(16.30 hodin)
(pokračuje Páralová)
Odůvodnění: Návrh zachovává nynější právní úpravu obsaženou v § 9 zákona č. 475/2001 Sb., která umožňuje přepočítat nárok zaměstnance na dovolenou na kalendářní dny. Důvodem jsou potíže při stanovení délky dovolené u zaměstnanců s rozdílně dlouhými směnami. Přitom stejné podmínky týkající se rozvrhu pracovní doby v tzv. turnusech mají i ostatní druhy dopravy, nejen drážní doprava. Není proto důvod, aby se tato možnost týkala toliko dopravy drážní.
Pozměňovací návrh číslo 41. V § 217 se v odst. 1 za slova "určuje zaměstnavatel" vkládá slovo "zpravidla".
Odůvodnění: Je všeobecně známo, že podle plánu dovolených se ve skutečnosti čerpá asi 50 % dovolené. U některých zaměstnavatelů dokonce jen 20 nebo 30 % dovolené. V řadě případů se dovolená nečerpá na základě požadavku zaměstnance, často z vážných důvodů. Proto navrhuji, aby se do § 217 vložilo slůvko "zpravidla". Je třeba připustit, aby i přes dohodu obou účastníků mohla být v některých potřebných případech, například z vážných rodinných důvodů, dovolená čerpána i jindy.
Pozměňovací návrh číslo 42. V § 224 se v odst. 1 písm. c) vypouští. Písm. d) se označí jako písm. c).
Odůvodnění: Po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat vytváření podmínek pro uspokojování kulturních, rekreačních a tělovýchovných potřeb a zájmů zaměstnanců. Návrh přebírá zastaralou a přežitou úpravu. Uspokojování kulturních, rekreačních a tělovýchovných potřeb zaměstnanců je možné řešit v rámci zásady "co není zakázáno, je dovoleno". Je nutné rozlišovat podporu takovýchto aktivit v rámci řízení lidských zdrojů jako nástroj pro stabilizaci zaměstnanců a upevňování pracovních týmů, což je u dobrých zaměstnavatelů využíváno od právní povinnosti.
Pozměňovací návrh číslo 43. V § 305 odst. 1 věta druhá zní: Vnitřní předpis může stanovit práva podle věty první také u zaměstnavatele, u kterého působí odborová organizace, jestliže to na něho bylo kolektivní smlouvou přeneseno, nebo jde-li o práva mzdová nebo platová nebo na cestovní náhrady.
Odůvodnění: Problematika vnitřního předpisu vzbudila v poslední době značné diskuse. Přitom se dá říci, že se nyní platná právní úprava v zásadě osvědčila a není důvod ji měnit. Velkým problémem by bylo zejména odnětí možnosti zaměstnavateli vydat vnitřní předpis k úpravě mezd, platů nebo cestovních náhrad. Jde o práva zaměstnanců, která musí být vždy uspokojována, přičemž zaměstnavatel má zákonem dány určité mantinely ke stanovení podmínek pro výši těchto nároků. Pro případ, že by kolektivní smlouva nebyla uzavřena, by byl zaměstnavatel zbaven možnosti tyto nároky stanovit.
Pozměňovací návrh číslo 44. V § 307 se v odst. 2 na konec vkládá středník a slova "neurčí-li zaměstnanec takové právo, přísluší mu to, které je pro něj nejvýhodnější".
Odůvodnění: Není důvod měnit dosavadní vžitou interpretaci, že nárok vyšší absorbuje i nárok nižší. Lze sotva očekávat, že si bude zaměstnanec výslovně vybírat z více možných stejných práv, například když kolektivní smlouva podniková stanoví vyšší konkrétní mzdový nárok než kolektivní smlouva vyššího stupně, nebo když individuální smlouva sjednává vyšší takový nárok, než vyplývá z kolektivní smlouvy. Je proto vhodné stanovit pravidlo pro případ, že si zaměstnanec sám nevybere, aby mu příslušelo to, co je pro něho nejvýhodnější.
Pozměňovací návrh číslo 45. V § 309 se na konec odstavce 1 vkládá čárka a slova "není-li dále stanoveno jinak". Dále se vkládá odst. 2, který zní: (2) Uživatel může zaměstnance agentury práce vyslat na pracovní cestu; pro toto vyslání se obdobně použije § 42. Uživatel může poskytovat zaměstnanci agentury práce vyslanému na pracovní cestu cestovní náhrady (§ 151 až § 189) namísto zaměstnavatele. Uživatel může též namísto zaměstnavatele poskytovat zaměstnanci agentury práce náhrady za opotřebení vlastního nářadí, zařízení a předmětů potřebných pro výkon práce (§ 190).
Odstavce 2 až 8 se označují jako odstavce 3 až 9.
Odůvodnění k § 309 odst. 1 a 2. Vysílání zaměstnanců agentur práce při výkonu práce pro uživatele na pracovní cesty a vyplácení cestovních náhrad vytváří v současné době problémy. Zcela nadbytečně do těchto operací musí vstupovat agentura jako zaměstnavatel. Problémy vznikají i při refundaci cestovních náhrad, neboť je právně sporné, zda musí být k nim připočítáváno DPH, či nikoliv. Proto je účelné umožnit, aby uživatel mohl přímo sám vysílat agenturního zaměstnance na pracovní cestu a poskytovat mu cestovní náhrady. Totéž platí pro účely poskytování náhrady za používání vlastního nářadí a dalších věcí zaměstnance, pokud by je používal k výkonu práce na základě dohody s uživatelem.
Pozměňovací návrh číslo 46. V § 309 se vkládá odst. 5, číslování podle vládního návrhu, který zní: (5) Zaměstnanec odpovídá uživateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněním porušení svých povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi obdobně, podle § 248 až § 263 a § 271 až § 274, pokud za škodu neodpovídá agentura práce podle občanského nebo obchodního zákoníku. Uživatel může se zaměstnancem uzavřít dohodu o odpovědnosti podle § 252 nebo dohodu o odpovědnosti za ztrátu svěřených předmětů podle § 255 odst. 2.
Dosavadní odstavce 5 až 8 se označí jako odstavce 6 až 9, číslování podle vládního návrhu.
Odůvodnění: Právní odpovědnost agenturního zaměstnance vůči uživateli není v současné době vyřešena. Za pochybení tohoto zaměstnance agentura zpravidla neodpovídá, neboť dodala pouze pracovní sílu, a neodpovídá tudíž za provádění prací dočasně přidělených zaměstnanci ani jeho práci neřídí. Je proto nezbytné stanovit pro odpovědnost zaměstnance za škodu zvláštní právní úpravu.
Pozměňovací návrh číslo 47. V § 309 odst. 5, číslování dle vládního návrhu, se na konec první věty vkládá středník a slova "to platí i pro poskytování stravování zaměstnancům podle § 260 odst. 2 a 3".
Odůvodnění: V současné době je výkladovým problémem, zda rovnost v pracovních podmínkách mezi dočasně přidělenými agenturními zaměstnanci a kmenovými zaměstnanci uživatele má být vztažena i na cenově zvýhodněné závodní stravování. Řada agentur práce za účelem snížení ceny pronájmu pracovní síly tento nyní běžný standard pracovních podmínek na agenturní zaměstnance nevztahuje a ti na to doplácejí. Aby se zabránilo takovému obcházení zákona, je účelné tuto povinnost stanovit výslovně.
Pozměňovací návrh číslo 48. V § 309 se odst. 6, číslování podle vládního návrhu, vypouští. Paragraf (odstavec) 7 a 8 se označí jako § 6 a 7.
***