jistě sledovat jako určitou diskriminaci.
Takže já se domnívám, že záměr zákona je správný, strana, která má určitý počet poslanců, by měla mít svůj klub, myslím si však, že tento návrh zákona vyžaduje ještě některé legislativní úpravy, a domnívám se, že by měl být projednán v ústavněprávním výboru Sněmovny.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Prosím vás, abyste se usadil na místo zpravodaje a společně se mnou sledoval obecnou rozpravu.
Nyní otevírám obecnou rozpravu. Hlásí se někdo do obecné rozpravy? Paní poslankyně Jacques. Prosím, máte slovo, paní poslankyně.
Poslankyně Kateřina Jacques: Dámy a pánové, dovolte mi, abych reagovala na ty případné výtky, které tady padly. Nejdříve k tomu tématu místopředsedů.
Jednací řád skutečně umožňuje orgánům Poslanecké sněmovny, a to se týká také poslaneckých klubů, aby si jmenovaly své místopředsedy. Nicméně toto není povinností, ale možností, takže je samozřejmě možné, aby místopředsedové jmenováni nebo zvoleni nebyli, a koneckonců v minulém funkčním období tomu tak v některých případech u některých komisí bylo, takže precedens tady je.
Také není pravda, že poslanci, kteří jsou zvoleni za stranu, která nemá možnost sdružovat se v poslaneckém klubu, nejsou ve své práci nikterak omezováni nebo diskriminováni.
***