(Jednání pokračovalo v 17.15 hodin.)
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Kolegyně a kolegové, prosím, abyste se usadili do svých lavic a přihlásili se svými identifikačními kartami. Budeme hlasovat, budeme-li schopni usnášení, o návrhu paní poslankyně Jitky Gruntové, která navrhuje, aby Poslanecká sněmovna vyslovila nesouhlas s odpovědí ministra životního prostředí na její písemnou interpelaci.
Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem usnesení, jak ho přednesla paní poslankyně Gruntová, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
V hlasování pořadové číslo 319 ze 76 přítomných pro hlasovalo 48, proti 8. Návrh usnesení byl přijat. Končím tuto odpověď na písemnou interpelaci.
Přistoupíme k další. Ministr zdravotnictví pan David Rath odpověděl na interpelaci poslance Miloslava Kučery ve věci standardních postupů ošetřovatelské péče. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 1248.
Otevírám rozpravu, do které se hlásí pan poslanec Miloslav Kučera. Tímto mu udílím slovo.
Poslanec Miloslav Kučera: Děkuji za slovo, paní předsedající. Děkuji pouze za udělení slova, ale jsem velice v rozpacích. Tuto písemnou interpelaci, kterou jsem předložil Sněmovně kvůli mé nespokojenosti s odpovědí, bych skutečně chtěl projednat s panem ministrem zdravotnictví.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Omlouvám se, pane poslanče, ale já jsem vás neposlouchala. Ještě jednou vás prosím.
Poslanec Miloslav Kučera: Já vám to zopakuji. Je mi proti srsti projednávat nespokojenost s písemnou interpelací bez pana ministra.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Pane poslanče, zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny neukládá ministrovi povinnost, aby byl přítomen při projednávání odpovědi na písemnou interpelaci. Tato odpověď může být projednávána bez jeho přítomnosti. Nemám víc co k tomu dodat. Není to povinnost, můžeme otevírat rozpravu o vaší písemné interpelaci.
Poslanec Miloslav Kučera: Dobře tedy. Dámy a pánové, o zdravotnictví jsme toho v poslední době namluvili v Poslanecké sněmovně opravdu hodně. Proběhlé, často velice bouřlivé diskuse ale jen velmi málo co osvětlily občanům naší republiky. Občany, resp. potenciální pacienty zajímá především to, na jakou zdravotní péči mají nárok a jak mohou kontrolovat, jestli jim je zdravotní péče poskytována správně a v potřebné kvalitě. A proto právě standardizace poskytované péče a dobrá informovanost veřejnosti v této oblasti je nevyhnutelným odrazovým můstkem k uklidnění veřejnosti a v nastartování opravdové konkurence nebo možném nastartování objektivního srovnávání kvality poskytované péče mezi jednotlivými zdravotnickými zařízeními.
Až potud je nám to všem jasné. Nejasné ovšem zůstává, proč vzorové standardy nejsou na národní úrovni vytvořeny, proč si je k obrazu svému musí vytvářet každé zdravotnické zařízení samo, proč kvůli absenci srovnatelnosti zdravotnické péče není možné porovnávat kvalitu služeb poskytovaných jednotlivých zdravotnických zařízení. Není jasné, proč kvůli přetrvávající absenci standardizace zdravotnické péče stále není možné, aby si pacienti mohli kontrolovat, zda jsou jim služby v ochraně a navracení zdraví poskytovány správně.
A právě sem směřovala moje písemná interpelace na ministra zdravotnictví. Zeptal jsem se pana ministra, proč neexistují rámcové neboli národní standardy. Proč neexistují, když byla ustanovena pracovní skupina pro tvorbu národních standardů v ošetřovatelství. Proč neexistují, když byl vytvořen program na tvorbu těchto národních standardů, které měly být základem používaných standardů ve všech zdravotnických zařízení na území celé České republiky. Proč, když na tvorbu těchto národních standardů byly Ministerstvem zdravotnictví vynaloženy nemalé peníze, proč zkrátka tyto standardy nejsou veřejně dostupné ani odborné veřejnosti a jednotlivá zdravotnická zařízení musejí tyto standardy vytvářet zcela sama.
Když si standardy musí každá nemocnice vytvářet sama, je to drahé, je to chaos, je to zbytečné a vůbec to nevede k možnosti porovnávat kvalitu poskytovanou jednotlivými zdravotnickými zařízeními. To je jasné. Že tento stav neprospívá ani pacientům, ani dobrým pracovníkům či dobrým zdravotnickým zařízením, je snad také jasné.
***