(11.50 hodin)
(pokračuje Býček)
My když jsme v hospodářském výboru diskutovali o tomto problému, tak nám představitel energetického úřadu řekl, že on může ovlivnit z ceny plynu jen 25 procent, poněvadž podle kalkulací, které on ze zákona může, je 75 procent cena, kdežto u elektrické energie je ten problém přeci jenom jiný, to znamená, že elektrická energie má ovlivnitelnost regulátorem asi z 50 procent. I to je dar, který jsme dali z hlediska privatizace.
Já si ovšem myslím, že jsme otevřeli Pandořinu skříňku v jednom provedení, a sice co vlastně naděláme s programy životního prostředí, a to nejen z pohledu plynofikace, ale i z pohledu čistíren odpadních vod atd. To znamená, že asi Ministerstvo životního prostředí se bude muset zamýšlet, které programy jsou ještě funkční, které mají efekt pro občana či pro společnost jako takovou či pro obce. A měli bychom v souvislosti s tím skutečně znovu zvážit politiku fondu životního prostředí. Nejde jenom odpustit dotace nebo je snížit, ale kde budou zdroje? My jsme ve fondu životního prostředí alokovali značné prostředky na projekty nebo programy Evropské unie a nezůstalo nám na programy národní z hlediska finačních prostředků, a navíc tyto menší žádosti z národních programů nejsou převoditelné do podmínek evropských. Čím a kým budeme tedy financovat národní programy nebo je dofinancovávat?
Další záležitost je v tom, že v současném období se diskutuje na úrovni fondu, co bude vlastně fond poskytovat. Bude poskytovat dotace, nebo i půjčky? A zde je jedna cesta, která je navrhována, že by fond poskytoval jen dotace podle nějakého klíče, že půjčky už si můžou vzít u bank, to znamená ve sféře komerční. Ano, dneska je výhodný úvěr. Ale jak dlouho ten úvěr bude? Bude tato cesta vhodná? Nezůstane poskytování úvěrů komerčním systémem, nikoliv fondem, výhodné jen v krátké době? A samozřejmě, měli bychom dokončit některé přijaté závazky, které máme v podaných a nerealizovaných žádostech.
A další nebezpečí je zde v tom, že se představitelé rady fondu životního prostředí netají, že by mohli prodat stávající půjčky, ať dobytné nebo nedobytné. Co by to znamenalo? Že by mohl někdo vydírat obec třebas pozemkem, objektem, skoupit tyto pohledávky realizované buď přímo, nebo, já nevím, Konsolidační agenturu nebo přes nějakou jinou instituci. To znamená, zase bychom zneklidnili a zpochybnili financování obcí. Tudíž se domnívám, že by bylo správné, aby se všichni tři ministři sešli nad tímto problémem, a já bych tam přidal i ministra zemědělství, aby řešil, když už budou mít chuť něco řešit, ať řeší i čistírny odpadních vod, které jednak řešíme z fondu životního prostředí, jednak si řeší Ministerstvo zemědělství a ten závazek vůči přístupovým smlouvám je značný.
Já bych chtěl znovu poprosit, abychom s klidnou hlavou viděli tu koncovku - občana, jeho náklady, které budou takové či onaké, ale distributoři nedají nic zadarmo. Jakým způsobem budeme pomáhat občanovi? To zavedeme příspěvky zase, že kdo nebude schopen platit, čím?
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Nyní má slovo pan kolega Titz, připraví se pan poslanec Hovorka.
Poslanec Miloš Titz: Děkuji, pane předsedající. Vážení členové vlády, milé kolegyně, vážení kolegové, nejsem si jist, jestli po pár slovech mně předsedající nevezme slovo, protože já nechci mluvit k plynofikaci, ale rád bych obrátil pozornost této Sněmovny obecně k energetickým zdrojům tohoto státu.
Jsem téměř deset let členem této Sněmovny, a jestli se nemýlím, tak se o této záležitosti tady nikdy nemluvilo. Určitě nejsem sám, kdo zaznamenal to, že před několika málo lety začala vycházet česká mutace časopisu National Geographic, a ten tuším v letošním květnovém - a to netvrdím, že to tak je - čísle přinesl hlavní článek, že levná ropa ve světě končí. A já si myslím, že v souvislosti s plynofikací a vzhledem k tomu, co tu zaznělo - pozitivního, negativního pro obce atd. - bychom si měli říci, co na naší příslušné rovnoběžce vzhledem k tomu, jak začíná na jedné straně probíhat oteplování zeměkoule, na druhé straně jsou velmi vážné prognózy o tom, že se část Evropy začne ochlazovat, že bychom si měli říci velice podstatně něco o tom, jaké jsou energetické perspektivy tohoto státu.
Měli bychom si říci, kolik máme kamenného uhlí v Ostravsko-karvinské pánvi, kolik máme hnědého uhlí v Severočeské/severozápadní pánvi, měli bychom si říci, jaké jsou obnovitelné zdroje a jaké jsou event. čisté zdroje energie na našem území. A jestliže k tomu vezmeme záležitost skleníkových plynů - to znamená, až donedávna byl oxid uhličitý chápán jako naprostý inert, jako sloučenina, která nemá vlastně žádný negativní vliv, tak dneska vzhledem k jeho skleníkovému efektu víme, že jakékoliv spalování, ať jsou to fosilní paliva, ať jsou to paliva, dejme tomu, která lze reprodukovat apod., tak zvyšuje obsah kysličníku nebo oxidu uhličitého v atmosféře a zvyšuje skleníkový efekt.
Já si myslím, že by se tato Sněmovna měla velice vážně zabývat perspektivou jaderné energetiky, měla by si jasně říci, jaká je energetická náročnost pro budování velikých elektráren typu Temelín, Dukovany, jaká by byla energetická náročnost budování jaderných elektráren malého typu, neboť tímto jsme povinováni nastupujícím generacím. Ano, řešme záležitosti, které se týkají jednotlivých obcí a plynofikace, ale řešme také výhled na deset, dvacet, padesát a možná i sto let, protože velice často to, co založíme dnes, se může buďto kladně, anebo záporně objevit v době našich dětí, vnuků a pravnuků.
Děkuji za pozornost. (Potlesk některých poslanců ČSSD.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Doufám, že si zapamatujete moji vstřícnost a toleranci. Slovo má pan kolega Hovorka.
Poslanec Ludvík Hovorka: Vážený pane místopředsedo, vážení páni ministři, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já bych chtěl jenom vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, vzkázat kolegovi Kapounovi, že přece ten problém, který teď řešíme, není problém ministra Ambrozka, ale je to problém vlád, které v 90. letech rozhodovaly o programu na ochranu ovzduší a které rozhodovaly o tom, jakým způsobem se využijí prostředky, které šly do toho programu. Bylo to minimálně šest miliard korun. Nestavme ten problém tak, že to je problém posledních tří let. Je to problém důsledku toho, že jsme nedokázali přesvědčit starosty obcí a především občany o tom, že náprava cen energií, jak se tomu říkalo, bude probíhat daleko rychleji. Je to problém vývoje cen energií a logický důsledek ekonomického chování lidí. Dívejme se na to tak, jak jsem právě řekl. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Musím rychle, dřív než se někdo přihlásí, ukončit obecnou rozpravu.
Stalo se. Zahajuji podrobnou rozpravu. O slovo se hlásí pan kolega František Beneš.
***