(17.00 hodin)
(pokračuje Krajíček)
(5) Zaměstnavatel a právnická nebo fyzická osoba, ke které byl zaměstnanec dočasně přidělen, mohou uzavřít dohodu, podle níž právnická nebo fyzická osoba uhradí zaměstnavateli, který k ní zaměstnance dočasně přidělil, dohodnutou část poskytnuté mzdy, popřípadě náhrady cestovních výdajů odpovídající rozsahu plnění úkolů zaměstnance pro právnickou nebo fyzickou osobu, ke které byl zaměstnanec dočasně přidělen. To platí i pro uhrazené pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné veřejného zdravotního pojištění.
(6) Dočasné přidělení se končí uplynutím doby, na kterou bylo sjednáno. Před uplynutím této doby končí dočasné přidělení dohodou účastníků pracovního poměru, popřípadě uplynutím doby deseti pracovních dnů ode dne, kdy byl projev vůle účastníka po skončení dočasného přidělení druhému účastníku oznámen.
Odůvodnění: Zrušení ustanovení § 38 odst. 4 zákoníku práce s účinností od 1. října 2004, které umožnilo dočasně přidělit zaměstnance k jinému zaměstnavateli, vyvolává v praxi velké problémy. Komplikuje ekonomickou kooperaci firem, a to zejména těch, které tvoří společný koncern. To vedlo mnohé podniky k podání žádosti Ministerstvu práce a sociálních věcí o udělení povolení ke zprostředkování zaměstnání, aby pak mohly jako agentury práce své zaměstnance dočasně přidělovat do sesterských firem. Ve skutečnosti však nejde o zprostředkování zaměstnání na trhu práce. Návrh tento nedostatek odstraňuje s tím, že se navrhuje řešit věc odlišnou formou, a to tak, že podnik, pro něhož bude zaměstnanec uvolněn, s ním sjedná pracovní poměr. Tím se zamezí zneužívání tohoto institutu k sociálnímu dumpingu, obcházení principu rovných, mzdových a dalších pracovních podmínek, což byl deklarovaný podstatný důvod, který vedl ke zrušení dřívějšího ustanovení § 38 odst. 4.
Pozměňovací návrh 10. Paragraf 46 se vypouští.
Odůvodnění: Úprava je nadbytečná. Zaměstnanec, pokud bude mít zájem, má možnost žádat projednání s odborovou organizací ve smyslu § 14 odst. 3. Navrhovaná úprava respektuje individuální práva zaměstnanců. Rovněž tak uvedený rozsah pracovních dnů nemá žádné opodstatnění.
Pozměňovací návrh 11. V § 49 odst. 2 ve větě první se vypouštějí slova "jinak je neplatná".
Odůvodnění: V rámci jednotné úpravy písemné pracovní smlouvy a dohody o rozvázání pracovního poměru vypustit sankci neplatnosti. Není důvodný odlišný režim pro smluvní ujednání.
Pozměňovací návrh 12. V § 51 odst. 1 ve větě druhé slova "dva měsíce" se nahrazují slovy "jeden měsíc".
Odůvodnění: Výpovědní doba v navrhované délce je neúměrně dlouhá a velmi ztěžuje pohyb pracovních sil na trhu práce, a to jak z hlediska zaměstnance, který si pro sebe nalezl lepší pracovní místo nebo se nepohodl se zaměstnavatelem a dal výpověď, tak z hlediska zaměstnavatele, který potřebuje reagovat na výkyvy na trhu nebo řešit personální otázky - skladba týmu pracovníků nebo neuspokojivé výsledky a podobně. V dnešní době, která stále ve větší míře nutí zaměstnavatele k co nejvyšší efektivitě a flexibilitě, je zcela nepřiměřené požadovat po zaměstnavateli, aby zaměstnával ještě dva měsíce zaměstnance, který bez jeho zavinění nesplňuje požadavky na řádný výkon práce nebo porušuje povinnosti vyplývající z právních předpisů. Ve výpovědní době z výše uvedených důvodů je pracovní výkon zaměstnance minimální a zaměstnavatel tak z morálního hlediska zcela neodůvodněně sociálně zabezpečuje zaměstnance. Navrhovaná úprava dává navíc možnost zaměstnanci i zaměstnavateli sjednat v pracovní smlouvě delší výpovědní dobu. Nic tedy nebrání zaměstnavatelům, kteří si chtějí udržet dobré zaměstnance, ani zaměstnancům, kteří chtějí jistotu zaměstnání, sjednat si v pracovní smlouvě delší výpovědní dobu. Navíc tento nástroj může být zaměstnavateli vhodně používán jako forma vyššího ohodnocení zaměstnance v konkurenčním trhu práce. Zkrácení výpovědní doby napomůže odstranit strnulost pracovního trhu a současně dát zaměstnavatelům další nástroj k motivaci zaměstnanců nabídkou delší výpovědní doby, než je zákonem zaručené minimum.
Pozměňovací návrh 13. V § 53 odst. 1 se vypouští písmeno c).
Odůvodnění: Jde o zastaralou a přežitou právní úpravu, která jde nad rámec úmluv Mezinárodní organizace práce a směrnic Evropské unie. Sociální ochranu zaměstnanců zabezpečují jiné systémy.
Pozměňovací návrh 14. V § 53 se odstavec 2 vypouští.
Odůvodnění: Není napříště žádný důvod k prodlužování pracovního poměru, jestliže výpověď byla platně dána. Zejména při výpovědi z důvodu organizačních změn, kdy je pracovní místo už zrušeno, vzniká pro zaměstnavatele problém, že se zaměstnanec vrátí do práce, ačkoliv mu ji není možné již přidělovat. Následně vzniká překážka v práci na straně zaměstnavatele včetně jeho dalšího finančního zatížení.
Pozměňovací návrh 15. V § 57 se doplňuje další věta, která zní: "To neplatí, pokud se tohoto jednání dopustil zaměstnanec opakovaně v době posledních dvanácti měsíců a byl na ně zaměstnavatelem písemně upozorněn."
Odůvodnění: Obecně je nepřijatelné, aby zaměstnavatel nemohl skončit pracovní poměr se zaměstnancem pro porušování povinností stanovených právním předpisem. Navrhovaný zákon o nemocenském pojištění přenáší povinnost placení nemocenské včetně kontroly dodržování léčebného režimu zaměstnance v prvních čtrnácti dnech na zaměstnavatele. Je očekáváno snížení nákladů na výplaty nemocenské a také lepší kontrola porušování léčebného režimu zainteresováním zaměstnavatele na zdraví zaměstnanců. Pro zaměstnavatele by to znamenalo další byrokratické i finanční zatížení. Je nezbytné, aby ruku v ruce s placením nemocenské a kontrolou dodržování režimu dočasně práce neschopného ze strany zaměstnavatele došlo i na pravomoci zaměstnavatele postihovat nedodržování tohoto režimu. Jestliže platí, že nenastoupení do práce je absence spojená pro zaměstnanec se ztrátou mzdy a může být posuzována jako porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vážících se k jím vykonávané práci, a současně zaměstnavateli způsobí velké škody spojené např. s pozdním plněním zakázky, které je povinen zaměstnanec uhradit, pak porušení režimu dočasně práce neschopného, kdy je zaměstnanec rovněž placen zaměstnavatelem a jím kontrolován, by mělo mít pro zaměstnance analogické důsledky. Je nesporné, že spolu s kontrolou pravidel musí být stanoven postih za jejich porušování. Jinak je kontrola zbytečná a nemusí být konána vůbec.
Vypuštění, případně doplnění navrhovaného paragrafu 57 zajistí možnost postihu zaměstnance při nedodržování režimu dočasně práce neschopného v pracovní neschopnosti a bude tak završením procesu "pravidlo - kontrola - nedodržování pravidla - postih". Vzhledem k úpravě kontrolního oprávnění zaměstnavatelů, vycházky, místo pobytu zaměstnance, složitý mechanismus prokazování, by se jednalo o opatření výjimečné.
***