(10.10 hodin)
(pokračuje Karas)
Za šesté, v § 332 týkajícím se podněcování k nenávisti navrhuji v odst. 3 doplnit za slova "účastní-li se aktivně" upřesnění "takového jednání v rámci". Čili "takového jednání v rámci" doplnit. - Nezavedeme tak kolektivní vinu například pro účetní nebo jiné zaměstnance, kteří svým způsobem v daných organizacích také aktivně působí.
Poslední pozměňovací návrh. V § 333 navrhuji vypustit část textu po následujících slovech "etnické skupině" až po slova "bez vyznání" včetně. - Myslím, že je nevhodné rozšiřovat zde diskriminaci nad rozsah rasy, národa a podobně.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Jiřímu Karasovi. Nyní vystoupí pan poslanec Zdeněk Jičínský.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, včera ve svém vystoupení v obecné rozpravě jsem hovořil o tom, že na ústavněprávním výboru byla velmi podrobná diskuse o problematice trestních sazeb, zejména z hlediska rozlišení trestních sazeb za činy majetkové, trestné činy majetkové povahy, a trestné činy vztahující se k osobnosti, zdraví, životu a podobně. Rozlišení v zákoně existuje. Většina ústavněprávního výboru se vyslovila pro návrh, který toto rozlišení ještě dále akcentuje. Hovořil jsem o tom, proč si myslím, že vzhledem k závažnosti majetkové trestné činnosti u nás tento návrh není správný, a proto jej teď opakuji v konkrétní podobě.
Můj návrh zní: V § 180 odst. 5, § 181 odst. 5, § 185 odst. 5, § 186 odst. 6., § 187 odst. 6, § 188 odst. 5, § 189 odst. 5, § 214 odst. 3, § 218 odst. 3, § 227 odst. 3, § 229 odst. 3, § 233 odst. 4, § 238 odst. 5 a § 249 odst. 3 se text vrací k původnímu slovu "dvanáct". Čili návrh nahrazuje se slovem deset se mění a bude tam místo deset dvanáct.
Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Zdeňku Jičínskému. Hovořit bude pan poslanec Jan Klas. Připraví se pan poslanec Zdeněk Koudelka.
Poslanec Jan Klas: Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, pane ministře, vážení kolegové, kolega Bílý tady již krátce zdůvodnil svůj pozměňovací návrh, který se týká problematiky nutné obrany, nicméně si myslím, že problém je tak závažný, že ho nemůžeme přejít pár větami. Bohužel, omlouvám se vám za to, je potřeba tento problém rozebrat skutečně tak, jak v životě může nastat.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Jsme v podrobné rozpravě, pane poslanče.
Poslanec Jan Klas: Ano. Pojmu to jako důvodovou zprávu, pane předsedající, k mému pozměňovacímu návrhu, který je totožný s návrhem pana kolegy Bílého.
Nový návrh trestního zákona předložený Ministerstvem spravedlnosti obsahuje novou definici nutné obrany. Pan kolega Bílý mi už tady usnadnil práci. Přečetl, jaké konkrétní znění v § 29 nového trestního zákoníku je navrhováno. Já vám v důvodové zprávě chci dokázat, že takovéto znění v praxi nás jako potenciální obránce nebo lidi, kteří se brání útoku, velice zužuje. Zužuje nám možnosti.
Toto znění navrhovatel zdůvodňuje snahou ulehčit situaci napadeným, ale je třeba více akcentovat situaci obránce. Neopírá-li se však o znalost možností obránce a rizik, jimž je vystaven při napadení nebo případně při projednávání jeho případu orgány činnými v trestním řízení, je právní institut nutné obrany pouhým mentálním konstruktem bez základu ve věci. V tom smyslu je navrhované znění § 29 trestního zákoníku více vzdáleno od reality než stávající § 13 trestního zákoníku.
Je třeba vycházet z určitého rámce řešení sebeobranné situace. Rámcem pro správné řešení situací nutné obrany jsou tři základní postuláty reálně možné obrany. Občan má právo se účinně a uměřeně bránit nespravedlivému násilí útočníka, jež ohrožuje jeho život a tělesnou nedotknutelnost, důstojnost, čest nebo majetek nebo proti těmto újmám bránit či pomáhat bránit jiné občany. Druhý postulát: Tuto obranu je oprávněn činit tak, aby riziko jeho újmy bylo při tom minimální. Konečně třetí: Škodu, jež při této jeho činnosti nezbytně vznikla, musí nést útočník.
Tyto postuláty jsou základem, z něhož je třeba vycházet při všech úvahách o právu občana se bránit použitím násilí. Nejsou-li poznávány, uznávány a používány, vzniká v oblasti lidského jednání, jež zahrnují, s morální nutností chaos, například odlišná kvalifikace událostí, ať už se to týká třeba kvalifikace přečinu či trestného činu nebo protichůdná rozhodnutí soudů v této věci.
Vážené dámy, vážení pánové, je třeba si uvědomit, že existují rozdílné způsoby útoku. Existují úkorné situace, při jejichž řešení se obránce bez použití násilí neobejde. Podle toho, jakého násilí je při řešení případu nutné obrany napadený z hlediska etického oprávněn použít, rozeznáváme dva způsoby útoku jeho protivníka. Při prvém je obránce oprávněn použít ke své obraně krajních forem násilí - situace sebeobranné. Při druhém způsobu útoku je obránce sice také oprávněn k eliminaci protivníkova útoku použít násilí, ne však jeho krajních forem - to je tzv. situace sebeochranná.
Krajní formy násilí použitého obráncem útočníka pravděpodobně zabijí nebo vážně poškodí. Nepřipustit možnost jejich použití nerespektuje první a druhý postulát reálně možné obrany a odporuje základnímu lidskému právu napadaného na život a zdraví. Formy násilí, jichž je obránce oprávněn použít k řešení sebeochranných situací, musí naproti tomu život a zdraví útočníka co možná šetřit, avšak ani při jejich aplikaci nelze zaručit, že jimi útočník nebude vážně poškozen nebo zabit.
Běžné bojové akce bez použití zbraní jsou proveditelné za dobu kratší než prostá reakční doba člověka v ideálních podmínkách. Kdyby se měl obránce bránit svou reakcí na to, co již nastalo, pak by jeho obrana byla nemožná v případě, pokud by útočník zahajoval útok některým z uvedených úderů ze vzdálenosti na účinný dosah své bijící končetiny nebo podobně. Proto musí obránce zahajovat svou obrannou akci, jíž útočníka zneškodní, přiměřeně dříve, kdy na to má ještě prostě čas. Pak ale musí anticipovat, co útočník nejspíše provede, a podle toho potom musí svou obranu uskutečnit. Jakékoliv tzv. multisignální jednání neboli aktivita je nutně pravděpodobnostní, a obránci tudíž nezaručí, že vyřeší sebeobrannou situaci, aniž by riskoval svůj život nebo zdraví.
Pokud vyšetřovatelé, státní zástupci a soudci mají alespoň základní znalosti o reálné možnosti napadeného se bránit a o rizicích, jež mu při tom hrozí, kvalifikované posuzování případů nutné obrany ze zorného úhlu nauky o sebeobraně by mělo začít uvážením, byla-li situace napadeného sebeobranná, nebo sebeochranná, jak jsem v úvodu zmínil.
***