(17.00 hodin)
(Po příchodu některých členů vlády do sálu:)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Vážené paní kolegyně, vážení kolegové, pojďme, prosím, pokračovat. Poprosím, aby se opět ujala slova paní poslankyně Kateřina Konečná. Oznámím všem, že zde mám ještě dvě přihlášky do rozpravy - od paní poslankyně Kateřiny Jacques a od pana poslance Miroslava Opálky.
Budeme tedy pokračovat v diskusi, a to vystoupením paní poslankyně Kateřiny Konečné.
Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji, paní předsedající.
Dovolte mi, pane premiére, jenom krátkou vsuvku. Když jste mluvil o slušnosti, já jsem vždycky měla pocit, že slušnost v politice je umět se poslouchat. A velmi mě mrzí, že přes deklarovaná slova o slušnosti v politice a jiné politické kultuře jste mi teď dokázal, že tu slušnost, tu základní lidskou slušnost poslouchat se, nemáte. Nicméně budu pokračovat ve svém vystoupení.
Je hezké, že vláda pokládá euroatlantický bezpečnostní prostor za nedělitelný. I my víme, že u Madridu se bojovalo za Prahu a že bez dohod s USA nelze budovat žádnou skutečnou bezpečnostní architekturu Evropy. Zahrnuje ale uvedený citát i vládní podporu výstavby americké vojenské základny u nás? Jistě pochopím, že strana, která vyhrála volby, nechtěla otevřeně před těmito volbami o jakékoliv raketové základně na území České republiky mluvit. Myslím si ale, že nadešel čas, a ptám se tedy, proč ve vládním prohlášení není ani zmínka o tom, jak to s touto protiraketovou základnou je, když náměstci Ministerstva zahraničních věcí velmi intenzivně již tři měsíce vyjednávají se zástupci USA o tom, jak by tato základna měla zcela reálně vypadat, jaké by měla mít technické zabezpečení a co všechno bude pro Českou republiku znamenat, respektive jaké ústupky má Česká republika udělat.
Ano, budete jednat proti vůli občanů, protože tak to chce váš Velký bratr. Bylo by ovšem fér to těm občanům říci. V této konkrétní úrovni totiž, ne na úrovni abstraktních frází, se profiluje politika.
Je taktéž milé, že vláda přezkoumá a zváží negativní dopady plánovaného snižování obranných výdajů. Vezme ale v potaz i pozitivní dopady?
Cením si toho, že podle vlády má být požadavek určitého standardu demokracie a dodržování lidských práv základním východiskem společné zahraniční a bezpečnostní politiky Evropské unie. Ptám se ovšem: týká se tento postoj pouze Běloruska, nebo také Iráku a americké základny na Guantánamu? Je politováníhodné, že se vláda nevyjadřuje, jak a s kým bude spolupracovat při obhajobě tohoto záměru v OSN, OBSE či Radě Evropy. V každém případě bychom rádi slyšeli, že nenaváže ve své praktické politice v této oblasti na předchozí přístup, to je obhajobu dvojích standardů při posuzování stavu lidských práv v zahraničí. Máme právo očekávat objektivní analýzy a důslednost, padni komu padni.
Zajímalo by jistě nejenom mě, jaké místo, jakou důležitost dává vláda Radě Evropy. Bude provedena revize plnění smluvních závazků České republiky k této instituci? Jak vážně budou vládou brány rezoluce Parlamentního shromáždění Rady Evropy, nejenom ty, které se týkají lidských práv, ale i zbrojení, zdravotní péče, sociálních otázek či otázek rovného postavení žen a mužů?
Opravdu, vládní prohlášení dává více otázek než odpovědí. Ten, kdo chce souhlas se svým programem, by měl v tomto programu odpovědět alespoň na ty otázky, na které jsem se ptala, které budou v nejbližších týdnech součástí agendy vlády a již dnes trápí lidi v této zemi. Zakrývání problémů či útěk od sporných témat není totiž hledáním podpory, ale pouhou zbabělostí.
Děkuji. (Potlesk v levé části sálu.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji paní poslankyni Kateřině Konečné. Prosím nyní paní kolegyni Kateřinu Jacques, která se hlásila. - Už nechce vystoupit, takže je zde zatím poslední přihlášený řečník, pan poslanec Miroslav Opálka.
Poslanec Miroslav Opálka: Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, kolegyně a kolegové, pokusím se své vystoupení zkrátit. Přesto mi dovolte, abych se vyjádřil k několika záměrům vlády v programovém prohlášení k problematice sociální politiky. Ale úvodem snad hned titulní stránka. Tento zásadní dokument si nezasloužil ani velký znak České republiky. Možná je to tím, že v Čechách získala ODS převahu, na Moravě a ve Slezsku už nevyhrála. Proto tam asi ten velký znak není. (Ohlas v sále.)
Teď k jednotlivým pasážím. Bylo zde hovořeno, proč by poslanci za KSČM měli podpořit vládu. Já bych chtěl říci aspoň sedm tezí, proč bychom tuto vládu podpořit neměli.
Hovoří se zde docela ostrým jazykem, že je třeba obnovit motivaci k práci. Co však vede občany k tomu, že ztrácejí motivaci k práci? Především je to nezaměstnanost a dlouhodobá nezaměstnanost. Především je to problém motivovat lidi, kdy na jedno pracovní místo je 20 nezaměstnaných. Vláda nenavrhuje, jak to bude řešit. Ale naznačuje, že zde dojde k určitým zásadním postupům.
"Budeme garantovat, že průměrný důchod začne dohánět 42 % průměrné hrubé mzdy." Ale na jiném místě se dozvíme, že dojde ke snížení, někde, je tam omyl, sociálního pojištění, někde je tam sociální zabezpečení, což je správně. Na druhém místě jsou snížené příjmy z předpokládaných snížených daní. Tak já se ptám: Z čeho vláda zabezpečí navýšení systému, když na jedné straně bude snižovat jeho příjmy? Otázka a odpověď. Odpověď možná taková, že v rámci diferenciace, větší diferenciace důchodů bude v průměru toto zachováno, když připočítáme důchodové připojištění. Ale v tomto případě musíme srovnávat srovnatelné! My důchodové připojištění máme již dnes, a v tomto případě najednou počítáme jenom s jedním pilířem, ale na tom druhém v tom výhledu počítáme s oběma pilíři.
Co se týká DPH a seznamu komodit, které by se snad mělo podařit s Evropskou unií vyjednat na nižší, lépe řečeno žádné úrovni, vedle chleba zde máme pšeničnou mouku. Už tam chybí žitná mouka, přitom je to součást, chléb obsahuje daleko více komodit. Vidím v tom předpoklad dalších daňových úniků. Už vidím, jak se to bude v českém národě řešit.
Chybějí mi zde léky, dětské pleny, dětská výživa, výživa pro diabetiky a jiné. To je samozřejmě pro nás zcela nepřijatelné.
Když se podíváme na nemocenské pojištění, kde je navrhováno, že bude spojeno se zdravotními pojišťovnami. Ještě minulý týden pan ministr a místopředseda vlády prohlásil veřejně na zasedání výboru, že se takovýto systémový krok nechystá. V programovém prohlášení vlády na straně 11 v předposledním odstavci poslední věta to figuruje. Převádí se proti ústavě daleko větší zodpovědnost v zajištění zdravotní péče na zdravotní pojišťovny a upírá se státu. A tak bych mohl samozřejmě pokračovat dál.
Chci říci, že z toho všeho nám plyne jeden logický závěr: oslabit stát. Oslabit stát na straně příjmů, vytvořit situaci, kdy nebude na výdaje, a pak - člověče, starej se o sebe! Jak to uděláš ty, který na to nemáš, to je tvoje věc.
Děkuji za pozornost. (Potlesk v levé části sálu.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. A nyní se hlásí o slovo místopředseda vlády Petr Nečas.
Ministr práce a sociálních věcí ČR Petr Nečas Vážená paní předsedající, vážené dámy, vážení pánové. Dovolte mi, abych zareagoval na několik podnětů, které se týkají sociální politiky. Jsem hluboce přesvědčen, že je to záležitost, která zajímá drtivou většinu našich občanů, protože pokud se podíváme na transfery, sociální transfery, na jejich podíl na čistých příjmech domácností, tak samozřejmě v České republice tady došlo ke značnému posunu a v současné době, pokud si vezmeme hrubé příjmy domácností, tak tvoří sociální transfery až 25 % u průměrné české rodiny, a je třeba říci, že za posledních osm let tady došlo k nárůstu o 5 procentních bodů. Čili je to opravdu otázka, která se týká každého.
Zrovna tak platí, že otázka nezaměstnanosti je bezesporu problém, který je dlouhodobý, palčivý, především v té souvislosti, že nám narůstá počet lidí, kteří jsou dlouhodobě nezaměstnaní, to znamená, že jsou nezaměstnaní déle než rok, a že v tuto chvíli se jedná o 200 tisíc našich spoluobčanů. To, že máme zhruba 460 tisíc nezaměstnaných, je skutečností. Na druhé straně mluvíme-li o větší motivaci k práci, tak bychom si neměli zakrývat i některá další čísla.
Bezesporu tím jedním číslem je, že vedle 460 tisíc nezaměstnaných je v této zemi 90 tisíc volných pracovních příležitostí. Já tím neříkám, že tam nejsou problémy z hlediska nevyrovnání poptávky a nabídky především v oblasti kvalifikace, dojíždění, dopravní obslužnosti apod. To by bylo velmi laciné, říkat, že automaticky může ubýt 90 tisíc nezaměstnaných prostě proto, že 90 tisíc z nich nechce pracovat a nechce nastoupit na tato místa. To by bylo velmi laciné a levné.
***