(16.10 hodin)
(pokračuje Grospič)
Z hlediska legislativního pak má být současný zákoník práce také v rozporu s článkem II odst. 3 Listiny základních práv a svobod a s článkem II odst. 4 Ústavy České republiky, a to z důvodu údajného nerespektování zásady, že každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Myslím, že velice dobře tento postoj vyjádřili třeba i zástupci KDU-ČSL.
Oproti současnosti tak nový zákoník práce však zakládá 30 zásadních systémových změn. My se na ně jako Komunistická strana Čech a Moravy díváme následovně: 14 změn vnímáme jako pozitivní a kladné změny, 14 změn jinou formou opisuje současný stav nebo má mírně nepříznivý charakter oproti současné pracovněprávní úpravě a 2 změny vnímáme výrazně negativně pro jejich restriktivní charakter.
V zásadě je však možné říci, že navržený zákoník práce v některých případech mírně navyšuje současný sociální poměr, a to si uvědomujeme. Zároveň si také uvědomujeme, že zajišťuje ochranu zaměstnanců, a to je i pro nás na rozdíl od pravice velice důležité při zachování současných odborových práv, protože ta jsou totiž úhelným kamenem celého zákoníku práce. Ostatně i ve vztahu k zaměstnavatelům jsou učiněny z pohledu KSČM vládou kroky, které lze oproti současné právní úpravě označit za progresivní. Další zlepšování mzdových a pracovních podmínek včetně sociálního standardu závislé práce je nově možno navíc prakticky neomezeně dohadovat formou vnitřních předpisů, resp. sjednávat ve formě kolektivních smluv mezi zaměstnavatelem a jeho zaměstnanci. Komu tedy vadí a kdo tedy žádá v této zemi další omezování práv odborových organizací?
Předložený návrh zákoníku práce vládou je ucelený. Je to poprvé v polistopadové historii, kdy se Sněmovně předkládá kodex pracovního práva. Bezesporu s ohledem na charakter předloženého zákona jde o určení dalšího směru vývoje našeho pracovního práva v naší zemi. Komunistická strana Čech a Moravy se na řadu těchto navržených změn a úprav dívá velice opatrně. Jsme si vědomi, že bude-li oslabeno postavení odborů, může se v případě přijetí zákoníku práce z dobrého záměru stát bezcenný cár papíru, který neposlouží ani zaměstnancům, ale ani zaměstnavatelům. Kde tedy potom je ono volání po sociálním smíru a po rovnoprávném postavení zaměstnanců a zaměstnavatelů, když ti, kteří vykonávají tzv. závislou práci, jsou předem určeni do nerovnoprávného postavení? Oni prostě ochranu základních práv zákonem potřebují. My rozhodně nechceme omezovat zaměstnavatele, ale na druhou stranu máme za to, že právě onen zaměstnanec svou ochranu potřebuje. A máme také za to, že právní podpora zaměstnanců je dána nejen historicky, ale je právě nutná i současnými společenskopolitickými podmínkami.
My se v rámci druhého čtení budeme snažit vyprofilovat nejednoznačné, sporné body, body, které svým zněním připouštějí různou formu výkladu. Myslíme si, že v pracovněprávních vztazích mají místo takové věci, jako je např. zachování současné ochrany osob zdravotně postižených a osamělých zaměstnanců trvale pečujících o dítě mladší 15 let proti propouštění, že své místo má i zachování současné úrovně náhradového poměru za prvních 14 dní pracovní neschopnosti a předreformní úrovně a dosažení zpět předreformní úrovně náhradového poměru za první tři dny pracovní neschopnosti 50 %, a nikoli současných 30 % ušlého výdělku. Myslíme si, že zachování současné preference osamělým matkám při narození dítěte je také na místě. Za úvahu určitě by stálo uvažovat o zkrácení pracovního týdne jako účinného nástroje pro řešení otázek nezaměstnanosti. Své místo by mělo určitě právo absolventů na prvé zaměstnání a zákaz propouštění zaměstnanců v předdůchodovém věku, nebo navýšení kompetencí rad zaměstnanců.
Ale právě proto, že si myslíme, že řada těchto věcí by mohla být otevřena při čtení zákoníku práce, právě proto si Komunistická strana Čech a Moravy myslí, že by tento zákon měl být propuštěn do druhého čtení. Děkuji. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče, a prosím nyní s přednostním právem o vystoupení pana ministra Karla Kühnla.
Ministr obrany ČR Karel Kühnl Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych na začátku řekl, že přes to, co zde budu říkat, se necítím ve schizofrenní situaci, protože pan kolega Škromach a jeho kolegové z ČSSD ve vládě ode mne všechny ty části, které zde dnes přednesu, již slyšeli. Jim se omlouvám za to, že to uslyší již poněkolikáté. Já bych se rád podělil se všemi členy Poslanecké sněmovny o pohled na nový zákoník práce.
Dámy a pánové, před malou chvílí někteří předřečníci vedli jistý spor, zda se jedná o zákoník práce, nebo o zákoník odborové práce. Já si myslím, že se nejedná ve skutečnosti ani o zákoník práce, ani o zákoník odborové práce, ale že se bohužel do značné míry jedná o zákoník proti práci. A to já považuji za jeho největší slabinu.
Já se musím tázat, proč a z jakého důvodu teď, v tuto chvíli, touto rychlostí, bez dohody sociálních partnerů, bez dohody uvnitř koaliční vlády je nutné prosadit tento nový zákoník práce tak, aby byl schválen ještě v tomto volebním období. A to je evidentně cílem předloženého postupu. Dovedl bych si představit takový důvod ve chvíli, kdy máme před sebou nesmírné množství zákonů v prvním, ve druhém, ve třetím čtení, některé ještě před tím, řadu z nich už vůbec nestačíme projednat, řadu z nich odkládáme, nebudou do konce volebního období projednány. Proč zrovna tento zákon má mít tu výjimku, spolu i s jinými zákony, že musí být nutně projednán? Dovedl bych si to představit, kdyby přinášel zásadní změnu, kdyby současný zákoník proti práci změnil na skutečný zákoník práce. On tuto změnu ale nepřináší, a přinášet by ji mohl.
Současný zákoník práce má řadu nedostatků. Mluvil zde o nich pan kolega Škromach, mluvili o nich i všichni předřečníci. Jeho hlavním nedostatkem je, že vlastně určuje kogentními normami úplně všechno. Paradoxně tím vlastně znemožňuje smluvní úpravu, která by třeba vedla ke zlepšení postavení zaměstnanců v mnoha případech, a proto je třeba ho změnit, souhlasím. Zákoník práce dnes vlastně nedovoluje prakticky nic určit dohodou, vychází z principu "co není výslovně dovoleno, je automaticky zakázáno", nedovoluje podpůrné použití norem občanského práva a vytváří tak vysokou míru ochrany konkrétních pracovních míst, nikoliv ochrany zaměstnanců jako takových, protože touto přímou ochranou konkrétních existujících pracovních míst demotivuje zaměstnavatele k vytváření nových pracovních míst na základě inovací, ke kterým jsou automaticky nuceni, a přispívá tak ke zvyšování nezaměstnanosti, zejména ke zvyšování podílu dlouhodobě nezaměstnaných.
Kdyby nový zákoník práce všechny tyto nedostatky alespoň do určité míry, a to je vlastně výsledek celého působení zákoníku práce, včetně ztuhlosti pracovního trhu, včetně rigidity pracovního trhu měnil, stálo by za to tímto rychlým způsobem a třeba i bez dohody na detailech mezi sociálními partnery i mezi partnery ve vládě tento zákoník práce schválit ještě v tomto volebním období. Obávám se však, že nemohu prohlásit, že by tento nový zákoník práce tato kritéria splňoval.
Zákoník práce, tak jak je předložen, chce změnit situaci v tom smyslu, že uvolní smluvní vztahy. Ve skutečnosti je ale toto uvolnění smluvních vztahů pouze předstírané, protože i tento zákoník práce, který se tváří, že je založen na opačném principu, čili "co není výslovně zakázáno, je automaticky dovoleno", ve skutečnosti reguluje úplně všechno, takže praktický dopad smluvní volnosti bude zhruba v tom, že napříště bude možno smlouvou stanovit, jestli automat na kafe bude v prvním nebo ve druhém patře.
***