(16.50 hodin)
(pokračuje Kučera)
Pak tady slyším rádoby ministra zdravotnictví, že nezná jediný případ, kde by dálkový přístup ke zdravotní knížce mohl být použit. Dokladuje to, že dělal šest let na záchranné službě a že je trestné, kdyby si lékař měl surfovat po internetu, když by měl zachraňovat život pacienta. S údivem jsem poslouchal jeho slova a musel jsem na to tudíž reagovat. Závěry k tomuto si ponechám na později.
Řeknu ještě jeden případ ze svého života. Tady v Praze ve vojenské nemocnici zemřel můj nejlepší kamarád. Zemřel také na mozkovou příhodu, na krvácení do mozku. O jeho osudu rozhodla slova primáře, kdy říkal, že má šanci tak 10, 12 procent. To nestojí za operaci. Dámy a pánové, 10, 12 procent naděje, když je život ohrožen, je strašně vysoké číslo! Je nekonečně vysoké číslo proti nule, pro kterou se rozhodli! Odložili ho na neurologii. Tam ještě tři dny bojoval o život, a pak jsme mu šli na pohřeb. Není to situace příliš aktuální, ale je strašně vypovídající. Je z roku 1978 a stala se tady v Praze.
Myslím si, že většina z nás zažila dobu, kdy drahé léky nebyly pro každého z nás, kdy byly jen pro hrstku vyvolených, kdy drahé operace vůbec nebyly pro každého z nás, ale byly jen pro hrstku vyvolených. Pokud se někdo z nás dostal do zdravotních potíží, do nouzového stavu, tak buďto si to musel těžkým způsobem úplatky zaplatit, nebo se musel jenom držet naděje, že snad organismus to zvládne. Myslím si, že nikdo z nás tady ve Sněmovně a nikdo z nás v této společnosti by se již nechtěl vrátit do těch dob, kdy léky byly jenom pro vyvolené, kdy operace byly jen pro vyvolené, kdy zdravotnická péče byla rozdělována na ty, kterým patří, kteří mají to právo, a ty, na kterých nezáleží. Bohužel po vystoupení pana ministra zdravotnictví jsem získal názor, že ministr Rath by tyto doby rád vrátil zpátky.
Dámy a pánové, je mi líto našeho pana ministra zdravotnictví. Jeho uhlazená tvář na dálku vypadá poměrně velice dobře. Ale jenom na dálku. Zblízka, když si ho prohlídnete, tak zjistíte, že to vůbec není jeho tvář, že je to spoustu barviv, krémů a pudru. (Veselost v sále.) Že je to prakticky jenom falešná maska. Toto svědčí o tom, že je to člověk nevyrovnaný, který neumí ani přijmout sám sebe, který je vnitřně značně rozpolcený, a proto se skrývá za masku. Své mindráky zakrývá tím, že s někým bojuje. Ano, když jej začnete pozorovat, tak zjistíte, že pan Rath se vůbec nesnaží něco vyřešit, ale že potřebuje s někým, s něčím, nebo s čímkoliv bojovat. Tím se zbavuje svých slabostí, mindráků, aby zakryl to, s čím bojuje. Není divu, že pak je to stejné i s jeho nápady, se kterými sem přichází.
Říká, že chce snížit náklady na zdravotní péči. Perfektní z dálky, a na první pohled to také vypadá poměrně dobře. Ale chce to dělat tak, že to přinese bujení korupce, elitářství a ohrožení zdraví řadových občanů České republiky. Kdo se skrývá za masku, není upřímný. Tato maska chce zpolitizovat všechno, co se jí hodí.
Digitalizace zdravotních knížek. Jsme přece svědky globální digitalizace všech informací, digitalizace map pozemků, listů vlastnictví, podpisu, digitalizace bankovních operací, daňových přiznání, všeho, kam se podíváte. Přináší to úspory, ale samozřejmě to také stojí nějaké peníze. Internet přece přinesl obrovský pokrok, rozvoj všech nových možností, i když stojí peníze. Náklady na něj umíme spočítat, ty nám jsou jasné. Pokud chceme vyjádřit všechny úspory, všechny přínosy, tak to už tak jasné není. To se vlastně vyčíslit stejně jako náklady ani nedá.
Já osobně vidím v digitalizaci zdravotních knížek dneska již jen první krok ve zdravotnictví. Digitalizace a dálkový přístup je určitě nutný pro všechny naše spoluobčany, kteří nejsou úplně zdraví, kteří jsou v nějaké trvalé léčbě. To mi došlo při příhodě s mojí matkou. Ne každý z nás má plné zdraví a ne s každým z nás také doktoři při jakékoliv náhlé příhodě mohou standardním způsobem postupovat.
Myslím si, že digitalizace zdravotních knížek je skutečně jen prvním krokem. To, co nás bude jako pacienty všechny zajímat, je, co s naším zdravím lékaři a zdravotní personál opravdu dělají, abychom je mohli kontrolovat, abychom si mohli svoje zdraví chránit. Řada z vás slyšela o nesprávně vyoperované ledvině. To je případ také velice blízký mým členům rodiny. Člověk se prakticky nemůže vůbec bránit, protože se nedostane k informacím, co s ním lékaři dělali, kde vznikla chyba a proč. Takových příkladů je v republice přece spoustu. Pokud bychom dokázali zdigitalizovat všechny informace o našem zdraví, o zákrocích, co s námi lékaři dělají, tak je to přece obrana našeho zdraví. Ale pan ministr zde zůstává asi jako jediný, kdo tomu chce čelit a kdo by tomu chtěl bránit.
Z toho všeho, co pan ministr zde napovídal, tak to jenom malinko shrnu. Chce zastavit digitalizaci informací ve zdravotnictví. Pro mne to ale s hrůzou znamená, když to domyslím do konců, že mu vůbec nejde o dostupnost nebo nedostupnost zdravotních knížek, ale že chce zastavit pokrok v kontrolovanosti poskytované péče, kterou nám dávají lékaři a zdravotní personál. To může být skutečně velký zásah do jejich anonymity. Dále chce omezit výdaje na léky a operace. Ale tím se vlastně tak, jak on to chce udělat, vytvoří silný korupční systém, který by - pozor! - mohl být velkým zdrojem neevidovaných peněz jak pro lékaře, tak i pro zdravotnická zařízení. Pak už mi z pohledu tohoto jeho pokusy, jak řešit naše zdravotnictví, skutečně spínají, že se chová značně cíleně a značně cílevědomě, i když v rozporu s tím, co bychom my, řadoví pacienti, potřebovali, aby ministr zdravotnictví konal ve prospěch našeho zdraví.
Já si opravdu myslím, že to není ministr zdravotnictví, ale jakýsi malý politický kašpárek s velkou nebezpečností pro řadové občany, řadové pacienty České republiky.
Na chvilku jsem zde spatřil premiéra vlády. Pan premiér Paroubek vedl s panem Rathem dlouhé rozhovory předtím, než jej jmenoval do funkce. Z toho, co nám sdělovaly sdělovací prostředky, bylo jasné, že spolu dlouho konzultovali to, s čím pan ministr Rath chce nastoupit do svého úřadu. To znamená, že pan premiér znal nápady ministra Ratha a kvůli těmto nápadům si jej zvolil a ustanovil do funkce. Proto bych se ptal prostřednictvím pana předsedajícího obou dvou aktérů, jak ministra zdravotnictví, tak pana premiéra Paroubka. Je opravdu vaším cílem zavést do zdravotnictví korupci, elitářství, jaké byly za totalitního režimu? A je opravdu vaše shoda v nakládání s lustračním zákonem důkazem toho, že v této věci máte naprostou shodu? Prosím, odpovězte.
***