(15.50 hodin)
(pokračuje Šimonovský)
Určitě dozorčí rada musí tyto náklady velice dobře analyzovat. Já doporučuji na všechna strategická rozhodnutí konzultační firmy, ale určitě ne na běžná rozhodnutí.
Ztráta půl miliardy korun je pro mě docela úděsná ztráta a já věřím, že to byl spíš nějaký předpoklad než skutečná výše, která se očekává. Já doufám, že teď se letecký benzin dostává do poměrně lepších čísel, takže ztráta nebude tak vysoká, ale každá ztráta stojí za analýzu. Budu to také sledovat, protože mě to zajímá, a obsadíme v nejbližší době člena dozorčí rady za Ministerstvo dopravy. Budu to také samozřejmě sledovat, byť ne v té roli gestora, který je za to odpovědný.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji, pane ministře.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážený pane ministře, omlouvám se, jsem laik, a tak jsem se domníval, že když máme ministra dopravy a já interpeluji ve věci Českých aerolinií, potom to spadá do jeho gesce. Nicméně svoji interpelaci tedy postoupím příští týden panu ministru financí, ale klíčová je tady přece jedna věc.
Tato firma je sice akciová společnost, ale vlastněná téměř z 90 % Českou republikou, českým státem. Česká republika, resp. tato vláda dosadila do funkce generálního ředitele bývalého exponenta České strany sociálně demokratické, bývalého ministra obrany, a za fungování tohoto bývalého ministra obrany, člena sociální demokracie, je tato společnost v téměř půlmiliardové ztrátě. A mě logicky zajímá, jestli je skutečně člověkem na svém místě či nikoliv a jestli na běžná rozhodnutí, která by měl dělat normální schopný manažer, potřebuje nebo nepotřebuje konzultační firmy a jestli z té půlmiliardové ztráty, která hrozí, drtivá většina peněz nevyletěla komínem proto, že pan Tvrdík je neschopný.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Ještě jednou prosím pana ministra, aby se vyjádřil.
Místopředseda vlády a ministr dopravy ČR Milan Šimonovský: Myslím, že ta slova zazněla, a věřím, že bude možné váš zájem o ty informace uspokojit.
Já se také domnívám, že by České aerolinie neměly hospodařit s trvalou ztrátou. Určitě je to věc, kterou se vláda musí zabývat, a tu kompetenci v dozoru nad hospodařením a i jmenováním nového představenstva a nového prezidenta má vždy akcionář. Je potřeba chápat i tu situaci, že pokud má český stát prostřednictvím některých institucí, které založil, své podíly, tak přes ně vykonává dozor nad hospodařením. To bychom měli respektovat. Vláda určitě není tím podnikatelem, který by měl zasahovat jindy než z pozice akcionáře, když je nějaký mimořádný vývoj hospodaření.
Znovu říkám, že věřím, že České aerolinie, tak jak v loňském roce dostaly ocenění, jsou jednou z nejprogresivnějších společností na evropském trhu leteckých společností a nabízených leteckých služeb, tak že se z této ztráty také vzpamatují. Tyto parametry, nebo vývoj světových cen leteckého benzinu dopadl na všechny společnosti, velké americké společnosti, podstatně větší než České aerolinie, jsou v konkursech. Myslím si, že se České aerolinie podle mého názoru drží ještě docela statečně. Domnívám se, že v příštích letech, kdy nabízejí nové služby s novým parkem letadel, ve kterém jsou nejmodernější airbusy, se na tomto trhu udrží a své otřesené postavení, které ještě není konečné, protože je teprve závěr pololetí, upevní. Takže doufám a věřím společně, že se České aerolinie udrží a budeme mít národního dopravce, který vozí do České republiky zhruba 50 % kapacity nebo obratu letiště Praha-Ruzyně.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. To je snad vše k této interpelaci a máme tu další. Já požádám paní místopředsedkyni Miroslavu Němcovou, která má vylosovanou další interpelaci na ministra Pavla Němce. Jedná se o kauzu Beneš - Berdár.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji za slovo, vážený pane předsedo. Vážený pane ministře, obracím se na vás ve věci dvou kauz, které pobouřily v nedávných dnech českou veřejnost. Jedná se o dva příběhy manipulace se zbraní s naprosto rozdílným koncem. Aktérem prvního příběhu je Jan Beneš, aktérem druhého Gabriel Berdár. První je 69letý spisovatel, politický vězeň komunistického režimu, emigrant, druhý je 40letý muž, ještě nedávno byl šéfem strategického státního podniku. Podle mnoha informací z tisku byl prosazen do funkce tehdejším ministrem vnitra Stanislavem Grossem. Jeden z nich byl souzen a odsouzen, druhý nebyl ani obviněn. Zkuste hádat, kdo to byl. Já věřím, že to víte. Pan Beneš byl souzen a odsouzen, pan Berdár nebyl ani obviněn.
Co se stalo. Bývalý generální ředitel Českého Telecomu Gabriel Berdár obviněn nebyl. Podle policie nespáchal ani trestný čin, ani přestupek, když v květnu střílel po autě s nevinnými lidmi, které mylně považoval za útočníky. Ačkoli po Berdárově řádění skončili zranění a prostřílené auto, vedoucí odboru obecné kriminality středočeské policie uvedl, že vyšetřovatel situaci zhodnotil a důvody pro to, aby byl pan Berdár stíhán trestně, nenašel. Řekl, že nedokáže vysvětlit, z jakého důvodu nejde o trestný čin. Nejzávažnější na celém případu však je, že pan Berdár se vůbec nedostal před soud.
Já nezpochybňuji, že pan Berdár byl předtím napaden, že mohl jednat v krizi, v rozrušení, ovšem postup v jeho případě a v případě pana Beneše je natolik odlišný, že se ptám, jak je to vůbec v demokratickém státě možné. Pan Beneš totiž poté, co mu na parkovišti vyhrožoval neznámý muž, na svou obranu, aby útočníka pouze vystrašil, vytáhl atrapu zbraně, nikoho s ní nemohl ohrozit, šlo pouze o zastrašení, a přesto byl odsouzen na čtyři měsíce s podmínečným odkladem na rok a k zabavení zbraně. Pan Beneš se nyní oprávněně ptá, proč nemá český stát vůli soudit útočníka, který střílí na nevinné lidi, ale soudí a odsoudí člověka, který se chce bránit před napadením. Upozorňuji ještě na skutečnost, že při soudním líčení s panem Benešem nebyly předloženy všechny důkazy, které mohly prokázat pravdivost jeho tvrzení, a pan Beneš se cítí poškozen. Chci znát váš názor.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Pardon, omlouvám se kvůli času. Prosím, pane ministře, vy máte teď možnost reagovat.
Místopředseda vlády a ministr spravedlnosti ČR Pavel Němec: Vážený pane předsedo, vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, na úvod odpovědi na tyto dvě části interpelace bych chtěl sdělit něco, co je společné oběma těmto případům, a to je pozice ministra spravedlnosti ve vztahu k soudům a ke státnímu zastupitelství. Je nezbytné připomenout, že pozice ministra spravedlnosti není v roli nejvyššího soudce nebo v roli generálního prokurátora či nejvyššího státního zástupce a že obě tyto justiční instituce, ať už jde o státní zastupitelství, tak soudy, mají garantovanou nezávislost v rámci plnění úkolů podle trestního řádu. A také je třeba, aby z tohoto pohledu byly posuzovány kompetence ministra spravedlnosti, a pokud by vůle Poslanecké sněmovny byla v této věci cokoli změnit, lze tak jedině cestou korekce příslušných právních předpisů.
Nicméně pokud paní místopředsedkyně Němcová položila závěrečnou otázku, jaký je můj názor na tuto věc, zde musím paní místopředsedkyni poněkud zklamat, protože vzhledem k tomu, že ministr spravedlnosti může v těchto věcech vystupovat i jako instituce z hlediska případného podání stížnosti pro porušení zákona, a k tomu se dostanu dále, tak tady nějaké své osobní pocity těžko mohu sdělovat, neboť si myslím, že by to bylo v této fázi neobvyklé a ani nepříliš korektní.
Co se týče té první kauzy, tam proběhne standardní postup, kdy Nejvyšší státní zastupitelství má právo prověřit, zda nedošlo k odložení věci bezdůvodně, a může samozřejmě takovéto rozhodnutí zrušit. Pověřená nejvyšší státní zástupkyně dr.Vesecká sdělila, že se touto věcí bude zabývat, a musím říci, že v této věci má moji plnou důvěru. Předpokládám, že přezkoumání této záležitosti proběhne maximálně objektivně.
***