(16.30 hodin)
(pokračuje Krajíček)
Vážené kolegyně, vážení kolegové, důvodová zpráva uvádí, že stát svěřil velkou část odpovědnosti za zajišťování zdravotní péče krajům a k tomuto návrhu úpravy legislativy přistupuje proto, že kraje nejsou schopny zdravotní péči zajistit. To je tvrzení nepravdivé. Neznám případ, že by občanům nebyla poskytována potřebná zdravotní péče krajskými zdravotnickými zařízeními, a je lhostejno, v jaké právní formě existují. Samozřejmě že problémy se zajišťováním poskytování zdravotní péče kraje mají, ale jsou to potíže ekonomického charakteru, které vyplývají ze současně nastavených parametrů v systému zdravotnictví, a tyto systémové problémy návrh zákona neřeší.
Naopak pravdivě důvodová zpráva uvádí, že je jen na úvaze státu, zda se rozhodne svěřovat zajišťování zdravotní péče ve větším rozsahu i nestátním zdravotnickým zařízením, obchodním společnostem, anebo bude organizaci zdravotnictví zajišťovat jinak. Tedy jinak řečeno, něco, co jsme již nechtěli mít na krku, protože to pro nás již bylo neúnosné a velmi problematické, jsme vám sice tenkrát raději svěřili, ale protože to neděláte podle našich socialistických představ, máme právo zase vám to vzít. A pokud jste z toho zatím udělali něco lepšího, či dokonce ziskového, tím lépe pro nás.
Záměrem předkladatelů je zavést do českého právního řádu institut veřejné neziskové organizace, která by měla naplňovat veřejný zájem v oblasti poskytování zdravotní péče. Operuje se zde s velice vágním a v podstatě nic neříkajícím pojmem, který ve své podstatě není nikde vymezen a jehož výklad závisí mnohdy jen a pouze na správním uvážení daných, v tomto případě ústředních, orgánů. Svědky toho, co toto volné hodnocení situace, správní uvážení může způsobit, jsme my všichni dnes a denně. Pokud bychom počítali s faktem, že bude tento pojem definován v souladu s právem na ochranu zdraví a rovným přístupem k lékařské péči podle principu Listiny, mohou snad předkladatelé říci, že by tato práva v současné době nebyla občanům garantována? Zajisté ne, pokud by nechtěli lhát.
Za těmito prázdnými frázemi o základních právech a veřejném zájmu se skrývá úplně něco jiného. Mají pocit, že nemocnice zřízená jako obchodní společnost nemůže dlouhodobě plnit požadavky veřejné služby, což je mimochodem také poněkud bezobsažný pojem. Otázka zní, proč mají ten pocit. Odpověď je nabíledni. Protože nad těmito zařízeními nemohou vykonávat přímý dozor a protože se mnohá zařízení již nechtějí pohybovat v mantinelech zkostnatělého a polosocialistického zdravotnictví, což je z jejich hlediska velký prohřešek. V důvodové zprávě se totiž přímo hovoří o libovůli soukromé instituce. Proto se zde projevuje snaha vybudovat síť veřejných neziskových zdravotnických zařízení, která by byla v podstatě pod přímou kontrolou Ministerstva zdravotnictví, byť zde návrh zákona dává jakési právo veta zřizovateli.
Tato zařízení by byla postavena do značně výhodnějšího postavení oproti nestátním a soukromým zdravotnickým zařízením. Nemusí platit daň z příjmu právnických osob a mají rovněž daňové úlevy. Nelze na ně vyhlásit konkurs. Z návrhu zákona vyplývá, že veškeré případné dluhy zůstanou opět na bedrech zřizovatele. Všeobecná zdravotní pojišťovna s nimi ihned po vzniku uzavře smlouvu o poskytování a úhradě zdravotní péče. Návrh zákona však vůbec nehovoří o výběrovém řízení, které má uzavření smlouvy předcházet podle dikce § 46 odst. 2 zákona 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění.
Kraje a obce mají dle návrhu zákona povinnost vybavit tato zařízení veškerým majetkem potřebným k jejich provozování, přičemž tento majetek nebude možné prodat ani darovat. Mají možnost čerpat dotace nejen z rozpočtu zřizovatele, ale i ze státního rozpočtu a rozpočtu kraje nebo obce bez ohledu na to, kdo byl jeho zřizovatelem. Důsledkem je, že nestátní a soukromá zdravotnická zařízení, která by se bránila přechodu na formu veřejného neziskového zdravotnického zařízení, by ztratila své případné komparativní výhody, neboť by neměla takto usnadněný přístup k financím z veřejného zdravotního pojištění, resp. by se k nim téměř nedostala, neboť by nebyla ze strany krajů a obcí přednostně vybavena vším majetkem potřebným k jejich provozování, neboť by musela platit daň z příjmu právnických osob i veškeré ostatní daně.
Prosazením a schválením tohoto návrhu zákona by došlo k omezení a bezprecedentnímu zásahu do hospodářské soutěže, což by přispělo k nemalým problémům těchto zařízení, přičemž také hrozí riziko zániku některých z nich pouze z libovůle státu, který se již rozhodl obdobným způsobem omezit hospodářskou soutěž mezi soukromými lékárnami, nařízené snížení marže, s vědomím toho, jaké problémy to může přinést mnohým z nich.
Závěrem bych rád poukázal na některá ustanovení tohoto návrhu zákona, ve kterých je jasně vidět, jak velkou kontrolu chce ministerstvo mít nejen nad zdravotnickými zařízeními, ale také nad občany této země. Paragraf 4 odst. 11 upravuje povinnost veřejného neziskového zdravotnického zařízení každoročně zveřejňovat na internetu nejen úplný seznam svých dodavatelů a smluvních partnerů, ale také specifikaci nakoupeného zboží včetně celkové částky zaplacené za rok jednotlivým dodavatelům, a dokonce včetně jednotkové ceny zboží. Totální a úplný přehled každého, ovšem bez ohledu na to, zda je k tomu oprávněný, či nikoliv. Smluvní partneři by se právem mohli cítit poškozeni takto absolutním zveřejněním svých obchodních a smluvních podmínek. Podle ustanovení § 9 odst. 2 by obec nebo kraj, pokud by nebyly zřizovateli, měly ve správní radě tohoto zařízení pouze po jednom hlasu, což opět vidím jako posílení role státu při řízení těchto zařízení. A tak bych mohl pokračovat dál.
Vážené kolegyně a kolegové, návrh tohoto zákona zbavuje dnešní majitele zdravotnických zařízení šance řídit náklady a ovlivňovat jejich hospodaření, ale ponechává jim odpovědnost za dluhy, které vzniknou činností najmenovaných funkcionářů. Tedy případný zisk bude použit na aktivity vybrané správní radou, přičemž povinnost úhrady dluhů zůstává zřizovateli. Pouze takto uspořádané zdravotnické zařízení může mít přístup k finančním prostředkům ze zdravotního pojištění. Nejen předkladatelé, ale sám ministr přitom neustále tvrdí, že nikdo majitele zdravotnických zařízení na přihlášení se do tohoto systému nenutí, i přesto, že pacienti by si museli zdravotní péči v zařízení mimo navrhovaný systém platit hotově. Jinak řečeno, majitelé, kteří často koupili zdravotnická zařízení ve velmi špatném stavu a museli do nich investovat finanční prostředky, aby mohli svým pacientům poskytovat kvalitní zdravotní péči, jsou tímto návrhem odsouzeni ke krachu. Tvrdit při tomto postupu, že nejde o znárodnění, protože současní majitelé zdravotnických zařízení si mohou takto "svobodně" vybrat, je nejen nejhorší licoměrností vlády, se kterou jsem se na této půdě setkal, ale musím tento postup označit jako obyčejnou krádež.
Pane ministře, kdo vlastně tady krade? Hejtmani, nebo předkladatelé návrhu tohoto zákona v účinné spolupráci s vámi? A co je ještě horší, je to, že to bude krádež beztrestná, kterou by mnozí z vás svým hlasováním mohli uzákonit. Ve vyspělých státech, ke kterým se chceme přiblížit a brát si z nich příklad pro naše zdravotnictví, by se nic takového stát určitě nemohlo.
Dovolte mi parafrázovat v této chvíli slova bývalého komunistického guru první poloviny minulého století: Kolegyně a kolegové, bděte! Váš postoj k tomuto návrhu zákona bude zaznamenán pro historii v seznamech o hlasování.
***