(16.10 hodin)
(pokračuje Křeček)
Totiž to, že když se někdy přijme nějaký zákon, neznamená to, že ten zákon je na věky. Zmínil jsem příklad Švýcarska, kde přijali zákon o deregulaci, který říkal, že majitelé si mohou s nájemci uzavírat smlouvy volné. Za dva roky musela poslanecká sněmovna ve Švýcarsku změnit tento zákon, protože byl nezaplatitelný. To jsem uváděl jako příklad, že je možné tento zákon samozřejmě změnit. Reakci na tyto moje úvahy sdělila na některých internetových serverech paní doc. Bočánková k situaci ve Švýcarsku, kdy sdělila výši nájemného a průměrnou mzdu. Přátelé, za třípokojový byt v Ženevě podle tohoto naprosto ověřitelného se platí 1200 až 1500 švýcarských franků. Za třípokojový byt v Ženevě 1200 až 1500 švýcarských franků. Průměrná mzda ve Švýcarsku je, jak se opět dovídám, je 6302 švýcarských franků. Čili za tento poměr, který si snadno vypočítáte, je možné tedy ve Švýcarsku, v Ženevě, si opatřit tři až čtyři třípokojové byty. Zkuste si v Praze za 3500 korun najmout byt třípokojový! Samozřejmě neodpovídá to ani tomu regulovanému nájemnému - tři a půl tisíce. Vychází to 50 korun na metr. Ale samozřejmě zdaleka to neodpovídá ani 80 korunám vládního návrhu, už vůbec ne 200 korunám za metr, které požadují soukromí majitelé domů, které považuji za tu minimální cenu, ke které se musíme za čtyři roky dostat.
Takže my zde nějaké změny provést musíme, ale chtěl bych zdůraznit to, z čeho vychází můj postoj k vládnímu návrhu. Vůbec zde nerozhodujeme o tom, co kdo bude platit za čtyři roky. Copak někdo z vás ví, jaký bude mít plat za čtyři roky? Jaké bude důchodové zabezpečení, jak se bude platit za lékaře, jaká bude skladba příjmů obyvatel? To přece dnes nikdo neví. Dnes se obávat toho, co bude za čtyři roky, je podle mého názoru naivní, protože budou volby a každá koalice po volbách může tento návrh změnit, každý zákon změnit, může upravit nájemné tak, aby odpovídalo sociální situaci lidí. Neznamená to, že bychom něco tady zabetonovávali na věky. Ale co je důležité - abychom okamžitě nezhoršili situaci nájemníků, abychom nezměnili občanský zákoník tak, jak je to požadováno a ještě to bude požadováno, to znamená výpověď bez soudu, bez jakéhokoliv odůvodnění, a další věci, které by tu situaci zhoršily. To je pro mne dnes důležitější než nějaké chiméry, co se bude platit za pět, šest let. K tomu je ještě daleko.
Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji, pane poslanče. Prosím nyní paní poslankyni Horníkovou, připraví se pan poslanec Vrbík.
Poslankyně Zdeňka Horníková: Hezký podvečer. Já bych chtěla poděkovat panu ministrovi za vstřícné projednávání tohoto zákona. To, co zde řekl na začátku, je všechno pravda.
Dovolte mi, abych byla naprosto věcná a dívala se docela dopředu, protože to, co zde dnes přijímáme, je zákon, který je složen ze dvou částí. První část je část, která je přechodným ustanovením, zvláštním předpisem, která po ukončení svého období zmizí z našeho právního řádu, ale to, co zde zůstane, a to, co bude platit - a já doufám, že bude platit dlouho, jak zde zmínil pan kolega Křeček - je ta věc, na kterou bychom se měli podle mého názoru jednoznačně soustředit. To, na co bychom se měli soustředit, je novela občanského zákoníku.
Vy víte, že při prvém projednávání novela občanského zákoníku předložená vládou byla zamítnuta. Občanská demokratická strana tehdy jasně deklarovala, že předloží svůj ucelený návrh novely občanského zákoníku. Tak také v tuto chvíli koná. My jsme se podíleli na přípravě novely občanského zákoníku na výboru. Některá naše ustanovení přijata byla, některá nebyla.
Náš komplexní pozměňovací návrh si klade za cíl určit další krok k narovnání vztahů mezi pronajímatelem a nájemcem při současném zachování přiměřené ochrany nájemního vztahu ze zákona stanovených důvodů. Náš návrh směřuje především k posílení smluvního principu při sjednávání, úpravě, ale také při ukončení nájemního vztahu k bytu, s tím, že pouze v případě neshody smluvních stran bude rozhodovat soud.
Nadále platí, že nájemní vztah požívá zákonné ochrany. Bydlení je jednou ze základních lidských potřeb a musí být zájem tyto potřeby chránit. Musí to být ale také zájem státu, který musí vytvářet podmínky pro klidné a nerušené nájemní bydlení pro nájemníky.
Náš návrh stanovuje, že nájemní smlouvy na byt se mohou podobně jako ostatní nájemní smlouvy uzavírat na dobu určitou i dobu neurčitou. V případě smlouvy na dobu určitou končí nájemní vztah uplynutím sjednané doby. U smluv uzavřených na dobu neurčitou se zavádí zákonná dvouletá výpovědní lhůta pro případy, kdy výpovědní lhůta není sjednána v nájemní smlouvě. Výpovědní lhůta sjednaná v nájemní smlouvě však nesmí být kratší než šest měsíců z důvodu vytvoření dostatečného časového prostoru především pro nájemce, aby byl schopen si obstarat jiný byt. Pronajímatel má právo ze zákonem stanovených důvodů, které spočívají především v hrubém porušování povinností nájemce, podat výpověď ve zkrácené lhůtě tří měsíců, ale proti takové výpovědi má právo podat nájemce odpor k soudu.
Vážení kolegové, chtěla by se nyní dostat do trochu jiného gardu. Zajímalo by mě, jestli si všichni uvědomujete - pan ministr říkal, že zákon je velice důležitý - co se může stát nepřijetím tohoto zákona. Pan ministr to zde již zmiňoval. Je to hrozba, která pochází ze štrasburského soudu. Já bych chtěla upozornit ještě na jednu hrozbu. U Ústavního soudu byl podán podnět z Městského soudu v Praze na zrušení některých paragrafů, které se zabývají úpravou chráněného nájmu. To je nebezpečí docela velké, pokud víte, co by se stalo, kdyby Ústavní soud skutečně tyto paragrafy zrušil.
Nechci jmenovat, ale jeden z mých kolegů velmi často tady používá, jaké vlastně postavení bydlení v našem právním řádu má. Chtěla bych mu připomenout jedno, co je jasně dáno, a to je vlastnické právo. A moc bych prosila, až budeme přemýšlet o tom, jak budeme hlasovat, že vlastnické právo je ústavně chráněno jako základní právo. Možná trochu pana kolegu Křečka překvapím, protože právo na bydlení není chráněno jako základní lidské právo. Je to právo - pozor! - vymáhatelné vůči státu, jedná se o právo sociální. Je to právo srovnatelné s právem na práci, na podporu v nezaměstnanosti, na zdravotní péči, starobní péči, právo na vzdělání.
Co je od začátku velmi nešťastné při projednávání jak zde ve Sněmovně, tak mimo ni? Nám se podařila jedna věc. Podařilo se nám postavit proti sobě vlastníky a nájemníky. A to je velmi nešťastné. On totiž ten, kdo je zodpovědný za vytvoření podmínek pro kvalitní nájemní bydlení, je stát. A bohužel musím říci, že tady stát selhal. Stát selhal tím, že nedokázal přijmout právní normy, které by dokázaly upravovat nájemné, stát nereagoval na usnesení, která nám vyslal jako zprávu Ústavní soud do Parlamentu, abychom přijali takový zákon, který nebude protiústavní. Proto si myslím - jasně vytyčme úlohu státu, řekněme, že úloha státu je postarat se skutečně o sociálně slabé a sociálně potřebné skupiny lidí, a nedovolme dál, aby byli zvýhodňováni zákonem, který dnes máme, ti, kteří toto zvýhodnění nepotřebují.
Děkuji za pozornost v obecné rozpravě. V podrobné rozpravě předložím konkrétní návrhy. Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Fakticky chce do toho vstoupit ještě pan poslanec Jičínský. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
***