(12.20 hodin)
(pokračuje Gruntová)
Z úcty a vděčnosti k těm, kteří se zasloužili o existenci našeho státu a národa, rovněž předkládám návrh na zamítnutí sněmovního tisku 1027. Vedou mě k tomu tyto důvody:
Za prvé. Předkládaný legislativní návrh je vyloženě diskriminační, neboť v rozporu s článkem 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, s článkem 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a článkem 2 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech se má uplatnit se zpětnou účinností a z politických důvodů. Návrh totiž rozlišuje mezi tzv. demokratickými a tzv. protidemokratickými účastníky národního boje za osvobození, kteří ovšem v době vydání zákona č. 255/1946 Sb. splňovali a dosud splňují jednotné podmínky stanovené ustanovením § 1 tohoto zákona. V rozporu s platným zákonem č. 255/1946 Sb., recipovaným ústavním zákonem č. 4/1993 Sb., o opatřeních v souvislosti se zánikem ČSFR, ruší platnost vydaných osvědčení o účasti v národním boji za osvobození a zbavuje jejich držitele zákonně nabytých práv a nároků, které jsou s osvědčením spojeny.
Nositelé osvědčení, kterým má být dnes odejmuto, ho získali na základě zákona přijatého v roce 1946 tehdejším Národním shromážděním Československé republiky s podporou všech politických stran tehdejší Národní fronty, tedy i za podpory poslanců Československé strany lidové. Osvědčení podle zákona č. 255 a práva s ním spojená jsou výrazem ocenění těm, kteří se významnou měrou zasloužili o znovuobnovení samostatné Československé republiky. Lze bez nadsázky říci, že bez aktivní odbojové činnosti osob, na které se navrhovaná novela zákona má vztahovat, by její předkladatelé nemuseli být poslanci současné Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, protože by na tomto území mohly vládnout jiné pořádky. Proto všichni účastníci odboje bez ohledu na jejich politické přesvědčení si zaslouží náš obdiv a ocenění. To jsme ostatně vyjádřili přednedávnem přijetím zákona 357/2005 Sb., o ocenění účastníků národního boje za vznik a osvobození Československa.
Za druhé. Sněmovní tisk 1027 je nutno hodnotit jako zneužití práva. Je pokusem kvazivítězů revoluce zúčtovat s poraženými, v daném případě s malým počtem lidí ve stařeckém věku. Jde o mstu, která s právem jako takovým nemá nic společného. U plošně stanoveného okruhu osob se paušálně předjímá jakési protidemokratické působení, aniž je blíže uvedeno, v čem konkrétně se spatřuje ze strany uvedených osob jednání vytýkaným způsobem, a nejsou stanovena kritéria tohoto hodnocení. Výčet protidemokratických osob, jejichž práva a nároky mají zaniknout, je uveden v § 1 návrhu. Vesměs jde o osoby, které se jako protidemokratické měly projevit až po skončení druhého odboje. Studium školy, výkon funkce, členství v organizaci a podobně samo o sobě ještě neznamená, že se daná osoba dopustila jednání neslučitelného s držením osvědčení. Podotýkám, že pokud zákon 255/1946 Sb. měl na mysli, že vlastnosti odbojáře může nabýt osoba, která se projevila jako protidemokratická, směřovala tato skutečnost k období od roku 1939 do roku 1945, případně i do let 1936 až 1938. Předložená novela zákona č. 255 ovšem užívá shodný termín pro období poválečné.
Za třetí. Zákon č. 255, který má být novelizován, se výslovně vztahuje k období let 1939 až 1945. Podle platného znění § 1 odst. 3 písm. e) citovaného zákona vlastnosti účastníka národního boje za osvobození nemohl nabýt mimo jiné ten, kdo se v letech 1939 až 1945 projevil - je zde užito sloveso v minulém čase - jako osoba protidemokratická, protilidová nebo státně nebo národně nespolehlivá. K vydání osvědčení bylo oprávněno Ministerstvo národní obrany. Šlo-li o účastníky zahraničního odboje, vyžadovala se dohoda s Ministerstvem zahraničních věcí a v případě účastníků domácího odboje dohoda s Ministerstvem vnitra. Potvrzení o tom, kdo byl československým partyzánem, vydávalo Ministerstvo národní obrany podle § 5 zákona č. 34/1946 Sb., jímž byl vymezen tento pojem. Směrnice k provádění § 8 zákona č. 255 byly vyhlášeny pod číslem 327/1947 Sb. Úředního listu. Zákonem stanovené podmínky pro vydávání, respektive nevydání osvědčení včetně zjištění eventuální protidemokratičnosti žadatelů o vydání osvědčení, což je § 8 odst. 2 citovaného zákona, se vztahovaly a trvale vztahují na dobu národního boje za osvobození, to je období let 1939 až 1945. Sankce za vědomé uvedení nebo potvrzení nepravdivých okolností jsou uvedeny v § 19 citovaného zákona. Zákon č. 255 v platném znění neobsahuje ustanovení zmocňující kterýkoli státní či jiný orgán odnímat účastníkům odboje legitimně vydaná osvědčení.
Za čtvrté. Zcela se ignoruje zásada osobní odpovědnosti, to je prokázání vytýkaných jednání ve vztahu ke konkrétní osobě, která má být navrhovaným zákonem dotčena.
Za páté. Ve vnitrostátním i mezinárodním právu platí zákaz zpětné platnosti a účinnosti zákonů, například § 3 zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv. Návrh zákona tuto podmínku formálně splňuje, to je článek III, neboť k zániku všech práv a nároků účastníků národního boje za osvobození má dojít po nabytí účinnosti zákona a směrem do budoucna. Z materiálněprávního hlediska je však retroaktivní. Jak už bylo uvedeno, zákonné podmínky pro přiznání statutu účastníka národního boje za osvobození se vztahují vyloženě k období 1939 až 1945. Osvědčení nebylo vydáno osobám, které se v této době projevily jako protidemokratické, protilidové, státně nebo národně nespolehlivé. Dodatečná konstrukce skupiny osob charakterizovaných přívlastkem protidemokratické se zpětně přenáší do období druhého odboje, který byl definován zákonem č. 255 účinným od 18. června 1946 a jehož účastníkům nebyla do budoucna zakázaná činnost uvedená v § 8a návrhu. Navržené materiálněprávní ustanovení paragrafu 8a je zjevně retroaktivní, a tedy nepřípustné.
***