(12.10 hodin)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan kolega Janeček.
Poslanec Josef Janeček: Vážení kolegové, vážené kolegyně, projednáváme vlastně určitý balík návrhů zákonů, který skutečně by mohl výraznějším způsobem zasáhnout do struktury a činnosti zdravotnického systému, bez toho, že bych se domníval, že by nějakým výrazným způsobem ty věci mohl změnit.
Jsem jako zpravodaj rád, že se zde objevují takové termíny, i když nikoliv explicitně vyřčené, ale implicitně obsažené, jako je regulace sítě zdravotnických zařízení, že tady jsou nějací ukazatelé pro zajištění veřejných služeb.
To, co je zde zařazeno a na co určitě bude vázat ona poslední věta pana ministra a co bude potřeba jasně přeformulovat, jsou zařízení, která se týkají zdravotní péče o děti. Jsou zde zařazeny jesle, dětské domovy - upraveny jsou naprosto nevyhovujícím způsobem.
Je dobře, že tyto návrhy tady jsou. Já jsem připraven na velmi bohatou a košatou diskusi, ale vzhledem k tomu, že neproběhla ani k tomu předcházejícímu zákonu, tak ten svůj příspěvek výrazně umenším a připravím se a do obecné rozpravy se hlásím s krátkým příspěvkem. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Otevírám obecnou rozpravu, do které mám avizovánu přihlášku pana kolegy Janečka, poté pan kolega Tluchoř.
Poslanec Josef Janeček: Vážení kolegové a kolegyně, to, proč se hlásím je věc, která je podle mého názoru velmi zásadní a důležitá.
Zdravotnický systém České republiky byl koncipován tak, aby na jedné straně byl schopen řešit takové ty běžné problémy českého zdravotnictví a na druhé straně byl schopen a připraven řešit i věci, které nejsou standardní, které se řeší občasně. Řekněme - dneska naše zdravotnictví je vystaveno nebezpečí tzv. ptačí chřipky, ale může to být i jiné epidemiologické onemocnění. Pro ten případ zákonodárce, a tedy tato sněmovna nebo předchozí sněmovny, stanovili, že zdravotnický systém musí být na takové věci připraven, minimálně tím, že například Všeobecná zdravotní pojišťovna musí mít naplněn tzv. rezervní fond, že musí tady existovat nějaký systém předzásobení léky a obdobně. Jestliže se podíváme na současný stav, tak VZP má rezervní fond fakticky na nule, čili není na takovouto situaci připravena, to znamená, že ty peníze protékají naprosto kontinuálně.
A já bych chtěl jenom říci, že já se domnívám, že ani tyto návrhy zákonů ty věci neřeší. Proto na to upozorňuji, abychom potom neříkali, že něco takového tato úprava řeší. Není to obsahem této úpravy a já se domnívám, že prostě sice změníme trochu systém, já se tomu nebráním, snad se trochu zpřehlední, ale na druhé straně tam nejsou zapracovány ony zásadní zpětné vazby, které by udržovaly trvalou bilanční rovnováhu v systému, což si myslím, že je základní, kardinální problém.
Samozřejmě ten zákon říká, že bude stanovena, mými slovy řečeno, určitá optimální síť, že budou stanoveny standardy, ale není tam řečeno, jak zabránit tomu, aby ta síť byla předimenzovaná, anebo co se stane, jestliže někdo způsobí předimenzovanost té sítě. Bude za to odpovědný, anebo to bude tak, jako je to dneska, tj. že nakonec se vždycky každé dva roky sáhne do státní pokladny a ty věci se prostě doplatí, protože silné lobbistické skupiny si ty věci upraví podle sebe?
Nedomnívám se, že je zde dostatečně řešena jedna z hlavních děr našeho systému, tj. léková politika. Nedomnívám se, že je zde dostatečně řešena kontrola kvality a kontrola zneužívání, abych tak řekl, ordinací k podnikání nad tento zákon. Všichni známe pořady z televizí, kdy v rozporu se zákonem jsou vybírány doplatky na péči, která už je hrazena z veřejného zdravotního pojištění.
Čili tyto zákony určitě budou sloužit jako věcná diskuse, nebo mohly by sloužit jako věcná diskuse, o těch základních, bazálních problémech našeho zdravotnictví, a pokud bychom chtěli, aby skutečně byly přínosem k jejich řešení, tak budeme muset udělat ještě hodně a hodně práce.
Proto jsem v podstatě rád za onu objektivní a poslední větu pana současného ministra zdravotnictví, který říkal, že je připraven na velmi rozsáhlé změny a na velmi zásadní diskusi v té oblasti. Na základě tohoto dojmu já souhlasím s tím, aby ten návrh prostě prošel prvním čtením, protože je součástí těch myšlenek, které jsou obsaženy v předchozím návrhu zákona, a jenom upozorňuji, je to oblast, kde se točí 200 miliard korun, a my bychom měli udělat všechno pro to, aby nás takové věci, jako je třeba hrozící epidemie, nezaskočily a nemuseli jsme řešit problémy, na které zdravotnictví, které je v pořádku, je připraveno. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Slovo má pan kolega Petr Tluchoř.
Poslanec Petr Tluchoř: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, bohužel ve zpravodajské zprávě nezazněla podstata toho návrhu a ta podstata návrhu zákona je velmi jednoduchá: Jedná se ve své podstatě o zestátnění, či chcete-li znárodnění českého zdravotnictví. Vracíme se k socialistickému modelu zdravotnictví, kdy rozhodování o síti zdravotnických zařízení, o existenci či neexistenci, úspěchu či neúspěchu jednotlivých ordinací, lékařů, nemocnic atd. budou rozhodovat úředníci a politici, nikoliv pacienti prostřednictvím zdravotních pojišťoven.
Dochází k faktické likvidaci systému veřejného zdravotního pojištění, smluvní volnost je nahrazena povinností pro všechny zdravotní pojišťovny uzavírat smlouvu s těmi, koho úřad vybere. Co na tom, že spektrum pojištěnců je různé pro jednotlivé pojišťovny, některé mají zájem uzavřít smlouvu, jiné ji pro své pojištěnce považují za dostačující? V situaci zrušené konkurence nemá pak existence více zdravotních pojišťoven žádný smysl. Směřujeme tedy k jedné státní zdravotní pojišťovně, ač nevím, zda má ještě smysl mluvit a nazývat ji pojišťovnou. Na první pohled krok systém zjednodušující bude mít nepochybně jako následek prodražení, zhoršení dostupnosti a kvality zdravotní péče. Tak jako zákonitě u každé likvidace konkurence a zavedení monopolu.
Po likvidaci zdravotních pojišťoven přijdou zřejmě na řadu další privátní subjekty. Bude logická tendence prostředky k zajištění tzv. veřejné služby směřovat k subjektům státem či kraji ovládaným. Zkrátka zdravotní pojišťovny a ostatní privátní subjekty do této představy o socialistickém světlém zdravotnictví prostě nepasují.
Pak už nás čekají jen oúnzy, a těm poslušným možná bude nabídnuto zaměstnání a odkup jejich ordinace. Tak nějak to přece paní exministryně navrhovala.
Nezbývá nic jiného, protože se nejedná o nějaký návrh, který by bylo možné upravovat ve druhém čtení pozměňovacími návrhy, ten systém je špatně pochopen, tak nezbývá nic jiného než navrhnout zamítnutí. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. O slovo požádal pan kolega Janeček. Prosím.
Poslanec Josef Janeček: Víte, vážení kolegové, mě vždycky mrzí, když se ta věc dostane do velmi prázdné ideologické polohy, když to řeknu velmi slušně. Tento systém, který existuje a který mně se nikdy v této podobě nelíbil, protože do něho bylo vloženo příliš mnoho tržních prvků, byl systém, který trpí těmi neduhy, na které jsem upozorňoval už v dobách Václava Klause.
Prostě jsou určité věci, které bohužel regulovat musíme, a musíme stanovit parametry. Zdravotnictví je takový zvláštní obor, kde se neobchoduje pouze se zbožím, ale obchoduje se také se strachem. A všichni, kdo se v té věci pohybují a rozumějí jí, tak vědí, proč je právě proto potřeba zajistit standardní kvalitní zdravotní péči všem pojištěncům.
V okamžiku, kdy ten systém naprosto rozvolníme a uděláme něco, co mají ve Spojených státech, tak samozřejmě všechny zájmové skupiny, a řekněme si, všichni potenciální sponzoři té které politické strany, zatleskají, všichni sponzoři si zamnou ruce, a samozřejmě taková politická síla bude mít hodně peněz na billboardy, bude mít hodně peněz na politické kampaně, všechno to zaplatí chudák pacient. A to, co bude pro něj dopad, je, že možná za hodně peněz dostane špatnou péči.
***