(16.00 hodin)
(pokračuje P. Němec)
Co se týče té druhé záležitosti, tak tam je určitý prostor pro ministra spravedlnosti za předpokladu, že rozsudek nabude právní moci. V tuto chvíli bylo podáno odvolání proti rozhodnutí soudu první instance, tedy rozsudek nenabyl právní moci. Ministr spravedlnosti má právo podat stížnost pro porušení zákona, o které v konečném důsledku rozhoduje Nejvyšší soud, avšak to pouze proti pravomocným rozhodnutím.
Já mohu paní místopředsedkyni Němcové slíbit, a to i vzhledem k tomu, že tento případ dlouhodobě sleduji, že v případě, že rozsudek nabude právní moci a že budou právní důvody k tomu, aby mohla být podána stížnost pro porušení zákona, tak že se tím budu skutečně velmi vážně zabývat a tento případ sledovat až do jeho pravomocného skončení a jistě podání stížnosti pro porušení zákona v této záležitosti budu zvažovat velmi poctivě.
Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. A ještě požádám paní místopředsedkyni Němcovou.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Já vám, pane ministře, prostřednictvím pana předsedy Poslanecké sněmovny děkuji za vaši odpověď. Já samozřejmě chápu a rozumím, že je zde systém, ve kterém je naprostá nezávislost soudců, to je známá věc. Já jsem spíše chtěla znát váš naprosto normální lidský pohled na tu událost, tak jak jsem ji popsala, protože si myslím, že i vzhledem k tomu, že jste právník, tak se i nějakého stanoviska proboha můžete dopustit. Ty velmi diplomatické věty o tom, že nemůžete říkat svůj názor na takovouto jasnou věc, ty mě neuspokojují. Nicméně co mě uspokojilo, je to, že jste řekl, že budete ten příběh sledovat až do samého konce, až do vynesení pravomocného rozhodnutí a v případě, že shledáte porušení zákona, že zasáhnete. Já vám slibuji, že budu činit totéž. Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Pan ministr.
Místopředseda vlády a ministr spravedlnosti ČR Pavel Němec: Pane předsedo, vážená paní místopředsedkyně, mně je sice líto, že jsem paní místopředsedkyni příliš neuspokojil tím, že jsem byl zdrženlivý ve vyslovení svého osobního názoru. Já snad tady mohu říci, že osobně se domnívám, že z mediálního hlediska tyto dvě kauzy, tak jak jsou alespoň v médiích prezentovány, nepůsobí příliš přesvědčivě, to je pravda, a cesta, jak získat v těchto dvou kauzách jasno, je v případě pana Berdára cestou Nejvyššího státního zastupitelství, což se nepochybně stane, a jak získat jasno a nechat tuto záležitost popř. přezkoumat Nejvyšším soudem v případě pana Beneše, je cesta stížnosti pro porušení zákona v okamžiku, kdy rozsudek nabude právní moci. Nicméně, a to je právě to, proč tomu nechci předjímat, možná toho nebude třeba, protože je samozřejmě i reálná šance, že odvolací soud se bude vážně zabývat obhajobou obviněného Beneše, a nemusí tady být ani důvod, proč podávat stížnost pro porušení zákona. Ale platí to, že obě záležitosti budu sledovat.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji, pane ministře. Končím tuto interpelaci. A už je připraven pan poslanec Petr Bratský, který chce oslovit pana ministra Sobotku. Prosím.
Poslanec Petr Bratský: Dobré odpoledne, vážený pane předsedající. Vážený pane ministře, obracím se na vás v záležitosti bývalého hospodářského zařízení SSM Junior centrum Seč. Junior centrum, a. s., bylo dříve spravováno Fondem dětí a mládeže, dnes je správcem akcie na jméno v hodnotě 224 950 tis. a nějaké drobné Ministerstvo financí. Na fungování společnosti je závislých minimálně 50 pracovních míst v Seči, kde je nadprůměrná nezaměstnanost a dlouhodobá absence jiných pracovních příležitostí. Společnost se pravidelně stává terčem útoků různých skupin spekulantů, kteří ji chtějí zlikvidovat a přijít tak levně k lukrativním pozemkům, které jsou vloženy v jejím majetku. Majetek společnosti je navíc tak specifický, že jej lze jenom s obtížemi zcela komerčně využívat, což nakonec vedlo k tomu, že společnost doposud nikdy nebyla privatizována.
Získal jsem informace, dle kterých se nedávno objevila aktivita, která by ve svém důsledku mohla vést k vytunelování společnosti a jejímu prodeji pod cenou privátním subjektům. Vůdčí osobností této snahy se zřejmě stal jistý pan Ing. Zdeněk Šafránek, který stojí v pozadí společnosti K Kredit. Zdeněk Šafránek zmíněnou společnost založil a byl jejím jednatelem, poté nastoupil na Ministerstvo financí a angažmá ve společnosti K Kredit formálně ukončil, i když ve výpisu z obchodního rejstříku má pořád stále obchodní podíl. Pak už je vše jednoduché - pan inženýr se svými kolegy z Ministerstva financí zadá nezávislý posudek společnosti K Kredit, ta doporučí společnost Junior centrum zlikvidovat, Ing. Šafránek zajistí schválení návrhu na Ministerstvu financí a on ve spolupráci s K Kredit ještě dodá likvidátora. Obchod se konečně podaří a lukrativní pozemky se přesunou těm, kteří o ně dosud úspěšně usilovali. Podotýkám, že dozorčí rada, jíž je Ing. Šafránek členem, nemá žádné zákonem stanovené oprávnění nařizovat představenstvu podobné kroky, jako je likvidace společnosti. Podotýkám navíc, že hospodaření společnosti je zdravé, není zatížena žádnými úvěry a neexistuje žádný rozumný ani právní důvod, proč by měla být likvidována právě nyní.
A tak bych se vás chtěl zeptat, pane inženýre: Připravuje se oficiálně na úrovni Ministerstva financí likvidace Junior centra Seč, případně jaké jsou aktuální záměry Ministerstva financí s tímto zařízením? V případě, že je připravována likvidace na oficiální úrovni, jaké k ní vedou důvody a proč Ministerstvo financí nezvolilo jiný druh privatizace? Spolupracuje Ministerstvo financí se společností K Kredit, kterou založil úředník ministerstva pan Ing. Šafránek? Účastní se Ing. Zdeněk Šafránek rozhodování o Junior centru, akciová společnost? Je pan Ing. Šafránek jako úředník Ministerstva financí ještě stále likvidátorem dalších podniků v likvidaci? A v případě že ano, je to dle vašeho názoru slučitelné s funkcí, kterou má na Ministerstvu financí? Existuje spojitost mezi jednáním Ing. Šafránka a paní Mgr. Maškové? A na závěr: Počítá Ministerstvo financí se zachováním pracovních příležitostí, které stávající Junior centrum ještě poskytuje obyvatelům Seče?
Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Prosím pana ministra Sobotku.
Místopředseda vlády a ministr financí ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážený pane poslanče, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já žádného pana Šafránka neznám. Je možné, že je to pracovník Ministerstva financí. Já se samozřejmě budu informovat na to, zda je to pracovník Ministerstva financí, na jakém úseku pracuje a jaké jsou jeho aktivity. V případě, že budou neslučitelné s pozicí zaměstnance Ministerstva financí, tak se s ním Ministerstvo financí přirozeně rozloučí. To je jasná věc, to mohu panu poslanci slíbit.
Pokud jde o otázku, co s akciovými společnostmi, které přešly na Ministerstvo financí na základě rozhodnutí Poslanecké sněmovny, tak musím říci, já bych docela uvítal, kdyby se Poslanecká sněmovna, třeba podvýbor pro mládež nebo Sněmovna jako taková, vyjádřila k tomu, co s těmito akciovými společnostmi dál. Ony přešly vcelku tři akciové společnosti. Jedna je napadena žalobou na vydání majetku této akciové společnosti, je to restituční spor, čili evidentně s touto akciovou společností Stavocentral je velmi obtížné cokoliv učinit. Další společnost je AGM a další společnost je právě Junior centrum.
Pokud jde o Junior centrum, tak tady Ministerstvo financí pracuje na tom, abychom vyřešili ty části nemovitostí, o které má zájem obec, tak, abychom bezplatně části nemovitostí, které má nyní Junior centrum, převedli na obec. Ministerstvo financí opakovaně nabídlo celou tuto společnost Pardubickému kraji, nabídli jsme také univerzitám, které fungují v Pardubickém kraji, zdali by neměly zájem o ten areál bývalého školicího centra SSM. Bohužel žádná státní ani veřejnoprávní instituce doposud neprojevila zájem o to, aby tento areál užívala. Já pokládám za dost nemožné, aby Ministerstvo financí, které není zřízeno za tímto účelem, provozovalo takovéto ubytovací zařízení, takže přirozeně v nejbližší době budeme na Ministerstvu financí rozhodovat, jakou půjdeme cestou.
Za prvé přirozeně ještě jednou formálně oslovíme všechny státní instituce, veřejnoprávní instituce, obce a kraje, zdali by nechtěly bezúplatně nabýt tento majetek. Za druhé posoudíme možnost likvidace této společnosti anebo posoudíme možnost privatizace této společnosti, to znamená standardně cestou privatizace a soutěže, kde by jediným kritériem byla cena. Čili nějakým způsobem budeme muset s těmito aktivy naložit. Cílem tedy je, abychom s nimi naložili hospodárně a abychom ten majetek prodali za tržní cenu, pokud ho budeme zcizovat úplně. Pokud bychom ho zcizovali bezúplatně, já bych uvítal, pokud by tento majetek třeba převzal Pardubický kraj nebo třeba Ministerstvo školství nebo nějaká jiná veřejná instituce, ale bohužel zatím jsem nebyli úspěšní při nabízení tohoto majetku pro nějaké jiné využití. Tolik asi k tomuto.
Jinak samozřejmě ta ekonomika zařízení je výrazně zasažena tím, že zde funguje v nájmu azylové zařízení Ministerstvo vnitra. To dříve využívalo až 200 azylantů, dnes je tam cca 40 azylantů. Jak víte, tak klesl počet azylantů v České republice.
***