Neautorizováno !

(15.50 hodin)

Poslanec František Beneš: Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážení členové vlády, vážený pane senátore, dámy a pánové, dříve než přistoupíme k opakovanému hlasování o návrhu zákona o nájemném z bytu, dovolte mi několik slov, která mají završit systematické úsilí poslanců KSČM o přijetí zákonné normy v podobě, na které by žádný ze slušných majitelů ani nájemců bytů, ale dokonce ani stát neprodělali.

Scházíme se nedlouho poté, co Ústavní soud odmítl zrušit ty části občanského zákoníku, které se týkají nájmu bytů. Ústavní soud potvrdil, a to opakovaně, že nájem bytu zaslouží ochranu. Jednoznačně však také potvrdil, že nám chybí zákon o sjednávání nájemného, o definici obsahu tohoto pojmu, o službách spojených s bydlením, ale i o opravách v pronajatých bytech. Součástí zákona musí být také ustanovení, za jakých podmínek může majitel bytu jednostranně zvýšit nájemné či zálohy za služby.

Co z tohoto pohledu vládní návrh, který se vrací ze Senátu, řeší? Posuďte sami.

Za prvé, podstatně zasahuje do práv daných občanským zákoníkem, tedy kodexem, který by neměl být měněn poslaneckou novelou, jako je tomu zde. Návrh směřuje dokonce i proti nálezu Ústavního soudu.

Za druhé: Jednostranné zvyšování nájemného je po úpravě v Senátu možné pouze v přechodném období čtyř let a poté bude fakticky platit současný stav.

Za třetí: Pominu-li skutečnost, na kterou jsem již dříve upozorňoval, že Ministerstvo pro místní rozvoj není cenovým orgánem, který by mohl stanovit cenu nájemného, pak navržené nájemné v některých místech České republiky bude i na konci přechodného období pod náklady na bydlení a správu domu. Jinde naopak může dosáhnout hodnot, které by byly pro většinu rodin nedostupné. Chci připomenout, že podle statistických dat Českého statistického úřadu náklady na bydlení považuje za vysoké nebo značně vysoké až 96 % českých rodin.

Za čtvrté: Návrh neřeší služby ani opravy v bytech. Dokonce, dámy a pánové, převádí do vyšší kategorie i byty, které si upravili nájemci svými vlastními náklady.

A za páté: Návrh zavádí dvojí režim do nájmů družstevních bytů postavených s finanční pomocí státu. Omezuje tak práva družstevní samosprávy k bytům pronajatým nečlenům družstva.

Chceme se předem ohradit proti případnému nařčení, že se snad hodláme zastávat podvodníků s obecními byty, ať byty pronajímají formálně, směňují či jinak fingují podklady pro přechod nájmu v případě úmrtí původního nájemce. Vždy jsme při zjištění takové skutečnosti požadovali ztrátu nájemní smlouvy. KSČM má ve svém programu zlepšení informací o pronajímaných bytech i o tom, kdo v nich bydlí. Jsme proto připraveni podpořit i povinnost nahlásit jména bydlících osob, samozřejmě pod sankcí výpovědi, avšak vždy s přivolením soudu. Jestliže jsou dnes termíny pro soudní rozhodnutí velmi dlouhé, pak je třeba hlavně zrychlit takovou činnost, aby nerostly pohledávky, dluhy a jejich příslušenství.

Dámy a pánové, jestliže jsem uvedl, že zákon o jednostranném zvyšování nájemného z některých bytů neřeší uspokojivě ani to, co má ve svém názvu, pak je třeba nastínit, jaké jsou jiné možnosti. Nákladové nájemné je možno zjistit ve všech bytových družstvech i v bytech společenství vlastníků jednotek. Oprávněnou výši nájemného v bytech určených k pronájmu je potom možné určit buď z nákladů vynaložených na pořízení bytu, opakuji na pořízení, nikoliv ceny odhadní, anebo na podkladě v místě obvyklého nájemného. Přitom majitel nájemního domu má samozřejmě nárok na přiměřený zisk. To jsme nikdy nepopírali, stejně jako zásadu, že nájemné se sjednává dohodou.

Jednostranné zvyšování nájemného, pokud toto není součástí nájemní smlouvy, je možné připustit pouze zákonem. Nabízejí se hned tři varianty: únosným procentním každoročním tempem až do dosažení jeho v místě obvyklé výše, následně pak o inflaci stavebních prací, nebo dokonce vyšším tempem, ale jen s uvážením nadstandardních příjmů některých domácností. To vše jsou postupy v Evropě obvyklé a byly platné i v předmnichovské Československé republice. Pravda je, že tehdy se zákony o nájemném také vyvíjely a měnily se od roku 1920 až do roku 1927, kdy byly nastaveny ty principy, které jsem právě uvedl.

Všechny návrhy poslaneckého klubu KSČM sledovaly jediný cíl, aby nájemné dosáhlo co nejdříve všude v České republice takové výše, aby se města nemusela zbavovat svých nájemních bytů s odůvodněním, že na ně doplácejí ostatní obyvatelé obce. Máme přitom na paměti, že je dnes nereálné prodávat obecní byty, které obce dostaly zadarmo od státu, za ceny nasazené na samém počátku procesu, kterému se neoprávněně říká privatizace obecních bytů. Prodej za ceny vyšší ale zcela přirozeně považují současní nájemci, tedy ti, kdož nebyli mezi vyvolenými, za jejich diskriminaci. Návrhem zákona, o kterém můžeme hlasovat už zítra, o sněmovním tisku 714, nabízíme řešení, jak se tomu vyhnout.

Žádám vás, dámy a pánové, abyste při následném rozhodování měli na paměti, že nájemné tvoří jen méně než polovinu nákladů na bydlení, a nepočítaje v to dokonce ani inkasem placenou elektřinu či plyn. A poté, co televizní a rozhlasové poplatky platí každá domácnost, která má zavedenu elektřinu, je potřeba k nezbytným nákladům na bydlení připočíst i tyto položky. Žádám vás, abyste uvážili, že návrh, o kterém budete opětovně hlasovat, nese rizika, o kterých jsem se zmínil. Úmyslně jsem při tom nepoužil ani jediný číselný údaj, ani jeden hodnotový ukazatel. Chci vám připomenou, dámy a pánové, že není nutné přijímat dnes návrh zákona, ke kterému máte výhrady. Zítra se můžete přesvědčit, že i pro nájemné z bytů máme dobré řešení.

Děkuji vám za pozornost. (Slabý potlesk z levé části jednací síně.)

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Tak, to byl další příspěvek do rozpravy. Jestli ještě někdo se do rozpravy hlásí, tak prosím. Ještě paní poslankyně Horníková, samozřejmě máte slovo.

Poslankyně Zdeňka Horníková: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, nejprve k senátnímu návrhu. Jak zde bylo řečeno, jedná se o částečné vylepšení návrhu Poslanecké sněmovny. Bohužel je to pouze částečné, minimální vylepšení. Principem úpravy provedené Senátem je vypořádání se s regulací po ukončení přechodného období. Pro nájemní smlouvy uzavírané nově to znamená, že se bude skutečně jednat o volné, smluvní, a tedy neregulované nájemné zákonem. Bohužel totéž nelze říci o nájemních smlouvách s původně regulovaným nájemným. U těchto smluv zůstává regulace i nadále. Touto úpravou zavádíme dva režimy, další znerovnoprávnění, tedy stav naprosto nežádoucí. Zavádíme další neopodstatněnou regulaci.

Bohužel musím konstatovat, že se Senát nevyrovnal s dalšími nedostatky, které zákon obsahuje, a že ani odborné posouzení zákona, které bylo pro Senát zpracováno, nepřesvědčilo paní senátorky a pány senátory o potřebě dalších úprav zákona. Samo odborné posouzení předlohy zákona konstatuje, že se jedná opět již poněkolikáté o zákon protiústavní. Bohužel tedy nelze ani Senátem vrácenou předlohu zákona považovat za dobrou, a tedy ji nelze podpořit.

Nerada bych se teď vracela k detailům zákona, který opustil Poslaneckou sněmovnu, ale považuji za nutné připomenout, proč poslanci ODS tento zákon nepodpořili a nepodpoří. Už proto, že zásadně nesouhlasíme se slovy pana doktora Rychetského, že na vině neřešení dlouhotrvajícího a přetrvávajícího problému s deregulací nájemného je Parlament. ODS si je vědoma nutnosti řešení tohoto problému a nebezpečí sankcí soudu pro lidská práva ve Štrasburku vůči České republice, sankcí v řádu miliard, které bychom zaplatili my všichni, každý občan. Proto jsme nabídli spolupráci na novele zákona a předložili řešení ve formě uceleného návrhu novely občanského zákoníku. Jednalo se o návrh, který zrovnoprávnil postavení mezi vlastníky a nájemníky, respektoval smluvní volnost, nabízel vyrovnání se s minulostí, s křivdami způsobenými socialistickým režimem. Navrhoval likvidaci nešvaru, kterým je náš právní řád zaplevelen.

***