(16.30 hodin)
(pokračuje Škromach)
Tyto návrhy zákonů spolu tvoří jednotný organismus, který představuje významný krok v přestavbě dávek pro sociálně nejslabší občany. Dosavadní úprava v této oblasti je již zastaralá a nevyhovující. V řadě případů vede až k sociální pasti chudoby, kdy příjemcům sociálních dávek se nevyplatí pracovat.
Institut sociálního minima, jak ho známe dnes, vznikl v roce 1991, tedy před čtrnácti lety. Jeho výše byla valorizována podle růstu spotřebitelských cen a také průběžně korigována společně s dalšími podmínkami jeho využívání. Podle poslední, velmi důkladné revize institutu životního minima, provedené Výzkumným ústavem práce a sociálních věcí v roce 2003, však došlo v posledních letech k takovým změnám, které nezbytně vyžadují rekonstrukci celého systému.
Cílem nového zákona o životním a existenčním minimu je za prvé přiblížit institut životního minima v České republice jeho evropskému pojetí, za druhé zajistit dostatečnou a spravedlivou ochranu před hmotnou nouzí pro všechny typy domácností. Tento cíl splňuje nové nastavení částek životního minima na výživu a ostatní základní osobní potřeby podle počtu osob v domácnosti s promítnutím tzv. úspor v počtu. Současné nastavení životního minima totiž zvýhodňuje početnější domácnosti a naopak znevýhodňuje domácnosti menší. Nejedná se o žádnou sankci vůči těm lidem, kteří se mnohdy za cenu osobního odříkání neváhají starat o početnou rodinu, ale o nastavení rovných podmínek pro všechny typy domácností.
Tady bych chtěl říci, že budu akceptovat, a dokonce doporučuji, aby byl podpořen pozměňovací návrh, který bude ve druhém čtení přednesen a který v podstatě zajistí to, co tady už v prvním čtení kritizoval pan poslanec Karas. Chtěl bych mu poděkovat za podporu v tom smyslu, že v podstatě i u vícečetných rodin dojde k tomu, že se nesníží jejich sociální zajištění. Kdybych to řekl velmi jednoduše, tak u všech rodin, které mají děti, dojde alespoň částečně k navýšení dávek sociální péče. To jen v souvislosti s vývojem událostí, tak jak se odehrály od prvního čtení, protože mě v této souvislosti mrzí, že právě tyto pozměňovací návrhy neprojednal již výbor pro sociální politiku a zdravotnictví, protože tento návrh zákona byl společnou rukou poslanců KSČM a ODS zamítnut.
Dále by měl tento zákon rozšířit okruh společně posuzovaných osob. V současné době se systém vyznačuje značným počtem jednotlivců, přestože mnoho z nich žije v domácnosti s jinou osobou, například domácnost matky a dospělého syna nebo dcery.
V součinnosti s novým zákonem o pomoci v hmotné nouzi motivovat pracovní činnosti a větší snahu o změnu sociální a ekonomické situace. Zejména jde o zavedení institutu existenčního minima, které bude využíváno v zákoně o hmotné nouzi jako výchozí základna pro motivaci dospělých osob v hmotné nouzi, přičemž bude obdobně jako institut životního minima zabezpečovat základní minimální osobní potřeby občana, ale v nižším rozsahu. Posílení motivace je třeba vnímat také v kontextu dalších schválených a nově připravovaných opatření, zejména v oblasti daní, zaměstnanosti a odměňování. Daňové zvýhodnění rodin s dětmi, postupné zvyšování minimální mzdy, programy aktivní politiky zaměstnanosti a další.
Vzhledem k nové diferenciaci nákladů na bydlení vyloučit náklady na bydlení z životního minima, a tím změnit životní minimum na jednosložkové. Ochrana v oblasti bydlení bude řešena zejména v rámci systému státní sociální podpory poskytováním nově konstruovaného příspěvku na bydlení. Touto dávkou budou pokryty náklady na bydlení u většiny sociálně potřebných osob. Na náklady nad stanovený limit - chtěl bych zdůraznit, že tato situace nastane pouze ve výjimečných případech - by měl být, pokud nebude obcí zajištěna jiná forma pomoci, poskytnut doplatek na bydlení na základě zákona o pomoci v hmotné nouzi.
Tady bych chtěl zdůraznit, že je velmi důležité, aby tento zákon prošel, a věřím tomu, že se jej podaří ještě ve druhém čtení v některých aspektech vylepšit i z hlediska zákona o nájemném, který je teď ve druhém čtení a kde by vlastně měly být kompenzovány dopady postupného uvolňování regulace nájmů, tak jak to navrhuje zákon o nájemném. Pokud by k tomu nedošlo, pak by to byl docela problém. Zvažujte v případě podpory tohoto zákona i to, že bude umožňovat kompenzaci dopadu uvolňování nájemného ze strany majitelů bytových jednotek, domů a podobně, kteří budou moci jednostranně zvyšovat nájemné o zákonem stanovené navýšení.
Vím, že navrhovaná změna životního minima je potřebná a přitom že má i řadu kritiků. Pro některé je příliš radikální, pro další zase naopak málo radikální. Byl bych nerad, aby byl návrh posuzován jen z tohoto hlediska, nebo dokonce jen z hlediska politické prospěšnosti. Domnívám se, že by měl být posuzován především po stránce odborné a na základě cílů, o kterých jsem hovořil. Vzhledem k tomu mě osobně velmi mrzí, že tyto argumenty nenalezly podporu při projednávání zákona ve výboru.
Ještě bych chtěl zdůraznit, že je třeba pohlížet na změny v souvislostech rozdělení životního minima na dvě části, a tady bych chtěl zdůraznit poslancům a poslankyním, kteří se dotazovali na tuto problematiku, že jsou k dispozici modelové propočty na určité životní situace rodin s dětmi, které prokazují, že v podstatě by nemělo dojít ke snížení příjmů těchto rodin proti současnému stavu kromě jednoho případu, a to je případ rodin, kde se dospělí členové rodin úmyslně a dlouhodobě vyhýbají práci. Myslím si, že tento zákon by měl hlavně podpořit rodiny s dětmi, zvláště ty, kde alespoň jeden z rodičů je aktivně činný, to znamená, že pracuje, a to třeba i za nižší mzdu.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane ministře. Návrh jsme v prvním čtení přikázali k projednání výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. Usnesení tohoto výboru jsme obdrželi jako sněmovní tisk 1062/1. Prosím o slovo zpravodajku výboru poslankyni Alenu Páralovou. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Alena Páralová: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych vás seznámila s usnesením č. 272 ze 41. schůze výboru pro sociální politiku a zdravotnictví ze dne 2. listopadu 2005 k vládnímu návrhu na vydání zákona o životním a existenčním minimu, sněmovní tisk 1062.
Po odůvodnění náměstka ministra práce a sociálních věcí Petra Šimerky, zpravodajské zprávě poslankyně Aleny Páralové a po rozpravě výbor pro sociální politiku a zdravotnictví doporučuje Poslanecké sněmovně, aby zamítla vládní návrh na vydání zákona o životním a existenčním minimu, sněmovní tisk 1062.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, paní poslankyně. Otevírám obecnou rozpravu. Mám do ní jednu přihlášku a zároveň registruji přihlášku paní poslankyně Páralové. Zeptám se jí, zda chce jako zpravodajka vystoupit jako první, nebo zda chce počkat na rozpravu.
Slovo má paní zpravodajka Alena Páralová. Jsme v obecné rozpravě. Poté bude mluvit pan poslanec Kvapil.
Poslankyně Alena Páralová: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, návrh na vydání zákona o životním a existenčním minimu, který má nahradit stávající zákon o životním minimu z roku 1991, nastavuje určitou hranici minimálních příjmů, hranici, kdy se jednotlivec nebo rodina dostává pod hranici tzv. hmotné nouze.
***