(17.10 hodin)
(pokračuje Doktor)
Myslím, že zkreslení jste si vědom, a slova o sociálním státu, respektive sociální kvalita evropského sociálního modelu, která tam byla zmiňována, vycházela z daleko hlubší struktury rozhovoru a měla daleko širší záběr, než který jste použil vy, respektive pro který jste ho zneužil. To je mi velmi líto. Tolik na úvod.
Chtěl bych nikoliv náhodou na úvod svého vystoupení používat příměr či příhodu, která mi mimoděk vytanula na mysl při pohledu na galerii dnešních přítomných hostů. Při jedné z posledních pracovních zahraničních návštěv v prvním volebním období, a sice výjezdu zahraničního výboru do jedné asijské země, byla České republika v té zemi a v daném roce hodnocena jako třetí nejzajímavější zahraniční - použijme slovo destinace či příjemce nebo země, kde v tu chvíli investoři dané země investovali v pořadí třetí největší objem investic. Na jednoduchou otázku, kde že se bere taková obliba České republiky a naší ekonomiky z pohledu potenciálních investorů, odpověděl bez váhání předseda, zřejmě asi prezident hospodářské komory Japonska slovy "vyhasínající odbory se slábnoucím vlivem a klesajícím počtem členské základny". To prosím není dezinterpretace, to není nekorektní podpásová rána, protože jsem si samozřejmě dobře vědom toho, že hosté na galerii v tuto chvíli reagovat nemohou. Já tento úvod ovšem volím zcela záměrně.
Není totiž náhodou, že tam, kde klesá přirozená autorita, jsou dožadovány stále větší a větší kompetence, stále větší a větší zásahy do obecného práva. Přesně téhož se dožadují naši odboráři a přesně takové projevy jsou projevy předsmrtného stavu. Ten, kdo nemá přirozenou autoritu ve společnosti, si svou autoritu vynucuje mimoděk jinými nástroji, které může zneužít. Projednávání zákoníku práce v takové situaci, ve které se nalézáme, je bohužel takovou příležitostí, kdy si odbory se stále klesající členskou základnou mohou vynutit stav, kdy skupina reprezentující 20 % zaměstnanců v České republice svými názory a svou autoritou, byť vynucenou, velmi zásadně ovlivní právní prostředí, v němž můžou uzavírat pracovněprávní vztahy ostatní zaměstnanci, nečlenové této odborové organizace. To je prosím argument, se kterým nikdo nic nenadělá. To jsou platná čísla, byť bych mohl korigovat číselné údaje, které zde uvedl pan poslanec Říman, protože při zohlednění jiného odborového svazu se dostaneme k číslu zhruba 800 tisíc, dejme tomu 900 tisíc. Ale v číselném srovnání mezi údajem, který zde uvedl pan poslanec Koníček, a sice 4 miliony zaměstnanců, a počtem odborářů, který reprezentuje onen zaměstnanecký stav, se prostě nedostaneme výše než dejme tomu k 25 %. To je zásadní limit a zásadní faktor ovlivňující kvalitu jednání, kterému jsme vystaveni.
Pan zpravodaj vyzval ve svém vystoupení, které bych chtěl ocenit, a to už podruhé, byť nikoliv v průběhu jednoho jednání Poslanecké sněmovny, k věcné rozpravě a vyzval všechny členy tohoto sboru k podání pozměňovacích návrhů a k jejich přednesení k možnému hlasování. Chtěl bych pana zpravodaje i pana ministra ujistit, že projde-li tento sněmovní tisk, nikoliv však hlasy Občanské demokratické strany, do dalšího jednání, jsou poslanci a poslankyně Občanské demokratické strany připraveni předložit celou řadu pozměňovacích návrhů vycházejících z konceptů, které zde zmiňovala paní poslankyně Páralová, ale vycházejících také z moderních představ pracovního práva, které jsou uplatňovány v zahraničí. Chtěl bych také ujistit jak pana ministra, tak pana zpravodaje a vládní koalici, že to nebudou návrhy vznesené ve formě ultimáta, tak jak je představil jeden z řečníků a vystupujících, poslanec KSČM. Budou to návrhy, které zvážíte a buď přijmete a můžeme vážit svůj postoj k něčemu, co by se dalo nazvat moderní pracovní právo a moderní zákoník práce, anebo přijaty nebudou, a pak vám ODS logicky v závěrečném hlasování nemůže vyjít vstříc.
Hledal jsem jediné slovo, kterým by bylo možné charakterizovat návrh vládní novely zákoníku práce, tak jak je dnes představen v Poslanecké sněmovně a tak jak je dán k diskusi. Napadlo mě slovo ustrnutí. Žádné jiné není třeba.
Myslím si, že se stalo velkou chybou, že jsme byli vtaženi do vnitropolitické velmi zaujaté diskuse, velmi zaujaté rozpravy. Jeden z důvodů jsem řekl na úvod svého vystoupení, a bude tragickým omylem, pokud se jako Parlament České republiky a její dolní komora nedokážeme vyrovnat s tím, že skutečná pracovní konkurence není uvnitř České republiky. Není v soutěži zaměstnanců v jednotlivých regionech, protože existují velké rozdíly, parametrické rozdíly mezi nezaměstnaností v jednotlivých regionech České republiky. Skutečná konkurence leží okolo České republiky a daleko nejsilnější konkurence a nejsilnější hrozba pro skutečné pracovněprávní vztahy, které zde mají a mohou existovat v řádu desítek let, je mimo Evropskou unii, mimo pracovněprávní normy a mimo prostor, který jste zde někteří kolegové zmiňovali jako kvalitu, kterou bychom snad měli respektovat a jejíž proměny nechcete vnímat. A to přece všichni velmi dobře víme.
Nejsou nám nic platné příměry okolních zemí, uváděné tady ve veřejných debatách v médiích, které se pokoušejí skandalizovat postoje Občanské demokratické strany. Pro nás je daleko důležitější, jak se vyvíjí pracovní právo, jak se vyvíjí dynamika ekonomiky mimo Evropskou unii, mimo její prostor, na jiných světadílech. Doufám, že se po svém vystoupení nedočkám laciných příměrů, o něž se tady kdysi v minulosti pokoušel pan ministr Škromach, a přirovnával návrhy ODS k Číně a podobným nesmyslům. Nic takového zde neuvádíme a ani takto motivovány návrhy ODS nemohou být. Ale nemůžete popírat velmi dynamickou proměnu pracovněprávních předpisů a pohledu na to, jaké mají být, v sousedních zemích, což je prvotní konkurence, daleko nejsilnější, a nemůžete také nevidět proměny v celém světě globální ekonomiky.
Pan ministr financí se tady za mnou, jak je jeho zvykem, snaží nejen zneklidňovat vystupujícího, ale zesměšňovat vystoupení svých kolegů. To, že to pokládám za neslušné, a to, že se on sám ve svých vystoupeních velmi často dožaduje pořádku, se pokusím přehlédnout. Je ovšem velmi složité ostatní volat k pořádku a sám se chovat jinak, tím spíše, je-li člověk ministrem vlády.
Velmi pozorně jsem naslouchal vystoupení pana předsedy KDU-ČSL, pana Miroslava Kalouska. Chtěl bych jej na úvod této části svého vystoupení ujistit, že to, co zde řeknu, není v žádném rozměru ironie, sarkasmus či pokus o výsměch. Myslím, že z jeho vystoupení zcela zřetelně zazněl daleko nejsilněji apel na rozum, na jistý druh pokory, která by zde měla zavládnout při projednávání takto zásadní normy. To, že se logicky ocitá ve velmi svízelné situaci, kdy o to žádá on jako člen vládní koalice, je zřejmé.
Obracíte se, pane poslanče, k vám mluvím samozřejmě prostřednictvím předsedajícího, s tímto apelem k lidem, ke kolegům vládní koalice, kteří vám uštědřili už nejeden políček.
***