(12.50 hodin)
(pokračuje Vymětal)
Troufám si tvrdit, že při tak složitém zařízení se širokým dopadem na okolí, kterým čerpací stanice PHM bezesporu je, to obecní úřad dělat nemůže, a to i díky svému technickému a personálnímu vybavení. Takovou pravomoc lze podle mého názoru svěřit stejně jako u staveb jedině stavebnímu úřadu, který je pro takové rozhodování po všech stránkách vybaven.
Dámy a pánové, když jste vyslechli všechno, co jsem řekl, tak se asi nabízí otázka, co s tím. Co s tímto návrhem? Přiznám se, že za normálních okolností by nemohlo ode mě zaznít nic jiného než návrh na vrácení předloženého zákona vládě k přepracování. Jenomže tato problematika má svá ouvej. Situace totiž vyžaduje řešení, a nikoliv legislativní obstrukce. Proto takový návrh nepředkládám, ale doporučuji vám propustit tento návrh zákona do projednávání ve výborech, přikázat jej k jednání hospodářskému výboru. A pana ministra průmyslu a obchodu, a tím celé ministerstvo, vyzývám k intenzivní práci a spolupráci na přepracování tohoto zákona tak, aby ho Sněmovna ještě do voleb mohla schválit a aby vešel v platnost.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji panu zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu, do které mám zatím jednu písemnou přihlášku, a to pana poslance Martina Římana, kterému udílím slovo.
Poslanec Martin Říman: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, i já si troufám přičinit několik poznámek k předloženému novému zákonu. Nejedná se o novelu jako ve většině případů, které zde projednáváme, ale jedná se o zcela nový zákon. Já hned zpočátku musím konstatovat, že je to další zbytečný zákon, jak koneckonců vyplývá pro pečlivého čtenáře i z prostudování důvodové zprávy, která v podstatě objektivně konstatuje, že prakticky všechno, co je z hlediska ochrany zdraví, bezpečnosti, životního prostředí atd. zapotřebí, je již dnes obsaženo v jiných právních normách.
Tento zákon, a tady se přikláním ke svému předřečníkovi, není ani tak zákonem o pohonných hmotách, ale je skutečně dominantně zákonem o čerpacích stanicích, a to tím způsobem, že návrh zákona v praxi výrazným způsobem zúží konkurenční prostředí na trhu s pohonnými hmotami, a to z jednoho prostého důvodu. Nároky, které jsou kladeny na všechny výdejny - neříkám úmyslně čerpací stanice - pohonných hmot, jsou tak vysoké, že prakticky likvidují prodej pohonných hmot jak z tzv. mobilních čerpacích stanic, tak také z čerpacích stojanů, které jsou umístěny, a je jich po republice několik stovek, v různých provozovnách, ať už jsou to zemědělská družstva, stavební podniky, dopravní podniky a podobně. Je to dáno tím, že nároky, které jsou uvedeny na možnost provozování takové stanice, tedy náklady, které z toho vyplývají, evidentně překročí výnosy, které z takové jednoduché jednostojanové stanice poplynou. Je to už tady zmiňováno. Například to, že musí být vždy přítomna obsluha starší 18 let. Myslím si, že v nejednom státě v Evropě, který jsme jistě všichni měli možnost navštívit, tak jsme se setkali v celkem běžném provozu s bezobsluhovými čerpacími stanicemi, a bylo to v zemích nikoli na východ, tedy řekněme v zemích, kde ochrana životního prostředí, bezpečí či zdraví není na tak vysoké úrovni, ale je to v zemích zhusta na západ od nás, které určitě nedělají nic, co by mohlo jejich občany a jejich životní prostředí poškodit.
Jsou tam další věci, které tady nebudu vyjmenovávat. Zkrátka a dobře tento zákon výrazným způsobem zúží konkurenční prostředí. Důvody, proč tomu tak je, jsou v důvodové zprávě uvedeny vlastně dva. První je ochrana životního prostředí. Tady je kuriózní a zajímavé to, což poněkud devalvuje tento názor, že požadavky, které jsou kladeny na čerpací stanice v tomto zákoně, se nevztahují na čerpací stanice, které provozují ozbrojené složky. A že ozbrojené složky se k životnímu prostředí nechovají v rukavičkách, to myslím, že všichni asi dobře víme, minimálně ti z nás, kteří byli na vojně.
Druhým argumentem, který je ještě kurióznější, na podporu tohoto zákona, který tady byl zmíněn, je tzv. narovnání konkurenčního prostředí. To znamená, že všichni by měli mít stejné podmínky. Ale už tady bylo naznačeno, že tento argument je prostě zcela nesmyslný. Úplně něco jiného je malá čerpací stanice s jedním nebo dvěma stojany. Úplně něco jiného je velká čerpací stanice s deseti nebo dvanácti stojany. Úplně něco jiného je stanice uprostřed polí, kde míra ohrožení zdraví a bezpečnosti je evidentně nižší než čerpací stanice uprostřed města. Každá čerpací stanice má jiné podmínky, a to počínaje stavebními náklady, technologickými náklady a konče umístěním. My jako spotřebitelé též samozřejmě klademe na čerpací stanice jiné nároky. U čerpací stanice postavené na dálnici považujeme za samozřejmé, že je vybavena toaletou, ale u stanice uprostřed města například nikoliv. Pokud by to vláda myslela s vyrovnáním podmínek vážně, pak by musela jít do takových důsledků, že by vedle povinností provozovatele stanice vláda garantovala splnění i dalších podmínek, například podmínek na stejný odbyt z jednoho stojanu či podmínek na stejnou marži. Je rozdíl mezi velkou stanicí, jak už jsem řekl, která stojí uprostřed Prahy. Podívejme se třeba na obrovskou čerpací stanici na Argentinské ulici v centru Prahy a malou jednostojanovou stanici někde v polích zemědělského družstva. Měla by mít jiné náklady, ale má také samozřejmě jiné výnosy. Trvat na splnění tak rozsáhlého souboru požadavků pro tyto malé čerpací stanice je evidentně likvidační.
Na závěr konstatuji, že nepochybuji, a už jsem dopisy také dostal, že tomuto návrhu bude tleskat část petrolejářské lobby, zejména velcí provozovatelé čerpacích stanic, kteří provozují desítky a stovky, tak pro ně samozřejmě tyto malé, nezávislé, levné čerpací stanice představovaly jistou nepříjemnost. Proto nepochybně vítají tento zákon, protože ubudou ti, kteří vždy a za každých okolností tlačí cenu dolů. Až si naše vláda bude zase někdy v budoucnu stěžovat, tak jako tomu bylo před několika týdny, že olejáři nějak nechtějí snižovat ceny, když cena ropy jde dolů, až budou příslušní ministři zase někdy dělat ramena a posílat na petrolejáře kontroly tu z Ministerstva průmyslu, tu z ÚHOS, tu z České obchodní inspekce, či dokonce strašit cenovou regulací, tak doufám, že si vzpomenete na má slova a vzpomenete si, pokud pro tento zákon bude hlasovat, že jste k tomuto stavu také přispěli.
Jsme v prvém čtení, takže to můžu udělat teď. Navrhuji tento zákon zamítnout. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Kolegyně a kolegové, ještě předtím, než dám slovo dalšímu přihlášenému panu poslanci Hovorkovi a poté zřejmě panu poslanci Schlingovi, vám chci sdělit, že tento bod do vyhlášení polední přestávky doprojednáme, tedy že hodlám doprojednat tento bod. Jistě je to pochopitelné vzhledem k tomu, jak přehazujeme stále jednotlivé body programu.
Nyní vystoupí pan poslanec Hovorka a potom pan poslanec Schling.
***