Neautorizováno !

(12.00 hodin)
(pokračuje Janeček)

Tady bych upozornil na jednu věc. Přestože se zde navrhuje podpora výstavby, když to tak řeknu, ústavní péče nebo ústavních zařízení, tak na druhé straně např. Ministerstvo zdravotnictví bude škrtat ve svém rozpočtu peníze ve prospěch občanských sdružení, čili ve prospěch toho, co jsou vlastně ambulantní služby. Já se domnívám, že by bylo možná dobré, uvažovat i o tom, že se přesune část prostředků právě na podporu ambulantních služeb, které umožní člověku co nejdéle zůstat ve svém rodinném prostředí. Výsledek je totiž takový, že náklady jsou mnohem nižší a člověk je mnohem a mnohem spokojenější. Čili to je věc, kdy hovořím o tom, že bychom o těchto věcech se měli bavit nějakým komplexnějším způsobem.

Stále říkám, propusťme nějaký zákon o podpoře rodiny, protože to jsou věci životního běhu, různých potřeb rodiny podle toho, jak se mění věková struktura rodiny. Na to pořád zapomínáme a vždycky vyzobneme nějaký problém, a když problém takto vytrhneme, tak samozřejmě je těžké říci, že je to špatné. Je to samozřejmě věc, která je dobrá, ale to neznamená, že by nemohla být řešena ještě lépe. Byl bych rád, kdyby navrhovatelé tyto věci zvažovali a v případě, když bude nějaká možnost, i když v ni příliš nevěřím, tak ve druhém čtení nějakým způsobem pomohli tyto věci lépe podchytit. Znovu opakuji, je mi líto, že věc řešíme tím způsobem, že se vždycky zaměříme na jeden úzký problém, ten se snažíme popsat, jakoby vyřešit, a komplexnímu pohledu na českou rodinu se neustále bráníme, a možná že bychom potom pochopili mnohem více souvislostí a mnohem více vazeb, protože pořád se soustředíme na to, že řešením jsou peníze. Já bych chtěl upozornit, že řešením nejsou peníze, ale řešením je uchovávání sociálních vazeb, které, jak říkám, ve svém důsledku je to potom levnější.

Děkuji.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. S faktickou poznámkou pan ministr Škromach. Řádná přihláška, dám vás do pořadí, pane ministře. Slovo má pan kolega Dolejš, po něm pan ministr Škromach a potom pan poslanec Michalík.

Poslanec Jiří Dolejš: Milé kolegyně, kolegové, návrh má jistý punc mimořádnosti, a to nejenom co do rozsahu sociální poptávky, ale také co do času. Upozornil bych, že v této Sněmovně se zrodila iniciativa, která tento problém měla řešit již v září loňského roku, a jenom extenzí naší legislativní činnosti došlo k tomu, že se tím zabýváme až teď. Má to jeden praktický význam: protože se v těchto zdech už nesejdeme tak často, tak by bylo vhodné, aby tento návrh byl projednán ve zkrácené lhůtě, abychom to vůbec do voleb stihli projednat, protože jde o potřebu skutečně mimořádnou. To je jedna poznámka.

Druhá poznámka je o financích. Vždycky je financí méně než potřeb. Vzhledem k tomu, že se jedná o přerozdělení zdrojů, potenciálních zdrojů Fondu národního majetku, tak je pochopitelné, že strážce eráru, tedy pan ministr financí, již má představy o tom, jak by tyto zdroje rozdělil. Pokud bylo na Ministerstvo financí převedeno disponibilních peněžních zdrojů více než 38 mld. Kč, tak z toho je samozřejmě především pamatováno na Státní fond dopravní infrastruktury, případně na Správu železniční dopravní cesty. Něco je slíbeno na náklady a ztráty České konsolidační agentury, ale nebylo rozhodnuto o celé této částce, stejně tak jako je otevřena otázka zbývajících privatizačních aktů. Tudíž si myslím, že míra volnosti o rozhodování těchto peněz tady určitá je a nemělo by se to příliš dlouho odkládat v čase, protože čím později, tím je menší šance, že potenciální možnost bude také možností reálnou.

Pokud tady zejména pan kolega Janeček připomněl, že nejlepší je postarat se o seniory tím způsobem, že budou včleněni do přirozených sociálních vazeb, mohu s ním jenom souhlasit. Ale také je pravdou, že tato věc by měla být ošetřena ze státního rozpočtu, popř. z rozpočtů územních celků obcí a měst, a že tyto peníze jsou jenom zlomkem požadované částky, na kterou už jsou připraveny projekty v jednotlivých obcích, a spíš bude problém vybrat ty nejpotřebnější, než že by tyto peníze nebylo možno utratit.

Pokud jde o vývoj poptávky, tak se obávám, že nejenom vzhledem k demografické situaci, ale i k dalším faktorům se může situace zhoršovat. Disponibilní kapacita sociálních služeb není jenom o financích, je to také o lidech, kteří jsou schopni se tomu kvalifikovaně věnovat, je to i o tom, že kapacita dostupných služeb není na úrovni určitého standardu a každá modernizace stávajících zařízení ukrajuje z kapacity. Pokud bychom se podívali na kapacitu, která je v oblasti péče zařízení typu penzionů, tak stačí sáhnout na statistiku sociálního bydlení z roku 2005, kde zjistíme, že bylo zahájeno o 328 takovýchto jednotek méně za loňský rok a dokončeno dokonce o 591 jednotek méně. Takže investiční intenzita v této oblasti je také podstatně nižší.

Závěrem bych poprosil, abyste skutečně byli nejenom shovívaví, ale přímo i pamětliví toho, že každý jednou zestárne a že bychom měli určitou kapacitu v této oblasti bez ohledu na restrukturalizaci péče udržovat, že tady je dlouhodobý investiční dluh, a že tudíž, kdo rychle dává, dvakrát dává. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Myslím, že si vaše slova vezmou všichni k srdci, ať myslíme na sebe.

Slovo má pan ministr Škromach, po něm pan kolega Michalík.

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, chtěl bych se k tomu krátce vyjádřit a možná i reagovat i na některé dotazy, které tady zazněly.

Ministerstvo práce dnes registruje přibližně asi za necelých 7 mld. Kč požadavků na rekonstrukce, případně výstavby nových kapacit, většinou to převažuje v domovech důchodců a v dalších zařízeních obdobného typu. Tyto požadavky jsou jednoznačně ze strany jednotlivých krajů, měst a obcí, protože Ministerstvo práce a sociálních věcí dnes nezřizuje žádné domovy důchodců a zřizuje pět ústavů sociální péče, které mají nadkrajovou působnost. Tyto prostředky, které máme řádově k dispozici dnes, jsou v řádech stamilionů a zdaleka nepokrývají potřebu jenom samotné rekonstrukce stávajícího fondu, natož případně rozšíření, protože požadavky, které dnes registrují města a obce, které registrují kraje o tato zařízení, tak několikanásobně převyšují možnosti těchto zařízení.

Chtěl bych upozornit, že obdobně vláda už postupovala v letech minulých, kdy v rámci církevních restitucí bylo vyčleněno kolem 15 mld. Kč na výstavbu nových zařízení nebo rekonstrukci jiných objektů, které vlastně nahrazovaly kapacity, které byly restituovány.

Myslím, že je možné hovořit o jednotlivých návrzích nebo požadavcích. Máme je zpracovány podle míry připravenosti, a samozřejmě pokud by byla vůle, tak vzhledem k času, jak je to nastartováno, tak to bude zřejmě otázka povolební. Čili bude to věc příští vlády, která by z těchto prostředků vlastně financovala tuto oblast.

***