(10.20 hodin)
(pokračuje Recman)
Za prvé, byla to schválená koncepce reformy veřejných financí. Tady musím říci jasné stanovisko KSČM, která z jedenácti návrhů zákonů, které se váží k této problematice a byly projednány a schváleny v Poslanecké sněmovně, naprostou většinu nepodpořila. Komunisté považovali tuto reformu veřejných financí za asociální a rovněž se lišili v koncepčním přístupu k jednotlivým projednávaným návrhům. Byli jsme přesvědčeni o tom, že takto schválená koncepce poškodí většinu českého národa, zejména se nepříznivě dotkne nejchudších vrstev.
K základním tendencím patří konvergenční program České republiky. Ano, tady komunisté mohou souhlasit s pojetím vlády a Evropské unie, zejména postupně snižovat deficit státního rozpočtu a veřejných financí až na úroveň tří procent hrubého domácího produktu, to znamená na úroveň schválených maastrichtských kritérií. Jsme přesvědčeni o tom, že v nejbližších letech je třeba pracovat na tom, abychom snížili deficit státního rozpočtu, abychom se propracovali k vyrovnanému státnímu rozpočtu, a věřím, že v následujícím volebním období, to znamená v pátém volebním období, které bude od roku 2006, bude možno postupně umořovat státní dluh.
Třetím makroekonomickým východiskem jsou výdajové rámce na roky 2006 a 2007 a střednědobý výhled státního rozpočtu na období 2007 až 2008. Tady Poslanecká sněmovna schválila mantinely příjmů a výdajů vlády a jejich institucí. Chci potvrdit známou skutečnost, že komunisté požadovali dlouhodobě zpracování těchto dokumentů a že se nám podařilo tento námět prosadit v Poslanecké sněmovně, prosadit ho do rozpočtových pravidel. Jsme přesvědčeni o tom, že v rámci zachování kontinuity je potřebné, aby vláda a její rozhodující instituce měly výhled státních a veřejných financí minimálně na období dvou až tří let, aby byla zachována určitá strategie vývoje a byla určitá kontinuita.
Za čtvrté, a to je velice pozitivní, je zapojení příjmů z rozpočtu Evropské unie do rozpočtu České republiky. Tady říkáme ano, ale na druhé straně vnímáme i určité riziko, že je potřeba vytvořit dostatek vlastních zdrojů na spolufinancování těchto projektů z rozpočtu České republiky. Tady se plně ztotožňuji s vystoupením ministra financí pana Bohuslava Sobotky a vnímám to, že je to jasná deklarace i jasný cíl vlády, který podporuje Komunistická strana Čech a Moravy, a to je udržet čistou pozici rozpočtu České republiky vůči Bruselu v nejbližších letech. Samozřejmě takový cíl a takový návrh komunisté jednoznačně podpoří.
Pokud se týká základních priorit, které si stanovila vláda - a jsou to tyto tři: spolufinancování společných programů Evropské unie a České republiky, výdaje na vzdělání, výzkum a vývoj, a politika zaměstnanosti a výdaje na důchody - tak tady mohu potvrdit, že tyto priority jsou plně v souladu, aspoň v obecně deklaratorní podobě, s programem Naděje pro Českou republiku jako základním strategickým dokumentem KSČM, který schválil v květnu 2004 VI. sjezd komunistické strany, a jsou plně v souladu s volebním programem KSČM na období 2002 až 2006.
Přesto mezi východisky a prioritami existuje změť problémů, které vycházejí z dosavadního transformačního vývoje české ekonomiky, z neřešené koncepční makroekonomické orientace i odvětvové struktury národního hospodářství a z omezeného zapojení České republiky do mezinárodních hospodářských vztahů jak z hlediska teritoriálního, tak i komoditního. Úzce zaměřená integrace s ekonomikou Evropských společenství je příčinou toho, že negativní hospodářské jevy, které přinášejí vývoj hospodářských cyklů v zemích patnáctky, zvláště ve Spolkové republice Německo, se bezprostředně promítají do hospodářství na území České republiky. Evropská unie je bohužel zatím nejpomaleji se rozvíjející ekonomická formace. Proto ambice vládních hospodářských stratégů a tvůrců návrhů státního rozpočtu mohou jít stěží mimo trajektorii předpokládaného reálného hospodářského růstu a mimo finanční perspektivu Bruselu.
Jsem přesvědčen o tom, že návrh státního rozpočtu na rok 2006 idealizuje pozitivní vývoj hospodářských ukazatelů v roce 2005 jako určující výchozí základny pro stanovení ukazatelů státního rozpočtu na rok 2006, i když na několika místech předkládací zprávy naznačuje vláda rizika dalšího vývoje. Mám na mysli především přeceňování vývoje zahraničního obchodu, dlouhodobého přílivu zahraničních investic, podhodnocení inflačního trendu, nedocenění kumulativního dluhu veřejných rozpočtů a rovněž neustále rostoucí zadlužování domácností. Úvaha o pokračujícím čtyřprocentním růstu HDP je doložena spíše prognosticky, bez zhodnocení reálné situace v podnikové sféře, bez ocenění budoucího chování investorů. Vláda bohužel musí vycházet ze situace, že realizací prodeje posledních zbytků významných státních podílů v průmyslových a telekomunikačních podnicích končí období dohánění nehospodárnosti při správě země prodejem nemovitého státního majetku. Zároveň skončí období jednorázových významných příjmů státního rozpočtu.
Základním problémem, který oslabuje věrohodnost návrhu státního rozpočtu, je nepromítnutí skutečných výsledků hospodářského vývoje a očekávaný vývoj státního rozpočtu na rok 2005 do návrhu příštího období, jak o tom ve svém úvodním expozé hovořil ministr financí. Proto považujeme za nezodpovědné, když pro příští rok počítá vláda se schodkem ve výši 74,4 mld. Kč a považuje to za pozitivní trend proti letošnímu plánovanému nebo očekávanému plánovanému schodku ve výši 83,6 mld. Kč, když současně očekává skutečný schodek 67,6 mld. Kč. Z pohledu komunistické strany a jejího poslaneckého klubu to lze považovat za rezervu, která může být také využita jako zajímavý předvolební trik.
V návrhu státního rozpočtu na rok 2006 jsou rovněž zakomponovány některé úvahy o změně tendencí ve střednědobém výhledu hospodářského růstu i finanční perspektivy. Obecně lze říci, že z tohoto pohledu se metodika zpracování rozpočtu mění jen v detailech. Není totiž jasný ani záměr Evropské unie, pokud jde o příští sedmileté období od roku 2007 do roku 2013, o které by se mohla pevněji opřít dokončovaná strategie ekonomického růstu České republiky.
Zajímavé je, pokud porovnáme zaměření této strategie s volebním programem KSČM. Pokud vycházíme z priorit hospodářského a sociálního programu KSČM, je zřejmé, že takto založený státní rozpočet nepřinese ani v roce 2006 výraznou, a podtrhuji ono slůvko výraznou, změnu ve zvyšování životní úrovně většiny občanů. Ale doufám, že přispěje k posílení dlouhodobější tendence ke stabilnímu a robustnímu ekonomickému růstu. Přitom formální shoda mezi obecnými prioritami vlády a koncepcí KSČM je poměrně významná. Zejména, a to bohužel musím říci, však není realizován cíl z dokumentu Naděje pro Českou republiku, který schválil VI. sjezd KSČM v loňském roce. Cituji: "Při nedostatku domácího kapitálu požaduje KSČM založit trvalý hospodářský růst na pracovní a organizační aktivitě lidí, na růstu kvalifikace pracovníků a na využití jejich schopnosti vytvářet přidanou hodnotu."
***