(15.20 hodin)
(pokračuje Fischer)
Je to tedy skutečně neblahý záměr, který poškozuje naši pověst a znevažuje historické tradice nejen Italů, ale také Poláků a Maďarů, kteří byli v 19. století na Špilberku vězněni. Italská delegace se již v této věci na základě informací, které získali na internetu, obrátila na italské ministerstvo kultury a italský parlament. Můžeme očekávat, že toto bude mít i pokračování a že italská strana se v této věci obrátí možná i na náš Parlament. Rozladění italské delegace zvýšila také návštěva u památníku italských karbonářů na úpatí Špilberku, který mimochodem byl renovován na náklad Italské republiky v roce 1998 a který byl hanebně zneuctěn výtvory sprejerů. U Italů vznikly otázky, zdali v Brně nebude nakonec triumfovat vidina zisku z lukrativního hotelového podnikání na místě, které je tak citlivé nejen pro naši veřejnost, ale i pro Italy a jiné národy.
Já bych se chtěl zeptat, pane ministře, jaké má k tomuto počínání stanovisko naše Ministerstvo kultury a zda se bude nějak angažovat v tom, aby k takové přeměně národní kulturní památky v hotel nedošlo. Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: To byl pan poslanec Fischer. Nyní prosím pana ministra Vítězslava Jandáka. Má pět minut k dispozici na odpověď. Prosím máte slovo.
Ministr kultury Vítězslav Jandák: Bude mi stačit méně. Dámy a pánové, nejdříve mi dovolte několik poznámek obecnějšího rázu. Hrad a pevnost Špilberk v Brně je národní kulturní památka od roku 1962 a tak patří mezi nejvýznamnější památkové objekty svého druhu v České republice. Jde o dominantu města Brna jak pohledově, tak i historicky. Původem jde o raně gotický hrad moravských markrabat. Pohnutá je i historická etapa právě v devatenáctém století, o kterém zde pan poslanec mluvil. Areál Špilberku není majetkem státu, ale města Brna. Jeho značnou část pak využívá příspěvková organizace zřizovaná městem, Muzeum města Brna, jak pro expozice, tak jako depozitáře. Státní správu a veškeré s tím rozhodovací procesy k národním kulturním památkám podle památkového zákona vykonávají za stát v prvním stupni od roku 2001 tehdy nově vzniklé kraje v přenesené působnosti, tedy v tomto případě Jihomoravský kraj.
Nyní konkrétně, jestli dovolíte. Podle mých posledních informací lze konstatovat jako fakt, že ve vedení města Brně se v poslední době skutečně uplatnila myšlenka, že části hradu, zejména ty, v nichž jsou dnes umístěny depozitáře brněnského muzea, by bylo možné přestavět a upravit ve spolupráci se zahraničním investorem na hotelový provoz. Jde však pouze o ideu, o které se spíše neformálně diskutuje a která má zejména v brněnské veřejnosti velmi negativní ohlas, a která, pokud je mi známo, dosud nebyla nijak blíže specifikována a schválena k tomuto kompetentními orgány města, tedy zejména radou a zastupitelstvem města Brna.
V každém případě žádný záměr přestavby části Špilberku na luxusní hotel nebyl až dosud předmětem standardního projednávání s příslušným orgánem a odbornou organizací státní památkové péče podle památkového zákona. Pokud by i přes většinou nesouhlasný názor občanů v Brně vedení města nechalo zpracovat a skutečně předložilo k projednávání záměr na takovou přestavbu, která by nerespektovala významné kulturní historické hodnoty hradu a jeho areálu, pak mohu již nyní s určitostí uvést, že odborná organizace Státní památkové péče tento záměr nedoporučí ke schválení. Předpokládám, že ani Krajský úřad Jihomoravského kraje by pak nevydal kladné rozhodnutí, ale naopak rozhodl by o nepřípustnosti věci.
Předpokládám, že zde ani příliš neočekáváte můj vlastní názor, ale dovolte mi, abych vám jej sdělil. Areál hradu a pevnost Špilberk v Brně představují pro svého majitele pochopitelně tvrdý oříšek jak z hlediska využití, tak z hlediska finančního. V obecné poloze není myslím zcela od věci uvažovat o možnosti smíšené funkce s kombinacemi pro využití především pro kulturní, veřejné, společenské a reprezentativní, ale i další účely s dílčím komerčním zaměřením, které by vhodně podporovaly prezentaci národní kulturní památky veřejnosti. V žádném případě však nesmějí být ohroženy zde velmi významné památkové hodnoty.
To je moje odpověď. Děkuji. (Potlesk.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji, pane ministře. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Stanislav Fischer: Vážený pane ministře, vítám vaši odpověď, která mě vcelku uspokojila. Já jsem věděl, že hrad Špilberk není státním majetkem, ale zároveň myslím, že je také povinností státu dbát i o zachování těch památek, které jsou nenahraditelné a které nejsou v jeho majetku, cestou zákonů a opatření, která jste jmenoval. Myslím, že toto je v pořádku. Jde také o uklidnění veřejnosti, která prosakováním názorů, že z toho bude hotel, byla znepokojena.
Pokud byste chtěl využít tento čas, uvítal bych ještě několik slov z vaší strany o tom, jakou má Ministerstvo kultury koncepci zachování podobných kulturních památek, které v mnoha případech chátrají a také následkem nedostatku peněz v rozpočtu Ministerstva kultury jsou v takovém stavu, že si zasluhují mnohem větší pozornost. Děkuji vám.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Končím tuto interpelaci. Můžeme pokročit k další. Je to pan poslanec Zbyněk Novotný, který interpeluje paní ministryni Danu Bérovou. Prosím.
Poslanec Zbyněk Novotný: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, dámy a pánové, vážená paní ministryně, s opravdovým zaujetím jsem sledoval výběrové řízení na referenční rozhraní informačních systémů veřejné správy. Podivně provedenému hodnocení jednotlivých kritérií, kdy byla vybrána za vítěze nejdražší nabídka společnosti, která se podílela na přípravě referenčního rozhraní, se mimo jiné věnoval i týdeník Euro ze dne 29. srpna tohoto roku. Cílem mojí interpelace ale není napadnout to, že se některá z firem dlouhodobě podílí na definici technické části zadávací dokumentace, ale spíše mi jde o formální průběhy veřejných zakázek. Některé zakázky jsou totiž vypisovány opravdu neprofesionálně - např. e-learning nebo vyhledávání v registrech, kde se vyskytují technické nedostatky nebo mají procedurální chyby. Díky tomu se Ministerstvo informatiky dostává poměrně často do sporu ze strany dodavatelů z nařknutí z netransparentního průběhu.
Vážená paní ministryně, rád bych se vás proto zeptal, proč ministerstvo tak často využívá § 27 zákona číslo 40/2004 Sb., o zadávání veřejných zakázek, tedy jednací řízení bez uveřejnění. Neuvažujete o tom, že zadávání veřejných zakázek ztransparentníte např. tím, že začnete užívat pro zakázky nad 1 milion Kč klasický proces veřejné zakázky? Děkuji vám za odpověď.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím paní ministryni Bérovou, aby reagovala na tuto interpelaci.
Ministryně informatiky ČR Dana Bérová: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, dovolte mi nejprve upřesnit, že na Ministerstvu informatiky dosud v průběhu roku 2005 probíhalo osm zadávacích řízení veřejných zakázek podle zákona číslo 40 o veřejných zakázkách, tedy s hodnotou plnění nad dva miliony korun bez daně z přidané hodnoty. Z těchto osmi zadávacích řízení bylo pouze ve dvou případech použito jednací řízení bez uveřejnění, a to jako následný krok poté, co byl nejprve použit § 40, pak když existovaly zákonné důvody pro využití § 27. Kromě toho příklad té veřejné zakázky, o které jste hovořil, tedy zakázky na referenční rozhraní, byla zakázka malého rozsahu, tedy podlimitní, pod dva miliony korun, ve které Ministerstvo informatiky použilo paragrafy zákona o zadávání veřejných zakázek běžné pro zakázky nadlimitní.
Zároveň není pravdou, že by zakázku na referenční rozhraní získala firma s nejvyšší nabídkou. Není ani pravda to, že by se dodavatel, který se ucházel o tuto zakázku, podílel na tvorbě nějaké zadávací dokumentace. Experti dodavatele byli členem pracovní skupiny na Ministerstvu informatiky, protože agenda ministerstva je veskrze odborná, se podíleli na práci pracovní skupiny, na jejíž práci se podíleli odborníci celé řady dalších odborných útvarů.
Odmítám také, že by zadávání veřejných zakázek na Ministerstvu informatiky bylo netransparentní. Naopak všechny zakázky jsou zveřejňovány ať už v souladu se zákonem, nebo ty, které jsou podlimitní, na webových stránkách Ministerstva informatiky, nebo jsou obstarávány prostřednictvím elektronického tržiště.
Máte pravdu, že je poměrně vysoké procento odvolávání do soutěží na Ministerstvo informatiky, což je ale dáno vysokým konkurenčním bojem na trhu informačních a komunikačních technologií a prostě tím, že spousta firem, které ve veřejné zakázce nezvítězí, se odvolá, protože jim zákon tuto možnost dává. Důvodem je většinou konkurenční boj.
***