(9.20 hodin)
(pokračuje Němcová)
Je to sedmý pevně zařazený bod na odpolední středeční jednání. Včera byl naším rozhodnutím zařazen ještě šestý bod a z toho vznikl omyl. Proto může být tento bod zařazen až jako sedmý, takže prosím, berme minulé hlasování jako zmatečné, a budeme hlasovat ještě jednou.
Zahajuji hlasování pořadové číslo 89. Kdo je pro, abychom projednali onen bod jako sedmý pevně zařazený bod ve středu 19. října? Kdo je proti?
V hlasování pořadové číslo 89 z přítomných 162 poslanců pro 94, proti 2. Návrh jsme schválili.
Tím jsou vyčerpány všechny přihlášky procedurálního charakteru. Nevidím žádnou zvednutou ruku, a proto můžeme zahájit náš dnešní program prvním pevně zařazeným bodem. Je jím
141.
Návrh zastupitelstva Ústeckého kraje na vydání zákona, kterým se mění
zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění
některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 160/1992 Sb.,
o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, ve znění pozdějších předpisů,
a zákon č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře
a České lékárnické komoře, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 1080/ - prvé čtení
Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 1080/1. Já prosím, aby z pověření zastupitelstva předložený návrh uvedl hejtman Ústeckého kraje Jiří Šulc.
Srdečně vás vítám mezi námi, pane hejtmane, a prosím, abyste se ujal slova. Já se pokusím pro vás zjednat klid. (Velký hluk v sále.)
Prosím všechny kolegy a kolegyně, aby zaujali místa ve svých lavicích a věnovali pozornost bodu, který jsme právě zahájili. Ještě jednou žádám o klid.
Pane hejtmane, zkuste začít, a pokud vás přeruším, tak se vám předem omlouvám, protože si myslím, že hluk je velký.
Hejtman Ústeckého kraje Jiří Šulc: Vážená paní předsedající, vážené dámy, vážení pánové, v tomto volebním období před vás předstupuji již podruhé s novelou zákona. Máte to v tisku před sebou a je to návrh zastupitelstva Ústeckého kraje na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, ve znění pozdějších předpisů.
Současná právní úprava momentálně bohužel nezakotvuje povinnost zabezpečení pohotovostní služby.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Promiňte, pane hejtmane. - Opravdu si myslím, pánové hned za řečnickým pultem, není možné takto se chovat k řečníkovi v Poslanecké sněmovně. Není to možné a nebudu to respektovat. Prosím, abyste všichni poslouchali toho, kdo hovoří. Kdo nemůže poslouchat, chce jednat o jiných věcech, nechť opustí jednací síň.
Hejtman Ústeckého kraje Jiří Šulc: Ještě jednou velmi krátce. Lékařskou pohotovostní službu v současné právní úpravě nezakotvuje žádný právní předpis v České republice. Organizace a finanční zajištění poskytování pohotovostní péče byla k 31. 12. 2002 ukončena činností okresních úřadů a na kraje, na města nebyla převedena včetně toho, že nebyla převedena ani na nestátní zdravotní zařízení. Běží to podle zvykového práva. Záleží na benevolenci jednotlivých krajských úřadů a na ochotě praktických lékařů. Současný stav je takový, že v případě akutního zhoršení stavu nás pacientů se občané obracejí naprosto chaoticky zhruba na čtyři (?) okruhy lékařů. Za prvé jsou to jejich domácí, praktičtí lékaři, za druhé telefonují samozřejmě na rychlou záchrannou službu, což při neakutních stavech je naprosto zbytečné, pak nám samozřejmě chodí přímo do nemocnic.
Dle našeho názoru je toto potřeba legislativně ukotvit tak, aby to bylo jasné, kdo za lékařskou pohotovostní službu nese odpovědnost. Zákon o zdravotní péči v nestátních zdravotních zařízeních ukládá sice povinnost nestátním zdravotním zařízením podílet se na základě výzvy kraje na zajištění pohotovostní služby, ale bohužel bez jakékoliv možnosti uvalení sankce za nedodržení této povinnosti. Krajské úřady ani kraje nejsou v žádném smluvním vztahu s praktickými lékaři. S praktickými lékaři je ve smluvním vztahu pouze pojišťovna. Lékařské komory mají již dnes ze zákona oprávnění podílet se na tvorbě sazebníků, a tak mohou odpovídajícím finančním ohodnocením lékařských výkonů podle našeho názoru zajistit i neztrátový provoz pohotovostní služby. To je současná právní úprava.
Podstata našeho návrhu spočívá v tom, že chceme zakotvit povinnost za zajištění pohotovostní péče na příslušné praktické lékaře, kteří jsou v běžné praxi poskytovateli, a jedinými poskytovateli, primární zdravotní péče a také při poskytování pohotovostní péče jsou po odborné stránce jediným subjektem odpovědným za její kvalitu a rozsah. Praktici jsou našimi lékaři 365 dní v roce, nikoliv jenom tak, jak jim určuje pracovní doba, jak vyplývá z legislativy. Ono je to ve skutečnosti tak, že sice si platíme zdravotní pojištění, ale u našich praktických lékařů se můžeme nechat ošetřit od pondělí do pátku pouze v ordinačních hodinách. Když vezmeme paralelu, kdybychom jezdili osobním autem a pojistili se u pojišťovny a pojišťovna nám řekla, že pojistka neplatí na sobotu a neděli, tak bychom asi s takovou pojišťovnou smluvní vztah neuzavřeli. Proto říkáme, že neakutní stavy je třeba v zákonech ukotvit.
Proto navrhujeme zjednodušit administrativní činnost související s poskytováním pohotovostní péče tak, že již nebude možné a hlavně nutné zapojit samosprávy do organizace pohotovostní péče, a tím by se odstranil její rozdílný způsob a nastavení v jednotlivých krajích. Navíc si myslíme, že ve vztahu poskytovatel zdravotní péče, to znamená praktický lékař, a pojišťovna, aby tam kromě pacienta ještě figurovalo město nebo kraj, tak to je zbytečný mezičlánek.
Úprava, kterou navrhuje Ministerstvo zdravotnictví, to navrhuje jiným způsobem. Problematiku upravuje návrh, který máte na programu také dnes, a povinnost organizace zajišťovat pohotovostní péči je tam vymezena v zákonu tak, že za ni bude odpovídat kraj. Znovu připomínám, že to je naprosto zbytečný mezičlánek mezi lékaři a zdravotní pojišťovnou. Je to nesystémové řešení. A já si myslím, že dokonce porušuje příslušná ustanovení o bezplatné zdravotní péči, protože všichni si platíme zdravotní pojištění a prostřednictvím krajů nebo obcí si ho de facto budeme platit podruhé, a tím bychom porušili ustanovení zákona o bezplatné zdravotní péči.
K posledním argumentům připomínám, že návrh obsažený v legislativní iniciativě na převod odpovědnosti za zabezpečení výkonu pohotovostní péče na Českou lékařskou komoru není nesystémový. Je to samosprávný orgán plnohodnotný, protože dnes je Česká lékařská komora jediným povinným profesním sdružením lékařů, které má mimo jiné dbát na to, aby členové - cituji - vykonávali své povolání odborně, v souladu s jeho etikou a způsobem stanoveným zákony a řády komor. Jinak naprosto identická péče a skutečnost se odehrává hned za našimi hranicemi, např. v Sasku a Bavorsku.
Vládou rozporovaná plná úhrada zabezpečení výkonu pohotovostní služby z prostředků veřejného zdravotního pojištění (, která?) je obsažena v legislativní iniciativě, je nežádoucí pro vládu a pojišťovny, ale zrovna tak je nežádoucí pro kraje stávající nedostatečná úprava, tak i úprava vládních návrhů upravující pohotovostní péči, jelikož veškeré náklady související se zabezpečením této péče potom nese pouze kraj, případně obec. Stát nepřispívá.
***