Neautorizováno !

(15.20 hodin)
(pokračuje Janeček)

To, co mně ale vadí, a vadí mně velmi podstatným způsobem, je smířit se s tím, že jen víme, že je hrozné, že spotřeba tabáku ovlivňuje i budoucí generace. A člověk by tak nějak rozuměl, i když se s tím neztotožňuji, argumentaci kuřáků "já si kazím svoje zdraví". Nedokážu ale přijmout, nedokážu překročit a nedokážu akceptovat argument, že nám je jedno, že se na základě toho, že je u nás takováto spotřeba tabáku, budou rodit postižené děti. Není mi to jedno. Není mi jedno, a jsou na to vědecké studie, že tabák způsobuje syndrom náhlého úmrtí dětí. Není mi to jedno. A budu se vždycky snažit o to, aby byl takovýto zákon nějakým způsobem byl přijat.

Kolegyně Talmanová se zmínila o tom předcházejícím návrhu, o tom vládním návrhu zákona 265. Vážení přátelé, předtím zde byl zákon 37/1989. V tom byl zákaz kouření v době podávání hlavních jídel a tato velectěná Sněmovna tento zákaz zrušila. A tam přeci nenastane žádný problém, jestliže řekneme: Vážení kuřáci, od zítřka se v restauracích nekouří, protože přeci každý chápe, že je to - dokonce bych řekl věc slušnosti. Čili jaký je důvod pro nepřijetí tohoto zákona? Neříkejme, že ty důvody jsou nějaké ekonomické. Tam přece žádná škoda nenastane. Ten kuřák si pouze v restauraci nezapálí. Půjde ven, nebude ničit zdraví zaměstnancům a nebude ničit zdravím všem těm, kteří v té restauraci sedí delší dobu, protože konzumují či požívají potraviny či nápoje. Já se domnívám, že ta věc je naprosto srozumitelná.

A trochu mě mrzí, že bylo vetováno projednávání podle § 90, protože si myslím, že to je přesně ta norma, která by si to zasloužila.

Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Janečkovi. Omlouvám se panu kolegovi Michalíkovi, protože se přihlásila do rozpravy ještě paní zpravodajka. Ta má také přednost. Prosím tedy o slovo paní kolegyni Lucii Talmanovou.

Poslankyně Lucie Talmanová: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, pan kolega Janeček u tohoto tématu obvykle přistupuje k velmi emotivní argumentaci. Dnes tomu není jinak. Já bych se ale chtěla soustředit na obsah novely zákona 379/2005 tak, jak ho skupina předkladatelů navrhla.

Tímto obsahem je jedna jediná věc. A prosím pěkně, nic jiného. Okamžitý zákaz kouření v hospodách. Nechť mi pan předkladatel zodpoví, jak touto novelizací toho takzvaně protikuřáckého zákona - můžeme si o něm myslet, co chceme, asi opravdu nepatří mezi příliš povedené normy, které prošly touto Sněmovnou - jak tímto jednoduchým opatřením omezí třeba spotřebu tabáku u dětí.

Jestli mě něco v této oblasti trápí, tak to je, když vidím kouřit dvanáctileté děti. To bezesporu je velmi varující signál v tomto ohledu. Česká republika v evropských statistikách dopadá velmi tristně. Je to dozajista velkou ostudou, že u nás roste počet experimentátorů s tabákem v takto nízkém věku. Ale to, co dnes projednáváme, opravdu není soubor, komplexní soubor racionálních kroků, které by stát, třeba naším prostřednictvím, měl činit v zásadním omezení spotřeby tabáku. Já si dovedu představit i extrémní zvýšení ceny, které bezesporu také, a je to statisticky dokázáno, vede k významnému omezení konzumace tabáku. Dovedu si představit mnohem přísnější kontrolu při prodeji tabákových výrobků osobám mladším osmnácti let. Nevím, v jakém rozsahu dnes probíhá. Zprávy, které známe ze sdělovacích prostředků a které se týkají spíše alkoholu než tabákových výrobků, jasně dokazují, že námi zákonodárci určená hranice pro prodej alkoholu a tabákových výrobků na rovině 18 let je v praxi zcela ignorována.

Bavíme se opravdu pouze o jednom jediném, a to je zákaz kouření v restauracích. Mně je to velmi líto, opravdu bych nechtěla, aby tato problematika se stala oblíbeným předvolebním tématem. Ona se určitě stane.

K výtce proti vetu na paragraf 90. Já jsem i připravena v budoucnu, nebo i v této chvíli, říci: Ano, budeme se muset podřídit nejen nám závazným evropským direktivám omezujícím spotřebu tabáku, ale i třeba právě té zmiňované světové úmluvě o omezení spotřeby tabáku. Já bych si ale představovala, kdyby pan kolega Janeček třeba zvolil cestu přechodného období, kdy bychom teď rozhodli, že přistoupíme k tomu - já tomu říkám irskému modelu a dali jsme našim provozovatelům restaurací a vůbec veřejnosti třeba půlroční lhůtu na to, aby se s touto problematikou nějakým způsobem vypořádali. Ten zákon, jak byl navržen k projednání ve zrychleném způsobu, byl navržen s okamžitou účinností. Já si to opravdu nedovedu představit.

Nezlobte se na mě, opravdu argumentace typu odvolávání se na postižené děti z důvodu dlouhodobého vystavení jejich matek pasivnímu kouření mně v tuto chvíli nepřijde argumentací racionální.

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji paní poslankyni Talmanové. Pravděpodobně bude pokračovat debata ještě mezi panem navrhovatelem. Slovo má tedy pan kolega Josef Janeček.

Poslanec Josef Janeček: Paní kolegyně naposledy řekla, že argumentace se vznikem poškození dětí u kuřaček či osob vystavených kouření jí nepřipadá racionální. Já nevím, co pod tím pojmem v této souvislosti myslí. Jenom ji upozorňuji na to, že existují spousty vědeckých prací, které tento holý fakt dokládají. Já jsem tady o těch věcech hovořil. Pokud bude paní poslankyně chtít, mohu jí dát ty práce k dispozici. Jsou k dispozici i v internetové podobě nebo v odborných časopisech.

Paní kolegyně říká, že neví, jak to bude působit na to, aby byly či nebyly děti vystaveny tabáku. Ono je to jednoduché. Jestliže přijde rodina s dětmi do zakouřené hospody nebo do zakouřené restaurace, tak prostě jsou všichni vystaveni tabáku. A jestliže víme, že ten tabák ještě na dětský organismus má horší dopad než na organismus dospělých, tak - je to tak. Potom bychom měli přistoupit k tomu, že bychom zakázali dětem vstup do restaurací, neboť v těch restauracích jsou prokazatelně - říkám prokazatelně - vystaveny karcinogenům. Já nevím, jakou další argumentaci k tomu dodat. Víme, že děti kuřaček se rodí s váhou v průměru o půl kila nižší, že trpí spoustou dalších chronických onemocnění, že trpí vrozenými vadami. A já nevím, to při vstupu do restaurace se má každá žena testovat, zdali náhodou je či není v jiném stavu a náhodou v které fázi? Já si myslím, že prostě skutečnost, že někdo kouří v přítomnosti dámy, je natolik alarmující, že vůbec nepochybuji o tom, že takový zákon může být přijat okamžitě.

A nevím, na co by se měli restauratéři připravit. Prostě na to, že řeknou hostům, že se nekouří, že tady existuje nějaký zákon, jsou vystaveni sankcím, které jsou obsaženy v tom původním zákoně.

Ještě bych se vrátil k té věci, která tady byla při projednávání tisku 265. To byl neuvěřitelný příběh. Neuvěřitelný příběh, kdy jsme ze zákona, o kterém se hovoří jako o protikuřáckém, nakonec během několika hodin udělali zákon prokuřácký. A zrušení zákazu kouření v době podávání jídel nebylo ošetřeno nějakým zvláštním přechodným ustanovením. Prostě tak, zákon to zrušil tím, že zrušil zákon 37/89.

Já bych tedy skoro apeloval na odpovědnost tohoto zákonodárného sboru, protože se domnívám, že by bylo velkou ostudou tohoto státu, kdybychom takové normy museli přijímat nikoli z vlastní vůle, ale z vůle Evropské unie, z vůle Evropského parlamentu, protože pak by to vypadalo tak, že Evropský parlament musí chránit občany tohoto státu před Parlamentem České republiky.

Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám. Domnívám se … Ano, jistě, kolegové, přijde na vás řada, ale prvním přihlášeným byl nyní pan kolega Alfréd Michalík, který má slovo. Poté registruji přihlášku pana poslance Plevy a pana poslance Holáně v tomto pořadí. Děkuji.

Slovo má pan poslanec Alfréd Michalík.

***