(11.40 hodin)
(pokračuje Bérová)
Návrh zákona o provádění celostátního referenda obdobně jako zákon týkající se voleb do Parlamentu České republiky předpokládá výkon hlasovacího práva na území České republiky i ve zvláštních volebních okrscích v zahraničí. Návrh zákona přejímá osvědčená ustanovení zákona o volbách do Parlamentu České republiky, zákona o volbách do zastupitelstev obcí a zákona o volbách do zastupitelstev krajů, a to všude tam, kde tomu specifika referenda nebrání. Návrh zákona reflektuje též zkušenosti s aplikací zákona k provedení jednorázového referenda ke vstupu České republiky do Evropské unie.
Odlišnosti celostátního referenda oproti volebním zákonům se týkají především vyhlašování referenda, oznamování rozhodnutí přijatých v referendu a také přezkoumávání rozhodnutí prezidenta republiky o návrhu na vyhlášení referenda a návrhu na přezkoumání postupu při provádění referenda z hlediska jeho ústavnosti a zákonnosti. Předložený návrh zákona tedy obsahuje též novelu zákona o Ústavním soudu a s ohledem na nutnost stanovit působnosti Ministerstva vnitra a Ministerstva zahraničních věcí při provádění celostátního referenda též novelu tzv. kompetenčního zákona.
Při projednávání předmětného návrhu v prvém čtení nebyly vzneseny žádné připomínky, též ústavněprávní výbor doporučil tento návrh ke schválení. K pozměňovacím návrhům ústavně právního výboru se předkladatel vyjádří v rámci třetího čtení.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní ministryně. Návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání ústavněprávnímu výboru, jehož usnesení bylo rozdáno jako sněmovní tisk 915/1. Pátrám po panu poslanci Koudelkovi, který je zpravodajem výboru k tomuto bodu. Prosím, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Koudelka: Vážený pane předsedající, vážená Sněmovno, ústavněprávní výbor doporučuje schválit předložený návrh zákona ve znění jím schválených pozměňovacích návrhů. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Zahajuji obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, proto ji končím.
Zahajuji rozpravu podrobnou, do které se hlásí pan kolega Koudelka.
Poslanec Zdeněk Koudelka: Navrhuji v § 4 odst. 3, že se slova "společně nejméně 101 poslancem nebo společně 41 senátorem" nahrazují slovy "společně poslanci nebo senátory".
Odůvodnění. Vládou navržený text zákona o provádění referenda už neodpovídá textu schváleného návrhu ústavního zákona o referendu, neboť při projednávání návrhu ústavního zákona v Poslanecké sněmovně k němu byly přijaty pozměňovací návrhy. Tento pozměňovací návrh k zákonu o provádění referenda uvádí text návrhu zákona do souladu se schváleným návrhem ústavního zákona. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Kdo další se hlásí do rozpravy? Žádnou přihlášku nevidím, rozpravu tedy končím, a tím končím i druhé čtení tohoto návrhu zákona.
Zahajuji projednávání bodu č. 22, kterým je vládní návrh zákona, kterým se do konce roku 2007 stanoví výše platové základny pro určení platu a některých náhrad výdajů představitelům státní moci a některých státních orgánů, soudcům, poslancům Evropského parlamentu a státním zástupcům, a kterým se mění zákon č. 236/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 201/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, sněmovní tisk 839, druhé čtení. (Nesouhlasné hlasy z pléna.)
Teď jsem upozorňován z pléna, že tento návrh byl přeřazen, takže se omlouvám a prosím Kancelář Sněmovny, aby mě už příště neuváděla v omyl.
V tuto chvíli bychom tedy měli projednávat bod č. 13, který byl navržen k zařazení na závěr bloku druhých čtení. (Opět nesouhlasné hlasy z pléna.) Je jen otázkou, co je konec bloku druhých čtení. Jestli jsme přeřadili jedno druhé čtení, to asi není blok, zatímco teď, když jsme projednávali několik druhých čtení, tak se o blok může jednat. Je námitka proti postupu předsedajícího, který vyhodnotí dosavadní druhá čtení jako onen blok, na jehož závěr má být zařazen bod č. 13? - I bod 13 je na pátek.
Znamená to tedy, že se budeme zabývat návrhy zákonů v prvém čtení, a to body 23, 24, 25, 26 a dalšími, jak nám jen síly budou stačit.
Zahajuji projednávání bodu
23.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 20/1966 Sb.,
o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 1045/ - prvé čtení
Původně měla návrh z pověření vlády uvést ministryně zdravotnictví Milada Emmerová, nicméně místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí a v tuto chvíli v pořadí již sedmý ministr zdravotnictví kolega Škromach se ujme slova. Prosím.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte, abych uvedl sněmovní tisk 1045, a sice změnu zákona o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů.
Navrhovanou právní úpravou se reaguje na požadavky veřejnosti a rovněž veřejného ochránce práv, v nichž je žádáno zpřístupnění zdravotnické dokumentace pacientům, o nichž je vedena, a dále zakotvení práv osob blízkých zemřelému pacientovi na informace o zdravotním stavu tohoto pacienta a příčinách jeho úmrtí a nahlížení do zdravotnické dokumentace.
Pokud jde o problematiku zdravotnické dokumentace, lze konstatovat, že zákonem č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění zákona č. 260/2001 Sb., již bylo v souladu s Úmluvou na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny přiznáno pacientům právo na poskytnutí veškerých informací shromážděných ve zdravotnické dokumentaci, viz sdělení č. 96/2001, popřípadě v jiných zápisech, které se vztahují ke zdravotnímu stavu pacienta. Zákonem však není výslovně přiznána pacientům možnost nahlížet do zdravotnické dokumentace, popřípadě jiných zápisů vztahujících se ke zdravotnímu stavu pacienta, a ani možnost pořizovat si opisy, výpisy nebo kopie. Tento nedostatek navrhovaná novela odstraňuje a současně stanoví právo pacienta výslovně určit i jiné osoby, kterým mohou být poskytovány informace o jeho zdravotním stavu, popřípadě vyslovit zákaz poskytování těchto informací.
Zakotvení zákazu poskytování informací je v návaznosti na článek 10 odst. 1 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně nezbytné, a to s ohledem na právo každého na ochranu soukromí ve vztahu k informacím o svém zdraví. Zákaz však nemůže být absolutní, musí být zachována možnost podávání informací pro účely stanovené zvláštními právními předpisy nebo pro účely vymezené v § 67b odst. 10 zákona č. 20/1966 Sb. Proto se zároveň vymezují případy, kdy tento zákaz nelze uplatnit.
V navrhované právní úpravě se též stanoví vyloučení možnosti pacienta při realizaci svých práv na informace nebo nahlížení do zdravotnické dokumentace seznámit se s některými prostředky léčby duševně nemocných pacientů, autorizované psychologické metody a popisy léčby psychoterapeutickými prostředky - záznam psychoterapie.
***