(9.40 hodin)
(pokračuje Benda)
A najednou se dozvídáme z otevřených zdrojů, a jestli tomu tak není, pak se samozřejmě klubu sociální demokracie omluvím, ale pak jsou to zřejmě jenom výkřiky, které mají někoho potěšit a dostat na naši stranu. Jestli opravdu dochází v této zemi k situaci, že v těchto otázkách, které byly vždy respektovány, že jsou napříč touto Sněmovnou, že na ně každý má právo na vlastní názor, jsou sociální demokraté zavazováni panem Paroubkem, pak jsem trochu překvapen a přemýšlím, kam až odevzdání sociální demokracie do rukou jednoho muže zajde.
To, že asi všechny demokratické strany jenom s překvapením pozorují, že volební lídr může škrtat na kandidátkách, to je asi vaše vnitřní věc. To, že dochází k situaci, že v etické otázce volební lídr zavazuje poslance k hlasování, já myslím, že už není vnitřní věcí, že už je věcí této Sněmovny, protože dochází nepochybně k zpochybnění slibu, který jsme zde dávali, a já myslím, že to je věc poměrně vážná a že bychom se nad tím - ale teď prosím zejména sociální demokraty, aby se nad tímto průběhem zamýšleli. Myslím, že to je nešťastné.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z pravé části jednací síně.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane kolego. Mám zde další přihlášky do rozpravy. Nejprve byl písemně přihlášen pan kolega Třešňák, poté pan kolega Jičínský, poté pan kolega Michal Kraus. Alespoň v tomto pořadí jsem zaregistrovala vaše přihlášky. Pan kolega Jiří Třešňák má slovo.
Poslanec Jiří Třešňák: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, máme před sebou zákon, který je v této ctěné Sněmovně Parlamentu České republiky již poněkolikáté, což přeloženo je popáté. Chtěl bych předeslat, že tento návrh zákona nemá vazbu na mou osobu, protože jsem 43 let ženat a v přeneseném slova smyslu nejsem teda ve střetu zájmů.
Nicméně tento jev ve společnosti existuje, a tak se tvářit, že tady není, a teda není vlastně co řešit, by zcela určitě nebyla cesta správná. Tomu by se opravdu mohlo říkat pštrosí politika. Samozřejmě, že je to možné řešit mnoha způsoby, avšak musíme mít na mysli, že se nacházíme na počátku 21. století a navíc v Evropě. Vždyť víme z historie, že ve středověku duševně nemocní lidé byli léčeni třeba bičováním a jiné názory se trestaly i upálením. Z tohoto je patrné, že jen velice těžko můžeme hledat pomoc, jak tento problém řešit, v minulosti.
Tak jak se rozšiřuje lidské poznání, lidstvo se snaží všechny problémy řešit stále více humánními prostředky. Homosexualita je stará, jak je lidstvo samo. I v našich zemích byla v minulosti trestná a tato trestnost byla zrušena v padesátých letech minulého století. Tato změna postoje k lidem s jinou sexuální orientací jistě nebyl jev nahodilý, ale na základě doporučení odborníků, kteří došli k názoru, že je homosexualita vrozená, a svému okolí teda není nebezpečná.
Zaslechl jsem v kuloárech, že homosexualita je nakažlivá, ale to je opravdu strašení, které by mohlo snad zapůsobit na čerstvé absolventy mateřských školek.
Při řešení tohoto problému bychom si měli uvědomit, zda chceme směřovat do zemí, které evropské kultuře jsou velice vzdálené, a tím se od Evropy fakticky vzdalovat, či naše řešení bude přibližně stejné jako ve většině evropských států. Vždyť prý dle tisku se v Afghánistánu dodnes homosexuálové popravují shozením z vysoké střechy či zakopáním u zdi. V Arménii je mužská homosexualita trestána až pěti lety vězení. Naproti tomu je v mnoha zemích Evropy legislativa k této čtyřprocentní menšině přátelštější než naše a jsou to například Německo, Francie, Lucembursko, Velká Británie, dokonce i katolické Španělsko, Švýcarsko, Nový Zéland, Kanada a Austrálie. V dalších zemích, jako jsou Dánsko, Norsko, Švédsko, Island a Finsko, šli ještě dál v přiznávání práv homosexuálů. Z tohoto poměrně obsáhlého výčtu je patrné, že v zemích, kde je dlouhá tradice demokratického zřízení, je pro tuto minoritu ve společnosti pochopení.
Mým hlavním argumentem pro je, že nevidím žádný zásadní argument proti. Takže proč nebýt tolerantní? Nejde přeci o léčitelnou psychickou poruchu. Institucionalizace homosexuálního partnerství a tolerantnější postoj společnosti nepovede ke zvýšení homosexuality. Není infekční. A můžeme-li se spolehnout na dosavadní lékařský výzkum, je podmíněna geneticky, nikoli výchovou. Tolerantnější postoj proto neuvolní žádnou nebezpečnou lavinu, protože není z čeho. Průměrný počet homosexuálů se nezvýší proto, že jim umožníme svazky v podobě registrovaného partnerství. Nenaruší to ze stejných důvodů ani výsadní postavení klasické rodiny coby základu státu. Přínosy pak lze shledat pro tuto menšinu jednak ve snazším řešení určitých společenských a majetkových záležitostí, ale podle mého názoru hlavně v rovině sociálně-psychické. Je to krok k tomu, aby se mohl nemalý počet lidí přestat cítit opovrhovaně, frustrovaně z toho, že je většinová společnost když ne přímo zavrhuje, tak ignoruje mimo jiné i tím, že pro ně nemá adekvátní institucionální rámec.
Jsem v tomto směru volnomyšlenkář a myslím, že tolerance, nejde-li o toleranci k negativním jevům, celé naší společnosti prospěje. Navíc je to oblast, kde záleží na svobodném rozhodnutí dvou dospělých lidí, zda uzavřou registrovaný svazek. Necítím právo jim to zakazovat, neboť tím nezasahují do práv mých ani jiných lidí.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. Prosím nyní o slovo pana poslance Zdeňka Jičínského. - Pardon. Faktická poznámka, místopředseda sněmovny Jan Kasal.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Dámy a pánové, myslím, že není třeba příliš na to, co tady zaznělo, reagovat, ale jednu věc si přece jenom neodpustím. Tady byl výčet toho, jak se ve středověku za jiné názory upalovalo. Já bych se nevracel, pane kolego, do středověku! Před padesáti lety se za jiné názory věšelo. Pamatujte si to! (Potlesk v pravé části sálu.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Tak to byla faktická poznámka Jana Kasala. Nyní řádná přihláška Zdeňka Jičínského. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážená paní místopředsedkyně, kolegové, kolegyně, musím říci, že mě starost kolegy Bendy o to, zda v klubu sociálně demokratickém se nepotlačuje základní ústavní právo poslance rozhodovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, opravdu zaujala a téměř dojala. Ale vzhledem k tomu, že pan kolega Benda zřejmě podlehl zprávám médií, která, jak známe dobře, se většinou nevyznačují věrohodností, tak bych ho opravdu žádal, aby splnil svůj závazek, že se omluví, jestliže to, co říká, pravda není. Já ho prosím, aby se tedy klubu sociálně demokratickému omluvil, protože žádné závazné hlasování v této věci není, nebylo a nebude.
Ale vážení přátelé, pokud mohu s jistou nadsázkou tohoto oslovení užít vůči poslancům strany Občanské demokratické, chtěl bych říci těm, kteří minule, když tento návrh zákona o jeden hlas neprošel, propadli tak zvláštní euforii nad tím, že tento zákon, který měl umožnit širší prostor pro toleranci v této zemi, takto odmítli, pak mi to klade otázku, kam se směřuje značná část Občanské demokratické strany.
***