(12.50 hodin)
(pokračuje Langer)
Sděluji, že za tři minuty třináctá hodina přeruším svévolně jednání, neboť nechám hlasovat o vyřazení zbývajících bodů ze schůze, a vyhlásím polední přestávku. Prosím, pane kolego.
Poslanec Karel Vymětal: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dámy a pánové, k této kauze bych chtěl říci jednu věc. Byla tady pronesena velmi vážná slova o historii. Já bych chtěl připomenout, že když se tvořila veřejná správa, tak si možná pamětníci vzpomenou, a já jsem jeden z nich a řada nás tu sedí, jak Občanská demokratická strana navrhovala, aby pomalu každý okres byl kraj. Potom šli až na 28 krajů, aby bylo v republice. A nakonec díky opoziční smlouvě se dohodli na těch čtrnácti. A takto to odsouhlasila Občanská demokratická strana s Českou stranou sociálně demokratickou. Takže netřeba se vymlouvat, každý si nese svůj díl. A poslanci KSČM pro takovýto systém nehlasovali. Takže to jenom pro připomenutí historie.
Kolega Kvapil zde hovořil o nerovnováze mezi kraji. Samozřejmě, tou reformou veřejné správy byla ta nerovnost mezi kraji zavedena. Jestliže dnes tady máme kraje, které jsou tak velké jako město Brno, město Brno nebo město Ostrava, tak je založena nerovnost mezi kraji. A ten nikdy nemůže být, pokud tedy ten kraj nebude mít milion lidí, třeba jako Praha nebo Moravskoslezský kraj, tak samozřejmě nemůže ten malý kraj být vybaven stejně jako ten velký kraj. Takže si nedělejme iluze.
Já bych chtěl poděkovat za to, co zde říkal kolega Pospíšil, protože v tom je, myslím si, hluboká pravda a hluboké poznání z praxe. Já si nemyslím, že je správné, aby měl každý kraj svého policejního ředitele, aby jich tedy bylo čtrnáct, čtrnáct předsedů krajských soudů, a to jsme nazývali plnokrevností kraje. Má to svá úskalí, protože v malém kraji takováto instituce samozřejmě nemůže být vybavena tak jako v kraji velkém.
Já se domnívám, že je třeba vést rozpravu o této záležitosti, diskusi, protože ten stav je problematický. Ale to všechno, i to, co říkal pan kolega Pospíšil, mě vede k tomu, abychom právě propustili tento tisk do diskuse ve výborech, a ne abychom ho zamázli a tím jsme tu diskusi zastavili. Já si myslím, že takovýto přístup není fér. Diskutujme. Jestliže budeme mít tak veliký odpor k této věci, tak přeci můžeme vždy ve třetím čtení ten zákon neschválit. To nám nikdo nebere. Ale zarazit diskusi teď, když je ten problém nastolen, považuji za nefér.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Slovo má kolega Hovorka.
Poslanec Ludvík Hovorka: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážní kolegové, já si dovolím přednést jenom několik informací z jednání poslanců zvolených za Zlínský kraj s radou Zlínského kraje a říci nějaká stanoviska.
V jihomoravské oblasti, jak se navrhuje v tomto zákoně, pod niž spadá Zlínský kraj, Vysočina a Jihomoravský kraj, by vznikla nejdelší vzdálenost okrajových částí oblasti do sídla oblasti v republice - od Pelhřimova po Velké Karlovice do Brna s velmi špatnou dopravní dostupností především z okresu Vsetín. To je naprosto v rozporu s tím, co se slibovalo s reformou veřejné správy. Proto Zlínský kraj navrhuje buď odmítnout tento zákon jako celek a prozatím ponechat současný legislativní stav tak, aby nebyla zastavena reforma směrem k decentralizaci státní správy, anebo zásadně pozměnit návrh zákona tak, aby neobsahoval nový cizorodý prvek pod názvem oblasti a nezaváděl novou terminologii, například správní okrsek.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Slovo má pan kolega Křeček.
Poslanec Stanislav Křeček: Pane předsedající, kolegové a kolegyně, já opravdu jenom velice krátce. Já bych prosil všechny, kteří kritizují tento zákon a kteří se jím zabývají, aby si uvědomili jednu zásadní věc. Státní správa a samospráva jsou dvě zcela odlišné věci, pokud je stát unitární. Pokud pan kolega Mencl žádá, aby občan v krajském městě našel všechny instituce, no tak se mýlí. V krajském městě, v hlavním městě kraje, může občan najít jenom všechny krajské instituce, ale není žádný důvod pro to, aby v hlavním městě kraje našel také všechny státní instituce, pokud jsme unitárním státem. V takovém městě může najít všechny instituce ve Spolkové republice Německo ve spolkové zemi, může najít všechny i v některém státě USA, ale nikoli v unitárním státě.
A já doporučuji všem, kteří se tím zabýváte, abyste se podívali na správu první republiky. Tam nikdo neříkal, že to je fascinující a já nevím jaké. A byly policejní okresy, soudní okresy. Pan kolega Pospíšil to tady řekl. No prosím vás, copak může být rovnocenný krajský soud pro půl milionu obyvatel a pro čtyři miliony obyvatel? Jaké by to byly soudy? Jaké by to bylo rozhodování?
Já neříkám, že ten zákon je dobrý, podle mne je skutečně složitý atd., ale neztotožňujme samosprávu a správu státu. To bychom směřovali k tomu, že republika bude federací krajů. Já vím, že mnozí po tom touží, aby v každém kraji bylo jiné právo, jiná práva občanů, ale to já myslím, že rozhodně nechceme.
Takže navrhuji, aby ten zákon byl propuštěn do druhého čtení, abychom se jím vážně zabývali, nikoli způsobem, jako že jsme spadli z Měsíce a je tady něco nového, co tu nikdy nebylo. Bylo to za prvé republiky a vyhovovalo to.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. S faktickou poznámkou pan kolega Mencl a poté…
Poslanec Václav Mencl: Já bych se váženého předřečníka chtěl prostřednictvím předsedajícího zeptat, jestliže budou ve všech krajích soudy, a nechávám teď stranou diskusi o tom, zda je to všechno účelné či není - jaký to má, pane kolego, vztah k tomu, že bychom se stali federací krajů? Tuto vaši poznámku jsem tedy nepochopil. Když budou ve všech krajských městech krajské soudy, tak se prostě stane Česká republika federací krajů? To jste zde prohlásil. Mohl byste mi to objasnit?
Místopředseda PSP Ivan Langer: Kolegyně, kolegové, prosím, věnujte mi pozornost, neb se chystám, avizuji to, k ne zcela standardnímu postupu.
Navrhuji přerušení projednávání tohoto bodu a odročení do výsledku hlasování o vyřazení zbývajících bodů schůze a sám navrhuji zařadit mezi ty body, které mají být vyřazeny, i bod 136 a 137, tedy ten, který nyní projednáváme. Podle výsledku tohoto hlasování poté budeme buď pokračovat do třinácti hodin v projednávání tohoto bodu (smích), anebo pokračovat nebudeme.
Takže nejprve procedurální návrh přerušit a odročit projednávání tohoto bodu do hlasování, které jsem avizoval.
Zahájil jsem hlasování s pořadovým číslem 524. Kdo je pro? Kdo je proti?
Z přítomných 125 pro návrh 105, proti 4. Návrh byl přijat.
Nyní tedy navrhuji jedním hlasováním rozhodnout o vyřazení všech dosud neprojednaných bodů 48. schůze s výjimkou ústních interpelací a včetně přerušených bodů 136 a 137.
***