(12.30 hodin)
(pokračuje Kupčová)
Podle našeho schváleného pořadu budeme pokračovat projednáváním bodu
44.
Vládní návrh zákona o pohonných hmotách a čerpacích stanicích
pohonných hmot a o změně některých souvisejících zákonů
(zákon o pohonných hmotách)
/sněmovní tisk 1173/ - prvé čtení
Z pověření vlády předložený návrh uvede ministr průmyslu a obchodu pan Milan Urban. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr průmyslu a obchodu ČR Milan Urban: Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych krátce uvedl návrh zákona o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně některých souvisejících zákonů, zkráceně návrh zákona o pohonných hmotách.
Nutnost vypracování předkládaného návrhu vyplynula z potřeby legislativně ošetřit některé základní oblasti rafinérského průmyslu a obchodu, zejména pak problematiky kvality a složení prodávaných pohonných hmot v souladu s platnými evropskými směrnicemi a oblasti provozování čerpacích stanic pohonných hmot. Ze směrnic Evropských společenství o dodržování a sledování jakosti a složení prodávaných benzinů a nafty, jejichž gestorem je Ministerstvo průmyslu a obchodu, vyplývá pro Českou republiku mj. i povinnost předkládat pravidelně každoročně Evropské komisi hlášení o monitorování jakosti, složení a množství těchto paliv uvedených na tuzemský trh v daném roce a o geografickém rozložení dostupnosti některých pohonných hmot. Proto je navrhovaným zákonem zavedena i povinná evidence pohonných hmot a provozovaných čerpacích stanic pohonných hmot. (V sále je velký hluk.)
Stávající právní úprava podnikání v oblasti provozování čerpacích stanic pohonných hmot, včetně požadavku na jejich konstrukci, technické vybavení a nakládání s prodávanými motorovými palivy, je obsažena částečně ve více zvláštních právních předpisech. Žádný platný právní předpis však nestanovuje, že pohonné hmoty mohou být konečnému uživateli prodávány a vydávány pouze na čerpací stanici pohonných hmot splňující požadavky stanovené těmito zvláštními předpisy. Tato skutečnost je jednou z hlavních příčin, že v praxi jsou provozována i zařízení, která nesplňují předepsané požadavky, čímž způsobují závažná rizika pro zdraví a životy osob a pro životní prostředí. Provozování takovýchto zařízení vytváří rovněž nerovné podmínky pro podnikání v oblasti maloobchodního prodeje.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Pane ministře, já se vám omlouvám. Přestože máte velmi zvučný hlas, myslím, že je zde nadměrný hluk a že vás není dobře slyšet. Chtěla bych poprosit všechny, aby se posadili do svých lavic a ztišili se, abychom se navzájem poslouchali.
Můžete pokračovat.
Ministr průmyslu a obchodu ČR Milan Urban: Děkuji, paní místopředsedkyně. Mohu ještě přidat.
Provozování takových zařízení, která nesplňují požadované normy, vytváří rovněž nerovné podmínky pro podnikání v oblasti maloobchodního prodeje pohonných hmot a nezajišťuje ani prodej pohonných hmot požadované kvality.
Návrh zákona je v souladu se závazky České republiky vůči Evropské unii.
Vzhledem k tomu, že je to norma, kterou vláda považuje za potřebnou, prosím, aby tato norma byla postoupena do dalších čtení v rámci projednávání v Poslanecké sněmovně. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro první čtení, pan poslanec Karel Vymětal.
Poslanec Karel Vymětal: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Dámy a pánové, omlouvám se. Vím, že doba je hektická, nicméně jde o tak důležitý zákon, že moje vystoupení bude poněkud delší, než bývá obvyklé.
Máme před sebou velmi významný návrh zákona, jehož obsah se dotýká zhruba 6,5 milionu řidičů České republiky a jejich vozidel. Této mimořádnosti zřejmě i odpovídá obsah předloženého tisku, protože opravdu nebývá obvyklé, aby důvodová zpráva byla delší než samotný zákon jako v tomto případě.
V zákoně v § 1 se uvádí, že upravuje požadavky na složení a jakost pohonných hmot a sledování a monitorování složení a jakosti prodávaných pohonných hmot. Bohužel v obsahu zákona se o této řešené zásadní věci téměř nic nedovíme. Jen v § 3 se uvádí, že prodávat nebo vydávat lze pouze kvalitní pohonné hmoty a že prováděcí předpis stanoví všechno ostatní.
(V sále přetrvává stále velký hluk.)
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Promiňte, pane zpravodaji. Pokusím se zjednat klid pro vaše vystoupení.
Myslím, že už je to docela v pořádku.
Poslanec Karel Vymětal: Je to bída, ale já budu pokračovat, ať nezdržuji.
Ještě v § 7 se dočteme, že Česká obchodní inspekce kontroluje složení a jakost pohonných hmot u výrobce a prodejce, a v § 8 následují správní delikty a postihy za ně. Toť je vše. Žádné další povinnosti týkající se zajištění kvality pohonných hmot, systém jejich kontroly, objektivní povinný obsah a místa této kontroly a z porušení vyplývající sankce nejsou v zákoně stanoveny a to považuji za zásadní nedostatek této předlohy. V takovém stavu zákon nezajistí kvalitu pohonných hmot, neřeší ochranu spotřebitele před poškozením motoru vozidla díky nekvalitní pohonné hmotě. Přitom čerpacím stanicím pohonných hmot se věnuje 95 % návrhu zákona do nejmenších podrobností, včetně toho, aby byla k dispozici i teplá voda k umytí rukou řidiče, který si při tankování pokecá své tělo - nešika jeden! Takže by se měl právem tento zákon jmenovat o čerpacích stanicích, a ne o pohonných hmotách. Přitom jde skutečně o závažný problém, který by měl být tímto zákonem řešen, a to aby do nádrží našich aut se dostala vždy pohonná hmota ve stanovené kvalitě. Návrh zákona vede k odpovědnosti za kvalitu pohonných hmot pouze čerpací stanici.
Dámy a pánové, pokusme se nyní podívat do systému pohybu pohonné hmoty, tedy benzinu a nafty, a zachytit místa, která jsou z hlediska kvality PHM kritická, tedy kam bude třeba zákonem umístit důležité kontrolní body.
Předpokládejme, že rafinerie produkuje pohonné hmoty v prvotřídní kvalitě. To můžeme, protože kontrolní režim je pro rafinerii nastaven a lze kvalitu jednoduše zjišťovat a dodržovat. Z rafinerie putuje pohonná hmota buď produktovodem do velkoskladu, nebo kolejovou cisternou do velkoskladu, nebo automobilovou cisternou. Produktovody, to znamená jednu trubku v zemi, kterou se přečerpávají jednotlivé produkty do velkoskladu, máme v České republice dva, a to je jeden ze Slovnaftu, který končí ve velkoskladu na jižní Moravě, druhý z Kralup, který končí nevím kde ve velkoskladu. Těmito produktovody se dopravují různé druhy pohonných hmot za sebou, a tím dochází k jejich směšování, tzv. směsné sloupce. Ty vznikají tím, že nejdříve tlačíme trubkou naftu, za ní benzin či různé druhy benzinu. Takový směsný sloupec může dosáhnout objemu i celé kolejové cisterny.
Normální v minulosti bylo, že tyto směsné sloupce se stočily do kolejové cisterny a vracely se zpět k přepracování do výrobní rafinerie. Tento systém byl závazný vnitropodnikovou normou až do roku 1991, kdy bylo odstoupeno od závaznosti norem a staly se tyto normy pouze doporučenými. Následnou privatizací vznikly v tomto řetězci různé soukromé subjekty, které nemají shodné vnitropodnikové předpisy, tedy je nic nesjednocuje v jejich konání.
***