(16.40 hodin)
(pokračuje Říman)
Proto považujeme za hodnověrnější to, že pan Doležel v podstatě vršil jeden rozpor na druhý, hodnověrnější v tom, že je to vpravdě větší důkaz toho, že asi nic takového jako kódová řeč neexistovalo. Ale nedělal bych z toho nějaké velké závěry.
Nicméně na závěr mi dovolte ještě jednou konstatovat, že já se domnívám, že vyšetřovací komise neodvedla špatnou práci až do 26. ledna 2006. Průběh vyšetřování měl svoji logiku. Já si nemohu osobně stěžovat na to, že by při rozhodování o tom, kdo bude přizván, jaké otázky budou kladeny, jaké materiály budou vyžadovány na jednotlivých institucích, existovala nějaká politická bariéra. To skutečně ne. Proto si také myslím, že vyšetřovací komise za tak krátký čas, jaký jí byl dán, zjistila relativně hodně. Problém je v tom, že najednou se to, co se zjistilo, začalo fatálním způsobem zpochybňovat, jako kdybyste se toho lekli.
Jestliže, dámy a pánové, se nemáte čeho bát, jestliže je pravdou to, jak tady tvrdíte, že všechno bylo křišťálově čisté, tak proč trváte na tom, že komise má skončit? Vždyť my nežádáme permanentní zasedání komise, jak tady někdo řekl. My žádáme pouze o dva měsíce. Pokud vím, stejný termín, nebo snad ještě delší, má vyšetřovací komise k VZP. O co jde? Jde opravdu jenom o to, abychom dokončili to, co jsme začali. Jestli se toho bojíte, tak to řekněte nahlas a nekryjte se za to, že všechno je hotovo.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To byl pan poslanec Martin Říman, poslední, o kterém jsem věděl, že je přihlášen do obecné rozpravy. Nyní mám ještě přihlášku pana poslance Vlastimila Tlustého. Ptám se, jestli ještě někdo další se hlásí do obecné rozpravy. Pan poslanec Ludvík Hovorka, řádná přihláška. Dobře, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Ludvík Hovorka: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, já bych chtěl ještě upozornit na jednu věc, která už tady zazněla, ale možná, že kolegové si to neuvědomili. Skutečností je, že jsme byli postaveni před odpověď, že vláda rozhodovala na základě svého nejlepšího vědomí a svědomí a že chtěla, aby byly zajištěny strategické a bezpečnostní zájmy České republiky.
Já rozumím tomu, že máme vrozenou obavu z určitých teritorií a z kapitálu, který z těchto teritorií pochází, ale uvědomme si, že jestliže vláda rozhodla, že prodá celý balík akcií jedné konkrétní firmě a neponechá si žádnou blokační minoritu, tak vlastně žádný strategický zájem ošetřen není a nikde není žádná záruka toho, že nabyvatel neprodá Unipetrol dále, to znamená i do těch teritorií, o kterých si myslíme, že by z nich nabyvatel neměl být.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Ludvíku Hovorkovi. Nyní pan poslanec Vlastimil Tlustý.
Poslanec Vlastimil Tlustý: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, dovolte mi jako členovi vyšetřovací komise vyjádřit také svůj názor, byť jsem jeden z těch, kdo podepsali onu zprávu menšiny z této vyšetřovací komise, a dovolte mi, abych zdůraznil několik evidentních závěrů.
Za prvé. Není složité vysvětlit zdánlivý rozpor, proč napřed titíž členové vyšetřovací komise, včetně jejího předsedy, a to zdůrazňuji, odhlasovali, že mají být pozváni další svědkové a mají být vyžádány další dokumenty - nepochybuji o tom, že pan předseda tyto žádosti dokonce stvrdil vlastním podpisem - a proč vzápětí většina členů vyšetřovací komise, tvořená týmiž poslanci, doporučuje Poslanecké sněmovně ukončit vyšetřování. Naznačil to pan kolega Říman, a je to velmi jednoduché. Původně chtěli ve vyšetřování pokračovat všichni členové vyšetřovací komise a dnes už chce pokračovat jenom menšina. Došlo k něčemu, o čemž mně není nic známo. Kolegové, kdybyste mi tu zásadní změnu oznámili, možná bych také změnil svůj názor. Vy ten důvod znáte a já ne. Na tom není nic podivuhodného, je to naprosto logické. Vyslovuji naději, že stejně dříve nebo později se na to v Čechách přijde a všichni budou vědět, jaká zásadní informace vás vedla k ukončení činnosti této komise, zatímco my si myslíme, že svědky, které jsme pozvali, je třeba vyslechnout, a dokumenty, které nám budou zaslány, je třeba přečíst.
Druhá poznámka. Nějak v té diskusi zapadla zajímavá okolnost. Je prokázané, a nezpochybňuje to ani většina vyšetřovací komise, že v tzv. první privatizaci Unipetrolu byla vládou České republiky, vedenou sociální demokracií, vybrána jako nejlepší nabídka o 3 mld. Kč horší než ta, která byla v daném okamžiku k dispozici. Vyslovovat k tomu jakékoliv závěry je zbytečné. To je konstatování. Vláda vybrala nabídku o 3 miliardy horší. Já k tomu poznamenám jediné možné vysvětlení. Ztráta státu je výdělek soukromého nabyvatele. (Potlesk zprava.)
Pět na stole v českých - pojem, který z této kauzy asi ještě dlouho zůstane ve slovníku občanů České republiky. Není v této zemi nikdo, kdo by věřil jakékoliv tajuplné řeči. Každý normální občan České republiky ví, že to, co viděl na obrazovce televize, byla žádost o úplatek. Přesto se z tisku dozvídáme, že policie považuje tyto důkazy za nedostatečné a pana Doležela nevyšetřuje.
Porovnejte s případem, který se liší v jednom písmenku, a to je stíhání pana poslance Doležala, který byl touto Sněmovnou vydán ke stíhání a který je obviněn z údajného organizování úplatku - opakuji údajného. V jednom případě důkazy stačí u Doležala, ve druhém nestačí u Doležela. Vyznejte se v tom sami, v čem to asi bude. Jestli to třeba není v tom, že by měl být vyšetřován ředitel Úřadu vlády, premiéra, který zároveň řídí, a jeho ministři, bezpečnostní a jiné složky tohoto státu. V čem by to tak asi jiném mohlo být, že jednou to jde, a rychle, a ve druhém případě to nejde vůbec.
Aby bylo jasné, já podporuji, aby to šlo, a rychle. Mně se nelíbí to, že v případě pana ředitele Úřadu vlády Doležela policie neshledává důvody pro vyšetřování.
S tím souvisí třetí poznámka. Vyšetřovací komise prokázala, a není pochyb o tom, že cesta pana Doležela do Polska k premiérovi polské vlády, cesta, na kterou tento člověk, v té době ředitel Úřadu vlády, jel s plným mandátem premiéra Paroubka, souvisí s privatizací Unipetrolu, a to proto, že v okamžiku, kdy se na tuto cestu vydal, kdy ji absolvoval a kdy se z ní vrátil, nebyla privatizace Unipetrolu ukončena, protože vlastník, PKN Orlen, byl sice držitelem akcií, ale nemohl vykonávat vlastnická práva.
***