(18.20 hodin)
(pokračuje Vojíř)
A na rozdíl od státu, kraje či obce, kdy tyto činnosti jsou kryty z veřejných prostředků, ať už jde o energetické audity či následně kroky, které potom vedou řekněme k zlepšení energetické náročnosti budov především, tak samozřejmě ten občan, a je jedno, jestli je podnikající osoba, či nikoliv, ten to nese na svých bedrech. Existují, abych byl korektní, existují určité podpůrné programy, na které spíše ale ten podnikající subjekt může dosáhnout, ale už poměrně málo na ně dosáhne občan, který je domkař a má s tím určité problémy.
A my bychom v tom projednávání měli mít na zřeteli všechny skupiny a nalézt pokud možno takovou formu zákona, který na jedné straně vyhoví implementaci směrnic, které Evropská unie přijala, a na druhé straně abychom vytvořili takový časový prostor nebo takový komfort pro ty, na které když stát něco uvalí, tak by měl říci, jak jim na druhé straně ulehčí. A sami teď jsme svědky toho, jak díky poměrně rychlému růstu ceny plynu, ropných produktů atd. dochází k tomu, že především právě domkaři přecházejí zpět na tuhá paliva, ale kdyby to bylo dřevo, tak ještě řekneme budiž, kdyby to bylo kvalitní uhlí, tak ještě řekneme budiž, ale oni pálí všechno, co jim přijde pod ruku, a samozřejmě z logiky věci toto je potom škodlivé pro životní prostřední.
Nedávno vyšla statistika, že po zplodinách z automobilů jsou druhým největším znečišťovatelem životního prostředí zplodiny ze spalování pevných látek především v domácích kotlích. Samozřejmě že to je problém, ukazuje se to především na menších městech a vesnicích, a kdybychom jim teď měli ještě nařídit, že si provedou určité generely a určité měření, které bude povinné, a na základě toho, když nesplní tyto parametry, tak budou muset investovat například do nových technologií, tak já myslím, že by to bylo velmi nekorektní. Takže hledejme určitou rovnováhu a nezapomeňme na princip, že když stát po občanu něco chce, tak by na druhé straně měl tomu občanu jistým způsobem také ulevit, aby ten vztah byl vyrovnaný.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Oldřichu Vojířovi a otevírám rozpravu. Přihlášky do rozpravy nejsou, takže rozpravu končím.
Ptám se pana ministra, zdali chce vystoupit. Je tomu tak, takže má příležitost.
Ministr průmyslu a obchodu ČR Milan Urban: Pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, páni poslanci, Česká republika bývá často kritizována za poměrně vysokou energetickou náročnost. Zčásti je ta kritika neoprávněná, a to v případě, že Česká republika má velmi rozvinutou průmyslovou výrobu, a tedy podíl průmyslu na hrubém domácím produktu je mnohem vyšší, než tomu bývá v jiných zemích a než je obvyklé, zčásti je ta kritika oprávněná. Ale netýká se zdaleka průmyslu, ale týká se všech. Tedy tento zákon je snahou tuto situaci v České republice zlepšit a zároveň implementuje směrnici Evropské unie.
Je pravdou, že velké úniky energií se týkají budov, budov administrativních, ale i budov jiných. Tento návrh zákona stanoví určité procedury, určité povinnosti, které investory, vlastníky, stavitele budov zavazují k tomu, že budou muset naplnit určitá opatření, která budou znamenat, že budovy budou stavěny v určitém standardu, který zajišťuje lepší energetickou účinnost, než je tomu v současné době.
Tady zazněla kritika, že to bude vyžadovat nějaké náklady. Já říkám ano, ale má to hranici. To se týká nových budov, nových investorů, rozhodovacích procesů, které se týkají stavebních či kolaudačních rozhodnutí. Tedy není to navrhováno tak, že všichni, kteří dnes provozují či vlastní nějaké budovy, že by byli povinni zpětně tato energetická zařízení ve svých budovách instalovat či přestavovat své objekty tak, aby vyhovovaly těmto normám. Je to pohled do budoucnosti, kde je nastaven určitý režim, který říká, že bychom se měli chovat šetrněji ke spotřebě energií. A já myslím i vzhledem k tomu, že energie budou z hlediska nákladů důležitou složkou jak podnikatelského prostředí, ale také domácností, že bychom měli využít prostředků strukturálních fondů Evropské unie či národních programů k tomu, abychom se trochu více věnovali právě energetické náročnosti a abychom se dostali na nějakou přiměřenou standardní úroveň vyspělých zemí.
Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu ministrovi. Vystoupí pan poslanec Oldřich Vojíř.
Poslanec Oldřich Vojíř: Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, dovolte i mně ještě jednou vystoupit v obecné rozpravě.
Já myslím, že ona poměrně vysoká míra energetické náročnosti v naší republice je dána tím, jaký průmysl tady byl zhruba padesát let zpět, a je pravdou, že ze dne na den průmysl nezměníte, ze dne na den nevyměníte technologie, takže my máme stále poměrně vysoký podíl například hutní výroby, kdybych to přepočítal, na hlavu nebo chcete-li na osobu v České republice, my máme stále velmi vysoký podíl chemické výroby, která je rovněž velmi energeticky náročná, strojírenství a tak bych mohl pokračovat. Já proti tomu nic prosím vás nemám, proti těm technologiím nebo proti tomuto průmyslu, ale samozřejmě vidíme, že změna například jedné technologie v chemické továrně znamená přece jenom otázku deseti patnácti let, protože životnost takových technologií je i dvacet let. Toto jsou věci, které žádným zákonem nemůžeme nařídit. Tady je klíčová věc, která přinutí investora to změnit, za prvé, že ta technologie je opravdu pro něj potřebná a efektivní pro samu podstatu, a co se týče energetické části, tak je to otázka ceny. A tady si rovnou můžeme říci, že cena energií nikdy nepůjde směrem dolů, spíše naopak, vždycky už teď bude stoupat. Bude stoupat možná pomalu, možná rychleji. To je otázka také závislosti na cizích zdrojích a surovinové základně.
Co se týče nových staveb. Ano, tady je rozumné, abychom určitým způsobem dali směr v tom smyslu, že stavebník by měl použít takové materiály a takové technologie, aby následně provoz té budovy, resp. její energetická náročnost byla pokud možno co nejnižší. A samotné úspory, já myslím, že to je cesta rozumným směrem. Dokonce čím dál tím více se teď bude ukazovat, že hledání úspor bude efektivnější, protože čím je jednotková cena energie, ať už tepelné či elektrické, vyšší, tak samozřejmě efektivita návratnosti investice je daleko vyšší a je to rozumná cesta. V tomto případě mohu říci, že i energetická agentura a Ministerstvo průmyslu samotné určitě ty projekty zpracovává, a platí, že pokud můžeme sáhnout na prostředky z Evropské unie, tak to udělejme.
To znamená, sám za sebe nenavrhuji tento návrh zákona vrátit k přepracování nebo zamítnout. Naopak si myslím, že by bylo dobré jej projednat, ale v tom duchu, co jsem naznačil, to znamená, pokud tu bude nějaký vyšší tlak státu na především fyzické osoby nebo podnikatelský prostor, tak bychom měli nalézt buď časový odklad, nebo jistou formu participace na nákladech, které s tím mohou vznikat.
***