(11.10 hodin)
Poslanec Jan Vidím: Děkuji pěkně. Vážená paní předsedající, paní a pánové, musím konstatovat, že při projednávání ve výboru pro obranu a bezpečnost těchto dvou materií došlo k nevídané shodě. Mezi poslanci tohoto výboru se vždy najde v případě misí naší armády v zahraničních operacích jeden či více poslanců, kteří vyjadřují nesouhlas s takovýmto typem vojenské operace. V případě této humanitární pomoci Pákistánské islámské republice po zemětřesení, pomoci prostřednictvím našich vojenských lékařů, však došlo k tomu, že pro obě ta usnesení, tedy že Poslanecká sněmovna bere na vědomí rozhodnutí vlády a následně Poslanecká sněmovna schvaluje prodloužení mise, hlasovali všichni poslanci výboru pro obranu a bezpečnost. I kolegové z komunistické strany, což, opakuji, u nich nebývá obvyklé. Takže já také očekávám, že Poslanecká sněmovna opravdu vyjádří v masivní míře podporu tomuto návrhu už jenom proto, že se skutečně jedná v tomto případě o humanitární pomoc.
Ale já bych se v této souvislosti chtěl pana minstra zeptat. Po jednání ve výboru pro obranu a bezpečnost, tuším že jeden či dva dny poté, se objevila informace v hlavní zpravodajské relaci jedné z našich televizí, informace, kterou sděloval jeden z důstojníků naší armády, který se účastní této vojenské humanitární operace v Pákistánu, že naši vojáci tam v podstatě plní úlohu nemocnice pro běžnou lékařskou agendu a že minimálně poskytují pomoc těm případům, které mají nějakou vazbu k tomu samotnému zemětřesení. Já primárně musím zdůraznit, že považuji za absolutně nepřijatelné, aby důstojník naší armády takovéto rozhovory sdělovacím prostředkům poskytoval, aniž by nejprve postupoval řádným služebním postupem přes svého nadřízeného, přes generální štáb, případně přes pana ministra. Ale bez ohledu na tento fakt, pane ministře, mě zajímá, co je na té informaci pravdy a zda by náš model humanitární pomoci Pákistánu nemohl spočívat v něčem možná pro ty oběti zemětřesení a především pro ty lidi, kteří v tuto chvíli zůstávají ve vysoké nadmořské výšce bez přístřeší a bez jakýchkoli prostředků, zda by naše pomoc nemohla být směřována do jiné oblasti než pouze do vyslání onoho lékařského týmu. Ale opakuji: zdůrazňuji, že postup onoho důstojníka považuji za absolutně nepřijatelný.
Pane minstře, velmi bych vás požádal o vaši odpověď. A ještě jednou žádám Poslaneckou sněmovnu, aby v obou případech hlasovala pro přijetí usnesení, jak bere na vědomí, tak schvaluje. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Jako další se přihlásil do všeobecné sloučené rozpravy pan poslanec Petr Pleva.
Poslanec Petr Pleva: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, já bych se chtěl připojit ke kolegu Vidímovi. Já jsem také viděl onu reportáž a také se ke mně dostaly zprávy, že naše nevládní neziskové humanitární organizace, které pracují v Pákistánu, upozorňují na to, že naše pomoc je přinejmenším problematická, že je to trošku pomoc jenom pro to, abychom měli klidné svědomí, ale ve skutečnosti nepomáhá těm nejhůře postiženým, kterým nechybí ani tak lékařská pomoc jako základní přístřeší a hrozí jim skutečně akutně smrt umrznutím. Vzhledem k tomu, že je tam také spoustu malých dětí, a vzhledem k tomu, že pákistánské zemětřesení nevyvolalo takovou vlnu mezinárodní solidarity jako například vlny tsunami v Asii, chci se také zeptat, zdali bychom neměli ještě přehodnotit právě směřování naší humanitární pomoci, protože jsme bohužel my i se svou malou pomocí velmi významným přispěvatelem Pákistánu, protože, říkám, tato mezinárodní pomoc je vcelku velmi malá. Zda bychom neměli chtít akutně pomoci těm lidem, kteří tu pomoc nejvíce potřebují?
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Ptám se, zda se někdo další hlásí do sloučené všeobecné rozpravy. Ano. Pan poslanec Vladimír Laštůvka. Prosím.
Poslanec Vladimír Laštůvka: Děkuji, paní předsedající. Dámy a pánové, já bych se chtěl připojit k předřečníkům. Samozřejmě bych chtěl velmi vehementně podpořit pozitivní usnesení k těmto dvěma předlohám, nicméně chtěl bych reagovat na kolegu pana poslance Plevu.
Já bych byl zásadně proti tomu, abychom v této fázi přehodnocovali naši pomoc, účast našich lékařů tam, kteří jsou na místě lékařského týmu, ale chtěl bych stejně jako kolega Vidím poukázat na to, že humanitární katastrofa tam pokračuje, že naše pomoc by měla dostat ještě jinou podobu, protože otázka přežití v těchto nadmořských výškách v nastupující zimě je opravdu velmi, velmi tristní. Já bych se přimlouval za to, aby Poslanecká sněmovna přijala žádost, doporučení, to můžeme ještě zvážit v rámci podrobné rozpravy, v níž žádá vládu České republiky, aby poskytla rozsáhlejší humanitární pomoc obětem zemětřesení v Pákistánu formou přikrývek, stanů etc. Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Petr Pleva.
Poslanec Petr Pleva: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, moje vystoupení nemělo směřovat k tomu, aby torpédovalo toto usnesení Poslanecké sněmovny, to v žádném případě. Spíše jsem chtěl vystoupit přesně v tom duchu, jak navrhoval pan kolega Laštůvka. Pokud mohu chápat, že toto usnesení předložil tak, jak ho řekl, potom já se k tomuto usnesení velmi vřele připojuji.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Já jenom připomínám, že ještě proběhne podrobná rozprava k oběma tiskům, takže prosím, aby případný návrh na usnesení byl přednesen v podrobné rozpravě.
Ptám se, zda se někdo další hlásí do sloučené všeobecné rozpravy. Pan poslanec Petr Nečas.
Poslanec Petr Nečas: Vážená paní předsedající, vážení členové vlády, vážený pane ministře, já se domnívám, že by v této chvíli nemělo zaniknout vyjádření některých mých předřečníků bez ohledu na stranickou příslušnost. Myslím si, že je to docela závažná věc, zda skutečně Česká republika poskytuje humanitární pomoc těm, kteří to skutečně potřebují a kteří jsou obětmi tohoto zemětřesení, anebo zda jenom formálně jakýmsi farizejským způsobem si odškrtáváme účast na nějaké humanitární akci, aniž ale prostředky českých daňových poplatníků jsou využívány ke skutečné efektivní pomoci obětem tohoto zemětřesení.
Lidé v Pákistánu měli prostě smůlu. Jejich katastrofa je srovnatelná s vlnou tsunami, ale řekneme-li to velmi otevřeně, tak měli prostě smůlu v tom, že tam bylo příliš málo Evropanů na to, aby to vzbudilo celosvětovou vlnu solidarity. Takže na rozdíl od zemí postižených tsunami, kde se shromáždily celosvětové sbírky, obrovské prostředky, právě proto, že to získalo publicitu, tak toto je zapomenutá katastrofa. Katastrofa zapomenutá světovým veřejným míněním. A ti lidé jsou tam ohroženi podstatně více než lidé v tropických a subtropických oblastech, kde proběhla tsunami. Právě nadcházející zima je velmi závažná. A já bych, musím říci, nejenom jako politik, ale i jako občan byl velmi nerad, kdybychom dostávali zprávy, že v Pákistánu umírají lidé v této oblasti hladem a zimou, a my jsme si pouze farizejsky uspokojivě řekli: Ale my jsme přece udělali, co jsme mohli. Poslali jsme tam vojenské zdravotníky.
Takže tady by skutečně ještě v průběhu obecné rozpravy mělo zaznít jasné stanovisko představitelů vlády, jasné stanovisko pana ministra obrany, zda skutečně děláme efektivní pomoc. My nepochybujeme o dobrém úmyslu Ministerstva obrany toto dělat, ale musíme se skutečně zamyslet, zda ten omezený rozpočet, který na tuto věc dáváme, zda skutečně pomáháme efektivně lidem, kteří jsou ohroženi na životech, jsou ohroženi tím, že zemřou hlady nebo zimou, že zemřou ženy, staří lidé a děti, a zda náhodou tam jenom prostě na období několika měsíců trošku nevylepšujeme tradičně nedostupnou lékařskou péči. Musím říci, že jako člověk bych byl velmi znepokojen tím, kdyby nastal tento případ, že jsme sice na nějakou dobu zvedli standard lékařského ošetření v této oblasti, ale současně několik stovek metrů od této nemocnice by umíraly ženy, děti, staří lidé hlady a zimou.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Jako další se přihlásil ministr zahraničí pan Cyril Svoboda a poté pan poslanec Dlab.
Ministr zahraničí ČR Cyril Svoboda Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, to, co řekl pan poslanec Nečas, je pravda. Situace v Pákistánu je mimořádně varující a je pravda, že se nevzedmula taková vlna solidarity jako po tsunami. Mimo jiné proto, že při tsunami zemřelo velmi mnoho Evropanů. Tam bylo mnoho lidí na dovolených, tudíž se vzedmula mnohem větší vlna solidarity.
V době, kdy jsem byl v Pákistánu, tak například v té době byly některé země Evropské unie, abych tady teď nevzbudil vášeň, nebudu jmenovat, které nepřispěly vůbec. - Byla to Francie a Belgie. Já to řeknu. (Smích v sále.)
***