(11.00 hodin)
(pokračuje Exner)
Poměry z toho vojenského pohledu jsou skutečně velmi neutěšené. Víme všichni, že na Afghánistánu si předtím vylámaly zuby expediční armády Velké Británie a Sovětského svazu. V Afghánistánu je poměr sil, které vedou válku ozbrojeným způsobem, takový, že tzv. bojovníci mají několika-, a ne dvojí nebo trojí, ale několikanásobnou převahu co do počtu. Vedou válku, kterou vedou v podstatě partyzánským způsobem. Proti nim jsou soustředěny jednotky podstatně slabší. Členitost v Afghánistánu neumožňuje, aby 30 až 35 tisíc vojáků, kteří tam jsou nasazeni na straně operace Trvalá svoboda a Svoboda ISAF, mohlo nějakým způsobem vojensky tuto záležitost rozhodnout. Koneckonců vývoj vojenské situace se za poslední tři roky prakticky nezměnil. Nebylo dosaženo žádného úspěchu. Je znovu konstatováno, že vojensky a policejními silami centrální vláda a její patronáti, spojenci, v podstatě ovládají jen nevelké okolí Kábulu a několik dalších bodů, kde jsou tzv. provinční týmy. V podstatě je možné říci něco velmi podobného, jako bylo ve vietnamské válce. Americký voják se samopalem nebo jinou zbraní ovládá určitý prostor tam, kde byl, a 15 metrů kolem sebe, ale jen do té doby, dokud tam byl. S novými zbraněmi a s novým způsobem válčení je to v Afghánistánu možná trochu lepší, ale Afghánistán je mnohonásobně větší než Vietnam a počet vojáků nasazených na této straně mnohonásobně menší.
Výsledek vojenského řešení podle mého názoru není možné očekávat podobným přístupem, jaký je, ještě mnoho a mnoho let. K tomu, aby se v Afghánistánu vojensky situace rozhodla, by bylo nutné, aby tam bylo kolem 1,5 až 2 milionů vojáků. Vojenské vedení těchto operací je zcela beznadějné.
Chtěl bych také panu poslanci Nečasovi říci, že jsme hrdí na to, že budeme hlasovat proti vyslání takovýchto vojenských misí do zahraničí. Ale chtěl bych mu také říci, že jsem rád, že právě v zahraničním výboru někteří poslanci sociální demokracie také nehlasovali pro vyslání misí. Myslím si, že mnozí z nich a další nebudou hlasovat ani tady a ještě víc je těch, kteří koneckonců z nejrůznějších důvodů se budou cítit přinuceni hlasovat pro vyslání této mise a budou s tím mít velmi vážné problémy.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji Václavu Exnerovi, který byl zatím posledním přihlášeným do rozpravy. Kdo je další? Pokud nikdo, rozpravu končím.
Přistoupíme k rozpravě podrobné, pokud nemá zájem pan ministr nebo zpravodaj o závěrečné slovo. Má. Závěrečné slovo po obecné rozpravě.
Ministr obrany ČR Karel Kühnl Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, v rozpravě padlo několik otázek a myslím si, že je rozumné a slušné na ně odpovědět.
Dva vystupující se tázali, zda si je vláda vědoma toho, že vysláním vojáků do vojenské mise vysíláme vojáky do nebezpečného prostředí. Ano, samozřejmě si je vláda této skutečnosti vědoma, a dovolte, aniž bych si myslel, že jsem příliš pověrčivý člověk, abych dalším vyjadřováním neštěstí nepřivolával. Doufáme samozřejmě všichni, že naši vojáci se všichni ve zdraví vrátí domů.
Pan poslanec Exner položil otázku, proč se vyskytují různá čísla účasti zemí v operaci Trvalá svoboda. To je snadno vysvětlitelné. Dám pro nás pro všechny srozumitelný příklad naší České republiky. Česká republika na začátku nebyla součástí operace Trvalá svoboda. V roce 2004 se stala její součástí na šest měsíců, potom zase nebyla součástí. Pokud Sněmovna schválí tento návrh, opět bude její součástí, a pak zase nebude. Takovýto vývoj můžeme vidět v řadě jiných zemí, proto se počet účastnických zemí operace Trvalá svoboda neustále trošku mění.
Rovněž pan poslanec Exner kladl otázku, jaké jsou výdaje nevojenské na potírání korupce v obchodu s drogami a dalších negativních jevů v afghánské společnosti. Já se domnívám, že náklady na "vojenské a nevojenské" účely lze od sebe jen velmi těžko oddělovat v případě Afghánistánu, a to proto, že je to země, kde pojmy jako bezpečnost, stabilita a prosperita od sebe není možné oddělit. Tyto pojmy vlastně znamenají jedno a totéž. Vojenskou činností zaměřenou na bezpečné prostředí, na stabilitu situace v zemi, kde tyto akce přispívají k prostředí, ve kterém je teprve možné bojovat s korupcí, bojovat s obchodem s drogami, poskytovat afghánskému obyvatelstvu jiné druhy obživy, což je mimochodem už na hranici činnosti mise ISAF. Myslím, že tato neoddělitelnost znemožňuje oddělit i tzv. vojenské a nevojenské finanční toky.
Řadu otázek položil i pan poslanec Grebeníček, který několikrát konstatoval a dotazoval se, proč je vláda ve své právní argumentaci zatížena, pokud jsem to správně zachytil, právní negramotností. K tomu snad jen několik slov. Samozřejmě že právní podklady pro tento návrh byly nutně zpracovávány především na Ministerstvu obrany, a to pod mým vedením. Je možné, že pan poslanec Grebeníček má mimořádně vysoké nároky na právní gramotnost. Možná přijme moji omluvu za to, že jsem pouhým doktorem práv, že jsem studoval mezinárodní právo a skládal z něj zkoušky pouze na dvou evropských univerzitách, a to Karlově univerzitě a na univerzitě ve Vídni, a že ve své nedostatečnosti jsem v praxi maximálního postavení, co se týče praktického uplatňování mezinárodního práva, dosáhl činnosti velvyslance České republiky v Londýně na čtyři roky. Já uznávám, že to všechno nemusí vytvářet právní gramotnost, pokud máme na tento pojem ještě větší a mimořádné nároky.
Já bych chtěl také nejenom pana poslance Grebeníčka ujistit, že vyslání našich vojáků do Afghánistánu, do operace Trvalá svoboda se zakládá na mezinárodním právu, zakládá se na Chartě OSN, na jejím článku 51, zakládá se na smluvním dokumentu, který vyplývá přímo z Charty OSN, to je Washingtonské smlouvě, zakládá se na tom, že Severoatlantická rada následně po útocích z 11. září 2001 jednomyslně rozhodla, že tento útok byl útokem na jeden členský stát ve smyslu článku 5 Washingtonské smlouvy. Tato aktivace článku 5 dosud nebyla zrušena. Byly přijaty tři zmíněné rezoluce OSN a v kontextu všech těchto dokumentů je naprosto nepochybné, že operace Trvalá svoboda je uplatněním práva na sebeobranu podle článku 51 Charty OSN.
Pan poslanec Grebeníček správně podotkl, že ne všechny členské státy NATO souhlasí se spojením operací ISAF a operace Trvalá svoboda do jedné operace. To je pravda. Můj názor, názor České republiky je, že tyto dvě operace by měly vytvářet mnohem větší synergický efekt právě proto, že pojmy bezpečnost, stabilita a prosperita nelze v Afghánistánu od sebe oddělit.
***