(10.50 hodin)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Václavkovi. Otevírám rozpravu všeobecnou a do té se jako první a zatím jediný přihlásil pan poslanec Svatomír Recman.
Poslanec Svatomír Recman: Děkuji, pane místopředsedo. Pane ministře, kolegyně a kolegové, celé vystoupení ke státnímu závěrečnému účtu za rok 2004 jsem měl zpracované a připravené na 45. schůzi Sněmovny, jejíž začátek byl 29. června 2005. Dnes je více než sedm měsíců po tomto termínu, probíhá 53. schůze a je 9. únor 2006. Posunul se nejenom termín, ale mnohé se změnilo. V tomto období Poslanecká sněmovna projednala a schválila návrh státního rozpočtu České republiky na rok 2006. Skončil rozpočtový rok 2005 a Ministerstvo financí, předpokládám, intenzivně pracuje na závěrečném účtu České republiky za loňský rok.
Své vystoupení jsem původně strukturoval do čtyř oblastí. Tou první byla analýza nebo srovnání základních ekonomických ukazatelů, které ve svém úvodním vystoupení predikoval ministr financí, když probíhalo první čtení zákona o státním rozpočtu na rok 2004, a v této oblasti jsem srovnával, nakolik se predikce naplnila v reálném životě. V druhé oblasti jsem se dotýkal výsledků hospodaření státního rozpočtu a jeho podpory z pohledu poslaneckého klubu Komunistické strany Čech a Moravy, z pohledu naplňování našeho volebního programu. V třetí oblasti jsem se chtěl věnovat některým závěrům a doporučením Nejvyššího kontrolního úřadu ke státnímu závěrečnému účtu za rok 2004. V závěrečné části vystoupení jsem měl určitá doporučení včetně návrhu usnesení. Nicméně jsem přesvědčen o tom, že v této chvíli je zbytečné věnovat se prvním dvěma oblastem, to znamená té analýze, predikci makroekonomických ukazatelů přednesené panem ministrem, srovnávání plnění volebního programu KSČM v roce 2004. Jsem přesvědčen o tom, že bychom se měli dotknout problematiky třetí a čtvrté, to znamená závěrů Nejvyššího kontrolního úřadu, protože jsou skutečně nadčasové.
Vnímám to, že řada argumentů i doporučení, které jsem měl k vládě, pokud by to bylo projednáváno v červnu 2005, směřovala k přípravě státního rozpočtu na rok 2006, který už je dneska schválen. Přesto jsem přesvědčen o tom, že není možno státní závěrečný účet přejít mlčením, pokud jsme relevantní parlamentní demokratickou opoziční stranou. A myslím si, že všechny tyto atributy Komunistická strana Čech a Moravy splňuje.
Takže dámy a pánové, dovolte mi, abych se v koncentrované podobě věnoval některým problémům, na které ve svém závěrečném stanovisku poukázal Nejvyšší kontrolní úřad.
Návrh státního závěrečné účtu předkládaný vládou je podle Nejvyššího kontrolního úřadu, a já se s tímto názorem ztotožňuji, zpracován dostatečně podrobně, pokud jde o numerické hodnoty. Musím říct, že vypovídací schopnost závěrečného účtu je velice vysoká. Z tohoto pohledu bych chtěl ocenit přístup Ministerstva financí.
Předkládaný materiál se však ve větší míře neorientuje na stránku výstupů, tedy efektů, přínosů jednotlivých činností a programů financovaných vládou. NKÚ opakovaně konstatuje, že zatímco pro komerční subjekty je stránka hodnocení efektu vynaložených prostředků základním kritériem, je tato orientace ve veřejném sektoru České republiky spíše výjimečná. Nejvyšší kontrolní úřad se ve své kontrolní činnosti velmi často setkává s naprostou absencí hodnocených kritérií účelnosti, hospodárnosti a efektivnosti jak na straně rozpočtových organizací a realizátorů rozpočtových programů, tak rovněž u samotných správců kapitol. Doporučuje proto v této souvislosti věnovat zvýšenou pozornost zpracování vládního návrhu státního závěrečného účtu. I to je důvod, proč to znovu připomínám, protože jsme před závěrečným zpracováním a projednáním státního závěrečného účtu za rok 2005. Vhodnou oblastí je například vyhodnocení efektivity vynakládání prostředků na podporu výzkumu a vývoje, efektivity a přínosy vynaložených prostředků na výzkumné a vývojové programy, využitelnost jejich výsledků v praxi včetně návratnosti vynaložených prostředků do státního rozpočtu. Poukázat na poznatky z finančních auditů kapitol státního rozpočtu. Kontrolní akce typu finančního auditu jsou realizovány v souladu s působností Nejvyššího kontrolního úřadu podle § 3 odstavce 1 písmena b) a dle § 3 odstavce 2 písmena a) a písmena b) zákona číslo 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu.
Na základě výsledků kontrol Nejvyšší kontrolní úřad konstatuje, a tady bych prosil o určitou zvýšenou pozornost vás i pana ministra, že účetní závěrky u většiny účetních jednotek čili kontrolovaných osob nepodávaly ve všech významných ohledech věcný a poctivý obraz předmětu účetnictví v souladu se zákonem o účetnictví a příslušnými předpisy, a nebyly proto spolehlivým podkladem pro sestavení závěrečného účtu kapitoly státního rozpočtu podle vyhlášky číslo 419/2001 Sb. Právě proto bych se rád pana místopředsedy vlády a ministra financí zeptal, jestli se vláda těmito závěry nebo tímto vážným varováním, závěrem Nejvyššího kontrolního úřadu zabývala a jestli vláda přijala nebo přijme nějaké opatření, které by zvýšilo vážnost státního závěrečného účtu, které by zvýšilo váhu a efektivitu jednotlivých správců kapitol.
Dámy a pánové, jsem přesvědčen, že úkolem závěrečného účtu je zejména vyhodnocení výsledků rozpočtového hospodaření. Tento úkol v sobě nezahrnuje pouze rovinu technickou, to je stanovení přebytku nebo schodku státního rozpočtu a jeho využití, ale i rovinu politickou, rozhodovací a odpovědnostní. KSČM považuje státní rozpočet i státní závěrečný účet za velmi důležitý nástroj vlády k ovlivňování ekonomického a sociálního prostředí České republiky, za významný nástroj přerozdělování hrubého domácího produktu v rámci státního a veřejných rozpočtů, za nástroj výrazným způsobem ovlivňující životní úroveň občanů a rovněž ovlivňující podnikatelské prostředí.
Po technické stránce vypovídá závěrečný účet odpovídajícím způsobem o skutečnosti v oblasti příjmů, výdajů a financování za období rozpočtového roku a poskytuje tak uživatelům požadované kvantitativní i kvalitativní informace. Pokud má však závěrečný účet sloužit ke spolehlivému a odbornému rozhodování, musí být zajištěno, aby závěrečný účet věrně zobrazoval nejen finanční toky, ale také finanční pozici státního rozpočtu. Tato skutečnost je do značné míry opomíjena a závěrečný účty kapitol neobsahují dostatečné hodnocení, dostatečnou analýzu ukazatelů pro tuto oblast. Předkládaný materiál se však ve větší míře neorientuje na stránku výstupů, tedy efektu a přínosů jednotlivých činností a programů financovaných vládou.
***