(12.50 hodin)
(pokračuje Doktor)
Skončí-li volební období, řádné volební období této vlády v roce 2006 řádnými volbami, bude pan ministr financí Bohuslav Sobotka podepsán pod rozpočty, které v celkovém úhrnu zadlužily naši zem o dalších zhruba 360 mld. Kč. Nepochybně není v historii České republiky, ani té, kterou považujeme za novodobou, ani v té historii České republiky, jejíž dluhy jsme kontinuálně převzali, žádný jiný ministr financí, který by byl v takové ose bez přerušení podepsán pod dluhy ve výši 360 mld. Kč a dokázal vedle toho postavit větu: "Jsem na to hrdý." Chtěl bych uvést, že za toto období pan ministr v období, na které je tak hrdý, zvýšil zadlužení každého z nás, ať už jsme to my, členové Poslanecké sněmovny, ať už jsou to dítka, která zde uváděl ve svém vystoupení můj kolega Ivan Langer, o 36 tisíc Kč. To je každému zřejmé. A nevím, jestli toto je argument, se kterým může vystupovat ministr financí.
Chtěl bych se zmínit o jedné velmi citlivé věci, která se odehrála zhruba před třemi týdny, resp. před měsícem, a která jen uvozuje můj neblahý pocit z toho, že se pan ministr financí, resp. stávající sociální demokracie pod jeho úřadujícím vedením mění na stranu takových poloprázdných, velmi cynických a falešných gest. Za toto totiž považuji kampaň, kterou vedl osobně ministr financí proti komerčním bankám v takzvané relativní snaze o snížení některých cen bankovních produktů, bankovních služeb, a za jakési přiblížení bank nám, drobným střádalům.
K červenci letošního roku činil celkový úhrn prodaných dluhopisů, které vydala vláda České republiky a na jejichž celkovém čísle se největší měrou podepsala právě vláda sociální demokracie, ve které byl ministrem financí pan ministr Sobotka, celkovou výši 619,3 mld. Kč. Opakuji, že k červenci letošního roku česká vláda prodala a na trzích těchto instrumentů umístila dluhopisy ve výši 619,3 mld. Kč. Protože prodává emise další, ta aktivita vlády v této oblasti roste a protože zde zaznělo, že rozpočet na příští rok je plánován jako schodkový ve výši, která zde zazněla, a protože je zcela evidentní, že budou vydány dluhopisy další, angažovanost v tomto segmentu českého státu nadále poroste.
Je velmi zajímavé podívat se na to, jak vypadá struktura držby vládních dluhopisů, resp. státních dluhopisů, k tomuto datu. Plných 49 %, to je v číslech 303,3 mld.Kč, je v držení domácích bank, pane ministře. Těch bank, na které jste útočil, těch bank, kterým vcelku lacino dáváte práci, resp. zajišťujete dostatečný výnos tím, že skupují vládní dluhopisy, a těch bank, které jste naučil, pane ministře, v důsledku svého konání vcelku pohodlně žít.
Další velmi zajímavé číslo je, že zhruba 23 % dalších dluhopisů drží takzvaní nerezidenti, to jsou cizí banky s místem zřízení v cizích zemích. Je to přirozený důsledek prodeje emisí na cizích kapitálových trzích, které prostě vyvolávají vlivy, o nichž jsme tady již mnohokrát mluvili.
Ale jedna věc je naprosto evidentní. Banky, které si chtěl vzít pan ministr financí na paškál, banky, které zcela odmítly veškerou jeho aktivitu, protože na ni prostě nejenže nemá oprávnění, zákonné alespoň žádné, ale protože jeden z požadovaných bodů byl i naprosto skandální, požadavek snížení služeb pro stát jako takový, tak je třeba si uvědomit, že vedle toho stát svou činností, stát svým dluhovým hospodařením, resp. zvyšováním státního dluhu těm bankám zajišťuje docela lacinou obživu. Zbývá dopovědět - ty banky máme takové, jaké jste nám je, pane ministře, naučil.
Daleko zajímavější ovšem jsou argumenty týkající se ceny dluhové služby. Na ty už tady narážel ve svém vystoupení pan poslanec Tlustý, a jestliže je možné říci o dokumentech, které projednáváme, že nemají vysokou míru platnosti, tak uvedu pouze dvě čísla. Vláda ve své vlastní predikci dluhové služby na rok 2006 v návrhu rozpočtu a v té doprovodné dokumentaci, kterou jsme projednávali v uplynulém roce, předpokládala, že výdaje dluhové služby budou činit 34 mld. Smutnou pravdou je fakt, že nám nebude na letošní rok stačit už téměř ani 38 mld., resp. budeme potřebovat 37,185 mld. Kč, a že i tento odhad vychází z velmi zdrženlivého cílení úrokové míry těch úrokových nákladů, které jsou součástí výdajů státního rozpočtu.
Kdybychom chtěli najít srovnání dvou výdajových položek rozpočtu, které už tady byly zmiňovány, a my jsme použili ten příklad kultury a roku 1997, resp. 98, tak já vám uvedu, vážené kolegyně a kolegové, srovnání výdajů státního rozpočtu na dluhovou službu právě mezi léty 97 a rokem 2006, o němž hovoříme.
Vážený pane ministře, věřím, že i prostřednictvím paní předsedající si uvědomujete fakt, že v roce 97 činily výdaje, resp. náklady na obsluhu státního dluhu pouze 17,2 mld. Kč, zatímco pro rok 2006 jsme povinni plánovat výdaje ve výši 38 mld. Kč. A vy velmi dobře víte, že predikce roku 2009 není vůbec lichotivá a blíží se hranici 44, resp. 45 mld. Kč. Stoprocentní - dvojnásobný nárůst proti tomu, resp. dvojnásobný výdaj proti tomu, co jsme vydávali v roce 97.
Ve vystoupeních řady členů sociální demokracie zaznívá velmi často argument, že rozpočet pro rok 2006 umocňuje princip spravedlnosti, zvyšuje principy sociálního státu tak, jak odpovídají vládnoucí straně, a já myslím, že je to věc, na kterou bychom se měli umět podívat i z jiné strany. Není přece dilema v tom, jak se nám to snaží naznačovat ministr financí, zda spravedlnost, či rostoucí míra přerozdělení, protože odpovědí je, že jedno je odvozeno od druhého. Řekne-li totiž ministr financí a vláda České republiky, že chce prosazovat větší sociální spravedlnost, zároveň bude prohlubovat přerozdělení. A číselný údaj, který zde zazněl, to jasně dokládá. V době vlád Miloše Zemana byla přerozdělována každá 40. koruna, resp. 40 korun ze 100 korun vybraných, zatímco nyní je to 44 korun. Onou stále větší cenou za ten stále širší a "stabilnější sociální stát", tak jak o něm mluví sociální demokracie, je daleko větší rostoucí míra přerozdělení.
Kdyby šlo pouze o nárůst absolutních čísel a jakýsi zafixovaný neměnný stav, pak by to byla věc, která prostě byla někdy akceptována různými rozhodnutími Poslanecké sněmovny. Je třeba ovšem dopovědět, že realita, a to realita toho, jak jsou vybírány daně v České republice, hovoří o něčem jiném. Nejen že se prohlubuje míra přerozdělení v České republice, prohlubují se samozřejmě i jednotlivé sociální transfery a toky napříč Českou republikou, ale prohlubuje se také rozdíl, nakolik jednotlivé regiony do toho absolutního objemu vybraných daní přispívají, prohlubují se také rozdíly mezi tím, jak je ještě vnímána spravedlnost našeho daňového systému, a prohlubují se rozdíly mezi tím, že nám tu vzniká pozice čistých příjemců - nemyslím teď z pohledu sociální struktury a fyzických osob, ale z pohledu regionů a čistých plátců.
***