(17.00 hodin)
(pokračuje Jičínský)
Protože nebudou-li odbory a nebude-li sociální demokracie se stavět na stranu zaměstnanců, od ODS to požadovat nemůžeme. (Potlesk ze strany poslanců KSČM a poslanců sociální demokracie.)
Je mi líto svým způsobem také to, že o zákoníku práce, o jeho návrhu nebyla širší společenská diskuse. Média se bohužel soustřeďují na jiné věci, které jsou pro ně podstatné. Takovéto podstatné věci značnou část našich pravicových médií nezajímají. Je mi samozřejmě také líto, že se věc zákoníku práce tolik stranickopoliticky politizuje se zřetelem k blížícím se volbám, protože zákoník práce v tomto směru není žádná stranická norma. Prostě je to norma, která má realizovat ústavní principy obsažené v Listině základních práv a svobod i principy, které jsou obsaženy v řadě mezinárodních úmluv Mezinárodní organizace práce, které jsou výsledkem desetiletí bojů odborů, socialistických stran za to, aby se postavení zaměstnanců zlepšilo, aby jejich pozice vůči kapitálu se jistým způsobem upravila tak, aby nebyli jeho pouhým přívěskem, jak už jsem řekl na začátku.
Víme dobře, že rozpad Sovětského svazu, rozpad sovětského impéria uvolnil prostor svobody, ale je to proces velmi ambivalentní, protože uvolnil také prostor kapitálu a jeho možnosti jsou takové, jako nikdy ve světě nebyly. Proto je ohrožen i sociální stát v Evropě. Proto problém uchování v nějaké podobě sociálního státu nebo sociálního modelu je základním problémem dalšího vývoje Evropského společenství. To je dilema, které je i před námi. Nedávno jsem četl jednu z mnoha přednášek, z mnoha vystoupení čestného předsedy ODS a shodou okolností také prezidenta republiky, který řekl, že prostě Evropská unie v té podobě, v jaké byla až dosud, je neudržitelná a že s ní je neudržitelný i sociální model. A ODS to říká, že sociální stát je balast, který patří do minulosti. Ale tedy ať řeknou zcela jasně, jaké si představují, že budou mít zaměstnanci pozice.
Pan kolega Říman se podivoval nad tím, že odbory, které zahrnují menšinu zaměstnanců, je mají zastupovat. Mě také mrzí, že pokles členství v odborech je značný, ale není to žádná česká specifika, je to bohužel projev obecnější, který souvisí s hlubšími trendy vývoje kapitalistické společnosti, s individualizací práce, s ochabováním sociálních vazeb atd. Ale přesto zaměstnanci musí mít někoho, kdo je zastupuje, protože jinak jsou potom zcela bezbranní vůči tomu, kdo jim dává práci. To přece není rovná pozice. Tady právně rovná pozice znamená jenom slupku, za níž jsou vztahy zcela jiné podoby.
Čili my jsme stále ještě ve stadiu společenské transformace, a jak se česká společnost bude vyvíjet, o tom se mimo jiné bude rozhodovat i v příštích volbách.
Podívejme se do skandinávských zemí nebo třeba i do Holandska nebo do Belgie, abych uváděl státy srovnatelné velikosti, proč tam určité sociální hodnoty jsou vlastní jak pravici, tak levici, proč se tyto strany na nich mohou dohodnout, proč tam mají za důležitou hodnotu celospolečenskou solidaritu, proč si nepřejí, aby se tam sociální nůžky tak rozvíraly. Jestli si představitelé ODS myslí, že v České republice mohou realizovat americký sen, tak si myslím, že to je velký omyl. Česká společnost se vytvářela jinak a to, na čem byl založen vzestup a v čem stále ještě je veliká síla v americké společnosti, to není evropská a tím méně středoevropská česká orientace. Doporučuji vám knihu Jeremy Rifkina Evropský sen. Myslím, že tam je mnohé, nad čím bychom se mohli zamyslet, a že by nám to dalo i trochu jiný přístup k posuzování problematiky zákoníku práce.
Flexibilita je samozřejmě moment, který musíme brát v úvahu i v České republice. Jenomže když slyším názory prezidenta Svazu průmyslu Míla, jak on si představuje flexibilitu, tak to potom skutečně neodpovídá těm normálním standardům, které jsou v zemích patnáctky. Je mnoho srovnání, kde se prokazuje, že v deseti přistupujících zemích z bývalého postkomunistického režimu je mnohem silnější vliv neoliberalismu než v zemích patnáctky, ale to znamená právě to, že hodnoty sociálního státu se v zemích patnáctky vytvořily právě v rámci bipolárního rozdělení světa jako reakce na existenci Sovětského svazu a na existenci toho, čemu se říkalo reálný socialismus, protože reálný socialismus v určitém ohledu sociální jistoty zajišťoval. Nebuďme zase slepí a nezapomínejme na něco, co pro lidi mělo hodnotu, jako by to žádná pozitivní hodnota nebyla. Svět není tak černobílý.
A když kolega Říman s takovým despektem mluvil o tom, co jsou práva pracujících na kulturní a sportovní vyžití, já si myslím, že není vůbec důvodu se tomu posmívat. Pokud chceme, aby práce byla jistým způsobem humanizována, a humanizace práce také není nějaké prázdné heslo, je to výsledek oněch bojů, o kterých jsem hovořil, tak jestli se chceme všeho vzdát a jestli si myslíme, že jenom tvrdý individualismus a egoismus, sociální darwinismus povede českou společnost dopředu, já o tom přesvědčen nejsem.
Proto si myslím, že bychom se zákoníkem práce měli velmi vážně zabývat, protože to je norma z tohoto hlediska velmi důležitá, která konkretizuje základní sociální práva občanů, která jsou v naší ústavě. Připomínám svého času, protože to také zapomenuto není, slova o zaplevelení ústavy sociálními právy. Tak jestli je chceme odplevelit, ano, zameťme tento návrh zákoníku práce, žádný nepotřebujeme, zaměstnance můžeme propouštět na hodinu, protože to je přívěsek kapitálu. Touto cestou já nikdy jít nechci. (Potlesk ze strany poslanců sociální demokracie a poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci profesoru Zdeňku Jičínskému. Slova se ujme pan poslanec Michal Doktor, připraví se pan poslanec Petr Šulák. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Michal Doktor: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy a pánové, dovolte mi, abych vystoupil se závěrečným stanoviskem poslaneckého klubu Občanské demokratické strany.
Já bych se v úvodu svého vystoupení chtěl vyrovnat s jistou drobnou částí vystoupení svého předřečníka pana profesora Jičínského. Chtěl bych s velkou lítostí konstatovat, že se, byť jako velmi vážený a respektovaný člen sociální demokracie, člověk honosící se profesorským titulem, dopustil ve věci komentáře obsahu rozhovoru pana prezidenta České republiky velkého, ale velkého zkreslení. Myslím, pane profesore, že to velmi dobře víte. Já jsem na tomto místě a v této situaci limitován zejména tím, že k vám chovám úctu jako k člověku staršímu, a pokud nechci překročit určitý rámec kolegiality ani v tomto ohledu, pak věřte, že bych vás dokázal zkoušet z obsahu rozhovoru, který zmiňujete. Ta velmi zkreslená a zkrácená slova, která jste uvedl -
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane kolego, prosím vás, oslovujte členy Poslanecké sněmovny prostřednictvím předsedajícího. Děkuji.
Poslanec Michal Doktor: Ano. Říkám to prostřednictvím předsedajícího. Omlouvám se.
***