(11.30 hodin)
(pokračuje Škromach)
Vážené paní poslankyně a páni poslanci, žádám vás o propuštění tohoto návrhu zákona do druhého čtení. Opět předpokládám, že samozřejmě k tomuto návrhu budou různé další připomínky. Věřím, že tato norma je potřebná a že si ji uvědomujeme a že bude možné, abychom se ve druhém čtení případně pobavili i o případných některých korekcích, které by bylo ještě možné v rámci přehlednosti a zlepšení této oblasti případně do návrhu zákona zahrnout.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan kolega Miroslav Krajíček.
Poslanec Miroslav Krajíček: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně a kolegové, vážený pane ministře, potřeba předložení vládního návrhu zákona, kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy, sněmovní tisk 1155, je v obecné části důvodové zprávy uváděna potřebou harmonizace právního řádu s právem Evropských společenství. Vývoj právní úpravy bezpečnosti a ochrany zdraví při práci si vynutil zapracování změn v této oblasti do našeho právního řádu. O to se právě pokouší tento vládní návrh zákona.
Návrh zákona je rozčleněn do čtyř částí. Před chvílí nám je přednesl pan ministr, čili je nebudu opakovat.
V důvodové zprávě se říká, že navrhovaná právní úprava má snahu upravit tzv. technické a zdravotnické aspekty bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a je vyvolána koncepční změnou řešení otázek BOZP v právě projednávaném zákoníku práce. Návrh zákona je v souladu s Ústavou České republiky a Listinou základních práv a svobod a je také v souladu s mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána. Důvodová zpráva dále uvádí, že navržená právní úprava nebude mít významnější dopad na hospodaření zaměstnavatelů, a to ani malých a středních, na podnikatelské prostředí, než dosavadní právní úprava bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, s výjimkou nákladů spojených se získáním osvědčení odborné způsobilosti osob pro prevenci rizik, koordinátorů a zvláštní odborné způsobilosti pro výkon činností spojených se zvýšením ohrožením zaměstnanců samých a dalších osob daných zákonem a činností koordinátora na staveništi.
Předpokládané výdaje státního rozpočtu jsou vyjádřeny částkou 268,5 milionu korun při příjmech 2 miliony korun. Tato částka je odhadována a mám za to, že potřebné náklady by měly být doloženy podrobnějším rozborem, než je nám v důvodové zprávě předkládán. (Velký hluk v jednacím sále.) Mnohem zajímavější je část předpokládaných finančních dopadů na podnikatelské subjekty. Finanční dopad je definován částkou 690,5 milionu korun. Tato částka je odlišná od finančních dopadů uváděných v návrhu zákona o koordinátorovi bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništích, který jsme projednávali v této Sněmovně na začátku volebního období. Pro doplnění musím uvést, že se nejedná o finanční dopad pouze na podnikatelské subjekty, ale že se jedná o přímý dopad na spotřebitele. Očekával bych, že této části bude věnována větší pozornost než jen takto stručně uvedený výčet. Také tvrzení důvodové zprávy, že se od činnosti specialistů a koordinátora na staveništi očekává snížení celkových ztrát způsobených úrazy a nemocemi z povolání, je spíše přáním než skutečností. Aby mohlo být toto přání splněno, budeme muset urazit dlouhou cestu v přípravě a vyškolení těchto specialistů, kterých se nám dnes nedostává zejména v prostředí státní správy.
Vážené dámy a pánové, po prostudování předloženého návrhu zákona a konzultacích s odbornou veřejností vám jako zpravodaj sněmovního tisku nedoporučuji podporu projednávanému návrhu zákona. Důvody, proč nedoporučuji Sněmovně podpořit projednávaný sněmovní tisk 1155, vám sdělím v obecné rozpravě, do které se hlásím.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Otevírám rozpravu, do které mám dvě přihlášky - první přímo pana zpravodaje a druhou přihlášku paní kolegyně Aleny Páralové. Slovo má tedy pan kolega Krajíček.
Poslanec Miroslav Krajíček: Děkuji. Vážené kolegyně a kolegové, než se začnu věnovat projednávanému návrhu zákona, dovolte mi, abych se s vámi podělil o své pocity, když mi bylo telefonicky oznámeno, že vláda na svém zasedání schválila tento tisk. Tajemník výboru mě kontaktoval a sdělil mi, že budu zpravodajem pléna vládního návrhu zákona o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci. To mě velmi potěšilo, protože jsem byl přesvědčen, že je nám předložen k projednání obecný návrh o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci. Bohužel tento příjemný stav trval pouze několik hodin, a to do doby, než jsem si navrhovaný zákon mohl prohlédnout na internetu. Již při přečtení názvu zákona uspokojení vyprchalo a já jsem si uvědomil, že se nejedná o obecný návrh zákona, ale jde jen o další zákon, který zpřehlednění našeho právního řádu nepomůže a pouze pokračuje ve směru jeho dalšího tříštění.
Mnozí z nás si jistě vzpomenou na podzim roku 2002, kdy jsme projednávali vládní návrh zákona o koordinátorovi bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništích. Projednávání tohoto návrhu probíhalo komplikovaně a výsledkem bylo jeho odmítnutí Poslaneckou sněmovnou právě proto, že absence samostatného obecného zákona nebyla naplněna. Tím rozhodnutím jsme vyslali vládě signál, že takovým způsobem problematiku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci řešit nechceme. Tehdejší vláda pochopila situaci a svým usnesením č. 475 ze dne 19. května 2003 přijala první průřezovou národní politiku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, která však bohužel nebyla projednána v Parlamentu České republiky. V přijaté národní politice byla explicitně vyjádřena potřeba samostatného obecného zákona. Součástí přijetí nové právní úpravy bylo definování zásady účelného rozdělení této problematiky jednak do obecně právních předpisů, jednak do technických norem.
Systém odvolání se na normy, chcete-li normové hodnoty, v právních předpisech se ukázal jako výhodný a účinný a je jedním z nejdůležitějších prvků tzv. nového přístupu Evropské komise k technické harmonizaci. Proto jsem přesvědčen, že promítnutí tohoto principu do obecně závazných právních předpisů i v České republice je nejen žádoucí, ale i nezbytné s ohledem na plnou harmonizaci národního práva s právem evropským.
Vážené kolegyně a kolegové, vážený pane ministře, ve schválené a vládou přijaté národní politice byl jako jeden z jejich cílů definován požadavek na samostatný obecný zákon o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci. Jistě se spolu shodneme, že tento krok vlády a její přístup k této problematice byl velmi pozitivní. Dalším krokem vlády bylo přijetí usnesení č. 1130 ze dne 12. listopadu 2003, kterým ukládá ministru práce a sociálních věcí, zde přítomnému, dopracovat a konkretizovat ve spolupráci s ostatními členy Rady vlády pro bezpečnost a ochranu zdraví úkoly obsažené v národním akčním programu se stanovením termínu a odpovědnosti příslušných ministrů. Tady ovšem naše pozitivní hodnocení vlády a jejího přístupu k řešení problematiky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci končí.
***