(11.20 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní zpravodajce a otevírám obecnou rozpravu. Mám do ní písemnou přihlášku pana poslance Jana Klase, takže ho žádám, aby se ujal slova. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Klas: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych začal statistikou. Je sice ošidná, ale leccos vypovídá.
Podle předkladatelů tohoto návrhu je zhruba 38 % žen vystaveno domácímu násilí. Když jsem si narychlo spočítal, kolik tady máme kolegyň poslankyň, zhruba 25, tak zhruba 10 z nich je tady podle statistického počtu, který je významnou součástí matematické analýzy, vystaveno domácímu násilí a zároveň po přepočtu se to týká i kolegů poslanců, protože musíme uvažovat i druhou stranu. Když to vezmeme opačně, tak každý, kdo je vystaven násilí, může být i obětí. Takže znovu můžeme spočítat další čísla, kolik obětí je a kolik pachatelů je mezi námi jako vzorku společnosti. To znamená, že statistika je neúprosná a téměř každého druhého z nás jednou čeká, že jednou bude buď obětí, nebo pachatelem.
Každoročně se odehraje zhruba třicet tisíc rozvodů. Pokud jste měli to štěstí a sami ho nezažili, tak se běžte podívat na nějaký okresní soud. Abyste to neměli daleko, tak vám doporučuji Okresní soud pro Prahu-západ, který sídlí v Karmelitské ulici, abyste viděli, jak funguje rozvodová mašinérie. Jaké špíny jsou součástí rozvodového folklóru a co všechno slouží k likvidaci jednoho z manželů. Takové nechutné praktiky se mají stát podkladem pro boj s domácím násilím?
Na semináři ve Sněmovně na jaře tohoto roku byla aktivistkami kampaně za domácí násilí prezentována i čerstvá učebnice pro policejní školy. Tato metodika definuje i tzv. - a teď prosím o pozornost - ekonomickou formu domácího násilí, to znamená jako je zatajování příjmů. Každý z nás, ať už z mužů nebo z žen, a blíží se významné svátky ke konci roku, když si schová část své výplaty, aby koupil své ženě nebo svému manželovi dárek, tak bude potom moci být ve vhodnou chvíli obviněn z domácího násilí. To je zcela absurdní. Komisařky policie a intervenčních center se samozřejmě již postarají kvůli milionovým nákladům na jejich zřízení a provoz, aby tuto činnost vykazovaly.
Pokud se vám zdají uvedené vize příliš temné jako panu místopředsedovi Kasalovi, který tady na mne pokřikuje, že tvrdím kraviny, tak věnujte laskavě svou pozornost předloženému návrhu. Protiústavnost a rozpor se zdravým rozumem z něj přímo křičí. Přitom skutečné případy domácího násilí dokáže policie řešit i stávajícími prostředky, jak ostatně připustil i zástupce Policie České republiky na semináři, o kterém mluvil pan místopředseda Kasal, který se konal v září tohoto roku, a to je pro mne pádný důkaz.
Nebylo by teda vhodnější věnovat energii a finance daňových poplatníků na zlepšení profesionality a práce policie a její vybavení než na výrobu dalších zneužitelných represivních prostředků?
Vážené paní poslankyně, vážení poslanci, uznávám, že pokrok se zastavit nedá, ale vždy je však možné, a je to nutné, držet se zdravého rozumu. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Janu Klasovi. Další přihlášená do rozpravy je paní poslankyně Anna Čurdová.
Poslankyně Anna Čurdová: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, doufám, že jsem teď špatně slyšela, protože příspěvek pana kolegy Klase, a snažím se teď být opravdu klidná a hledám marně slovo, jak bych ho nazvala, protože je opět mimo jakoukoliv společenskou realitu. Násilí ve společnosti je obrovským fenoménem a bohužel se stává v naší společnosti normou a nenásilný přestává být normální, a naopak, normální je být násilný. Podívejte se na potoky krve, které se dnes a denně na nás hrnou z televizních obrazovek, a samozřejmě, že součástí tohoto násilí je násilí na ženách.
Vážený pane kolego, dovoluji si vám vzkázat prostřednictvím pana předsedajícího, že naše statistiky v tomto smyslu mají naprostou pravdu a každá šestá žena v České republice se stává obětí domácího násilí, i toho ekonomického, které vy tady ve svém příspěvku zlehčujete ve formě toho, že si někdo bude odkládat peníze na vánoční dárky a potom bude obviněn z domácího násilí. To přece nemůžete myslet vážně! Projděte si statistiky nevládních organizací, které se zabývají problematikou domácího násilí, resp. násilí na ženách. Kolik je obětí a hlavně, kolik je také dětí, které jsou následnými obětmi domácího násilí! Zákon, tak jak je okleštěn z ústavněprávního výboru, je skutečně tím minimem, co Česká republika může v této chvíli udělat.
Vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi pouze konstatovat, že opět v této věci my jako poslanci selháváme, protože v Evropě existují daleko modernější a daleko odvážnější normy, než je ta, která je v této chvíli předložena. V předcházející diskusi mi pan kolega Doktor říkal prostřednictvím pana předsedajícího, abych si sehnala studii sociálně-právní fakulty Univerzity Karlovy. Buďte tak laskaví, a opět prostřednictvím pana předsedajícího, projděte si dokumenty Organizace spojených národů anebo nám bližší instituce, jako je Rada Evropy či Evropský parlament, a podívejte se, jak jsou tyto záležitosti řešeny v sousedním Německu, na Slovensku, které rádi používáte jako příklad v jiných, např. ekonomických záležitostech, a podívejte se, jak je tato problematika řešena v Rakousku a s jakou odvahou k ní přistupuje nový návrh zákona ve Španělsku.
Prosím vás, kolegyně a kolegové, toto je fenomén, který je potřeba řešit, je o něm potřeba hovořit. Tak najděme konečně odvahu k tomu, abychom tento krok udělali!
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Anně Čurdové. Do rozpravy se hlásí pan kolega Janeček, potom pan kolega Marek Benda. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Josef Janeček: Vážení přátelé, rozumím všem, kteří varují před expanzí práva do rodinného prostředí. Rozumím tomu, protože rodina je samozřejmě velmi citlivá jednotka a jakýkoliv zásah státu, který by byl neuvážený, může vlastně harmonické prostředí svým způsobem narušovat. Druhá věc je, v jakém prostředí se nacházíme, a na to já vždycky upozorňuji, protože je chyba, že tato Poslanecká sněmovna odmítla několikrát náš návrh zákona o podpoře rodin, který by mohl právě takovéto údaje shrnovat a umožnit nám nějaký komplexní pohled.
Jenom abychom si řekli, co se týká stavu české společnosti možná ze širšího pohledu. My jsme společnost, kde nejenže se rodí nejméně dětí, nejenže nejvíc je jich v dětských domovech, nejenže z těchto dětských domovů tyto děti odcházejí do náhradní rodinné péče do zahraničí, ale - a to se týká už tohoto zákona - také máme největší procento týraných dětí. Proč tomu tak je? Proč jsme takovou necitlivou společností, která se dokonce vyznačuje i tím, že má obrovské procento týraných dětí ve svých rodinách.
***