(11.10 hodin)
(pokračuje Braný)
Mimochodem, právě z toho důvodu přišlo na svět ono proslulé usnesení vlády č. 284 z počátku března 2005, které ministerstvům ukládalo zmrazit valnou část takto uspořených výdajů, a to ponechám stranou otázku legality takovýchto postupů, když platný zákon o rozpočtových pravidlech je napravován pouhým usnesením vlády. Ptám se, jakou logiku má takovýto postup. Úmysl paragrafu 47 zákona 482 z roku 2004 Sb., o změně rozpočtových pravidel, byl jistě dobrý, ale připomínám, že už kdysi kdosi prohlásil, že logika věci je často silnější než logika úmyslu. Neměli bychom se proto zamyslet nad takovouto rozpočtovou praxí a tedy opět nad zmíněným paragrafem 47?
Ale zpět k příčinám tohoto vývoje. Jak jsem už zmínil, podle mého soudu vláda do státního rozpočtu během roku 2004 prostě nepromítala mnohé snižující výdajové vlivy z titulu změny podmínek. Především to ale svědčí o tom, že mnohé vlivy byly před zhruba dvěma a půl rokem při přípravě státního rozpočtu na rok 2004 prostě špatně odhadnuty. Poučila se vláda v přípravě rozpočtu na rok 2005 z této situace ? Již jsem o tom hovořil při projednávání rozpočtu a můj názor je, že se z toho moc nepoučila ani na další období. Domnívám se, a tak by bylo dobře chápat i moje vystoupení, že při projednávání závěrečných účtů bychom se měli poučit a vyvarovat se chyb, kterých jsme se dopustili, popřípadě v diskusi si stanovovat pokud možno co nejschůdnější průběh přípravy dalších státních rozpočtů. Věřím, že rozpočet na rok 2007 bude již takto připravován v celé šíři politického spektra a všechny názory budou brány v potaz.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Moje otázka je zjevná. Kdo se další hlásí do rozpravy? Nevidím žádnou přihlášku, rozpravu končím.
Chci se zeptat pana ministra, zda chce vystoupit se závěrečným slovem. Ano.
Místopředseda vlády a ministr financí ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji, vážený pane místopředsedo. Vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych vystoupil se svým závěrečným vystoupením a reagoval na některé podněty, které se objevily v rozpravě.
Především bych chtěl říci, že rozpočet skončil s lepším výsledkem, než schválila Poslanecká sněmovna. V minulosti tak tomu vždy nebývalo. Sám jsem tady zažil jako poslanec situaci, kdy Poslanecká sněmovna musela řešit problém, kdy rozpočet překročil limit výdajů a překročil deficit, který byl Poslaneckou sněmovnou schválen. Tady se ocitáme v opačné situaci. Rozpočet skončil lépe, skončil lépe v kombinaci dvou faktorů. Za prvé v důsledku zapojení prostředků z rezervních fondů, rozpouštění peněz z minulých let a také v důsledku lepšího výběru daní.
Chtěl bych také říci, že z hlediska celkového objemu výdajů a příjmů ty odchylky nejsou velké. Hovoříme o odchylkách v procentech, nehovoříme o odchylkách v desítkách procent. Podle mého názoru ta predikce Ministerstva financí se významně neodchýlila od skutečnosti, pokud jde o příjmy, výdaje a očekávané saldo státního rozpočtu.
Myslím si, že je dobré si uvědomit, co byl rok 2004 zač. Dnes už nám to nepřijde, možná už jsme na to zapomněli, ale chtěl bych připomenout, že v roce 2004 Česká republika 1. května vstoupila do Evropské unie. 1. května Česká republika vstoupila do Evropské unie, byl to první rok, kdy jsme byli jenom v části toho roku členy Evropské unie, čili se už začaly projevovat některé nové faktory, se kterými jsme museli počítat, ale projevovaly se pouze dílčím způsobem. My jsme ještě v minulosti do žádné Evropské unie nevstupovali, čili zkušenosti České republiky se mohly odvíjet od zkušeností jiných zemí, které v minulosti vstupovaly do Evropské unie, pohříchu to ovšem byly země, které se nacházely v poněkud odlišné sociální a hospodářské situaci než Česká republika v roce 2004.
Chtěl bych také připomenout, že rok 2004 byl rokem daňových změn. První část těchto změn začala platit k 1. lednu 2004 a druhá část k datu vstupu České republiky do Evropské unie. Myslím, že je velký úspěch, že se podařilo tak přesně odhadnout daňové příjmy v roce, kdy jsme vstupovali do Evropské unie, v roce, kdy probíhaly dvě vlny velkých daňových změn, a v roce, kdy jsme se napojili na evropský systém daně z přidané hodnoty a v důsledku vstupu do Evropské unie jsme zaznamenali propad příjmů v oblasti daně z přidané hodnoty, který jsme měli rozpočtovaný. Myslím, že jsme ho měli rozpočtovaný zhruba v té míře, jaká byla skutečnost. Takže si myslím, že odchylka vzhledem k tomu, jaký to byl mimořádný rok v dějinách České republiky není vysoká a je to odchylka správným směrem. Je to odchylka směrem k nižšímu čerpání výdajů, je to odchylka směrem k nižšímu schodku státního rozpočtu a k nižšímu tempu zadlužování, než bylo v předcházejícím roce 2003. Z hlediska deficitu a míry zadlužování a růstu výdajů rok 2004 dopadl lépe než předcházející rozpočtový rok 2003.
Také bych chtěl jasně konstatovat, že zapojování prostředků z rezervních fondů, převody prostředků do rezervních fondů, probíhají výhradně v souladu s rozpočtovými pravidly České republiky, se zákonem o rozpočtových pravidlech. Pokud jde o omezení prostředků čerpaných z rezervních fondů, to učinila vláda na základě návrhu ministra financí a domnívám se, že to není nic, co by vybočovalo z rámce rozpočtových pravidel. Cílem tohoto opatření bylo zabránit tomu, aby v roce 2004 došlo k nepřiměřenému čerpání prostředků z rezervních fondů, které by znamenalo, že by vláda překročila výdajový rámec stanovený v koncepci reformy veřejných rozpočtů.
My se snažíme, a to je i odpověď na debatu o odhadech růstu ekonomiky, řídit vývoj veřejných rozpočtu v České republice nejen prostřednictvím výše deficitu státního rozpočtu a veřejných rozpočtů, ale také používáme veličinu, která hovoří o celkovém limitu výdajů státního rozpočtu a veřejných rozpočtů. Tato veličina je také součástí usnesení Poslanecké sněmovny o celkovém limitu výdajů a vychází z rozpočtových pravidel. To je určitý orientační bod, ke kterému se snažíme směřovat rozpočtovou politiku a celkový objem příjmů a výdajů. I kdybychom tedy jako Ministerstvo financí predikovali pro rok 2004 vyšší hospodářský růst, tak bychom nemohli v důsledku této politiky výdajových stropů zapojit do výdajů státního rozpočtu všechny dodatečné daňové příjmy, které bychom z tohoto hlediska v roce 2003 identifikovali. To je určitá brzda pro to, abychom veškeré daňové příjmy zapojovali na výdajovou stranu. Tím se vytváří určitá rezerva pro to, aby příjmy státního rozpočtu s větší jistotou překročily výdaje státního rozpočtu a vedly k lepšímu výsledku v hospodaření státního rozpočtu. To je přirozeně metoda, kterou používá Ministerstvo financí a vláda pro řízení rozpočtové politiky. Ne vždy se to může jevit jako optimální metoda z pohledu jednotlivých ministerstev, která mají vyšší požadavky, než jsou ty požadavky, které jsou rozpočtované.
Ještě než se dostanu k otázce predikce hospodářského růst, chtěl bych se také zmínit o požadavcích ministerstev. Myslím, že otázka převodu do rezervních fondů, množství prostředků, které se převádí do rezervních fondů, také něco vypovídají o tom, jak dobře jsou argumentovány ty nadlimitní, nadrozpočtované požadavky jednotlivých resortů. Ukazuje se, že resorty velmi často požadují daleko větší objem finančních prostředků v rámci přípravy státního rozpočtu, než jsou nakonec schopny v daném roce utratit. To se ukazuje na převodech do rezervních fondů a myslím si, že zejména v oblasti plánování investic na jednotlivých ministerstvech existují velké rozdíly a velké rezervy, pokud jde o racionální plánování těchto investic. Myslím si, že je to skutečně otázka práce jednotlivých rozpočtových kapitol a neústupnosti Ministerstva financí, pokud jde o nadlimitní požadavky, které při přípravě státního rozpočtu jednotlivé kapitoly předkládají.
***