(Jednání pokračovalo ve 12.15 hodin)
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Kolegyně a kolegové, budeme pokračovat v projednávání přerušeného bodu č. 54.
Úvodní slovo pana ministra kultury jsme slyšeli a nyní vystoupí zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Jaromír Talíř.
Poslanec Jaromír Talíř: Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, kolegyně a kolegové. Nemá smysl, abych znovu opakoval, co je předmětem návrhu tohoto zákona. Já se krátce zastavím u těch jednotlivých oblastí, které zákon navrhuje upravovat.
Myslím si, že stát má mít svou kulturní politiku, že je dobře, aby definoval, co jsou veřejné služby. Nejsem si ale úplně jist, zda to má činit přesně zákonným způsobem nebo textem, který je v tomto zákonu navržen. Nicméně si myslím, že je dobře, abychom tuto věc debatovali, abychom se o ní pobavili, abychom si řekli, zda text, který tento zákon obsahuje, je ten nejlepší možný.
Další tři části, kterými se zákon zabývá, tzn. definováním, jakým způsobem Ministerstvo kultury zřizuje, slučuje, případně zrušuje příspěvkové organizace, považuji za potřebné. Možná někteří z vás, kteří se zabýváte tímto problémem v oblasti kultury, víte, jak dlouho se debatovalo o tom, zda vznikne nějaká jiná právní forma organizací působících v kultuře, jak dlouho jsme se bavili např. o neziskových organizacích v oblasti kultury, nebo jak upravit postavení tzv. státních nebo národních institucí, které zřizuje Ministerstvo kultury. A kdyby už tato část, která je v tomto zákonu obsažena, byla v platnosti, tak bychom se nemuseli zabývat např. na této schůzi návrhem zákona o sloučení Pražského filharmonického sboru s Českou filharmonií. Zároveň zapůjčování kulturních děl do zahraničí a s tím související problémy, jsem přesvědčen, že je třeba upravit, stejně tak jako poskytování možnosti, aby Ministerstvo kultury mohlo poskytovat stipendia pro ty, kteří v této oblasti působí.
Závěrem tedy navrhnu v podrobné rozpravě, abychom tento návrh propustili do druhého čtení, a o těch částech zákona, které mohou být diskutabilní nebo kde se může zdát, že text navržený vládou by potřeboval změnu, ať mluvíme na půdě kulturního výboru.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první přihlásila paní poslankyně Taťána Fischerová. Připraví se pan poslanec Aleš Rozehnal a potom vystoupí paní místopředsedkyně Miroslava Němcová. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Taťána Fischerová: Vážená paní předsedající, členové vlády, kolegyně a kolegové. Poslední dobou začínám svá vystoupení často větou "na tento zákon se čekalo dlouho", což samozřejmě platí i o tomto zákonu.
Je chvályhodné, že konečně spatřil světlo světa, ovšem když jej otevřeme, nemůžeme se ubránit určitému zklamání. Proč se na tento zákon čekalo a co se od něj očekávalo? Především je zde dlouhodobě neřešená otázka, co je to veřejná podpora kultury a jaká je role státu a územních samospráv. Doposud není nikde definováno, co se rozumí pod pojmem veřejná podpora a jak by měla být prakticky realizována. To zde však nenajdeme.
Dovolte mi stručnou charakteristiku obsahu zákona. Zákon přináší definici veřejných kulturních služeb, státní kulturní politiky, podmínek pro zřízení státní příspěvkové organizace, podmínek výpůjček předmětů kulturní hodnoty a definici příspěvků na tvůrčí nebo studijní účely. Návrh však neobsahuje jediný závazek státu anebo jeho územněsprávních celků, který by garantoval kultuře nějaké zákonné jistoty. Z tématu veřejné podpory kultury vyjímá pouze některé druhy, a to pouze příspěvkové organizace a možnost individuálních stipendií. I když má samozřejmě v názvu pouze "některé druhy podpory", žádný jiný návrh zákona není na obzoru, a tudíž dlouho očekávaný zákon nenaplňuje očekávání s ním spojená.
Co v zákonu schází? Schází v něm garance na udržení sítě stávajících kulturních organizací, nemluvě o podpoře vzniku nových, způsob a podmínky, za kterých může ministerstvo, územněsprávní celky a obce poskytovat podporu těm organizacím, které nejsou a nebudou příspěvkovými organizacemi. Tyto podpory jsou poskytovány bez pravidel a živelně.
Do zákona se nedostala povinnost krajských zastupitelstev zpracovat vlastní kulturní politiku.
***