(9.50 hodin)
(pokračuje Kraus)
V tuto chvíli v rámci prvního čtení budeme hlasovat o základních parametrech, tak jak stanoví jednací řád u projednávání státního rozpočtu.
Doporučuji proto v souladu s usnesením rozpočtového výboru základní parametry rozpočtu na rok 2006 v rámci prvního čtení schválit a propustit zákon do druhého čtení. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu, do které v tuto chvíli mám pět přihlášek. Pana poslance Vlastimila Tlustého, který chce vystoupit jako předseda klubu, tudíž má přednostní právo, poté pana kolegy Recmana, paní poslankyně Fischerové, pana kolegy Kocourka a pana Vlastimila Ostrého. První jmenovaný, tedy pan poslanec Tlustý, má slovo, připraví se pan kolega Recman.
Poslanec Vlastimil Tlustý: Vážený pane předsedající, vážený nepřítomný pane premiére - už je tu? - ano, děkuji za informaci.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Předseda vlády dokáže být neviditelný.
Poslanec Vlastimil Tlustý: Chtěl jsem konstatovat, že to je poprvé, co začalo projednávání státního rozpočtu v nepřítomnosti premiéra, ale ano, máte pravdu, sice pozdě, ale přece se zúčastňuje. Děkuji.
Dámy a pánové, dovolte mi přednést velmi stručné stanovisko k projednávanému návrhu státního rozpočtu na příští rok.
Za prvé mi dovolte konstatovat - a objevila to i média, a není to nic překvapujícího - že návrh státního rozpočtu na příští rok je návrhem volebním, jehož jediným skutečným cílem není, jak říká ministr financí, stabilizace veřejných financí, ale zajištění přízně voličů. Dá se v předloženém textu k tomu nalézt mnoho důkazů. Snad nejcharakterističtější je zvyšování platů; přitom, tak jak i všechny ostatní navyšované položky, se tak děje na dluh. Vláda se chlubí zlepšováním hospodaření, lepším "stavem" veřejných rozpočtů, dokonce jsem v televizi slyšel - cituji výrok ministra financí - že se snižuje zadlužování státu. Tato věta je založena na snaze využít dvojsmyslnosti tohoto pojmu. Pan ministr financí má určitě na mysli, že zvolna klesá rychlost tvorby státního dluhu, jinými slovy, že dluh, který vzroste v příštím roce dle plánu této vlády, vzroste o trochu méně, než roste v roce letošním. Nicméně veřejnost tuto větu chápe jinak, chápe ji v absolutním vyjádření a v tomto smyslu je tato věta nepravdivá. Státní dluh České republiky nadále roste, jinými slovy, hospodaření na dluh této vlády pokračuje, a to s dluhy velmi vysokými, a to navzdor všech teorií, všech stanovisek mezinárodních institucí, které, stručně řečeno, říkají - je-li Česká republika ve fázi ekonomického růstu, má příjmy plynoucí z tohoto růstu použít na hospodaření bez dluhů, nebo dokonce na splácení těchto dluhů. To se však neděje.
Za druhé. Když se vláda chlubí lepším hospodařením, zapomíná říci, že celé toto zlepšení je výlučně na vrub zvýšeného výběru daní v důsledku změn, které v daňovém systému tato vláda provedla. Ano, vážená vládo, úspěšně vybíráte daně díky změnám v zákonech, které jste provedli, vybíráte od občanů miliardy navíc, a dokonce kousek z těchto vybraných miliard, ne sice všem, ale některým, vracíte zpátky např. v oněch zvýšených platech. Tady mi dovolte poznamenat, že to je klasická sociálně demokratická strategie, ve které se napřed všem vezme, pak se některým kousek z toho vrátí - a říká se tomu podpora.
Dále mi dovolte konstatovat, že vláda tímto návrhem rozpočtu provádí zvláštní legislativní proces, protože oproti schválenému rozpočtovému rámci, který byl schválen pro příští rok, při schvalování rozpočtu na letošní rok, to znamená před rokem, byly schváleny výdaje v jiném rozsahu a vláda za samozřejmost považuje, že schválením nového rozpočtu automaticky dojde k přeschválení původně schváleného rozpočtového rámce. Tahle vláda může všechno - co by nemohla tohle? Je to samozřejmě diskutabilní, ale asi v celkové atmosféře, která je kolem schvalování letošního rozpočtu, je beznadějné pokoušet se tuto zjevnou legislativní chybu kritizovat.
Ze všeho, co jsem řekl, je naprosto evidentní, že sociální demokracie se ke dluhům státu staví přesně stejně jako ke dluhům svým. Odmítá je platit.
Tady jedna poslankyně mile poznamenala, že kecám. Nechť je to zaprotokolováno. Paní kolegyně, nekecám, vaše hospodaření je předlužené. Když jste mě k tomu vyzvala, dovolte mi konstatovat, že auditor se neodvážil při posuzování vašeho hospodaření odhadnout výši vašich závazků, a přesto byla vaše výroční zpráva schválena. V normálních podmínkách by se auditor nemohl k takovémuto výroku odvážit a musel by závazky, které máte ze soudních sporů, ocenit, a pokud by je ocenil, vážená kolegyně, Česká strana sociálně demokratická by v tuto chvíli operovala ve stavu vyhlášeného konkursu. Jenom pro zajímavost.
Ale zpět ke státnímu rozpočtu. Nepálí-li vás dluhy vlastní, proč by vás pálily dluhy cizí, občanů této země, na dluhy se podle vás není třeba dívat, jsou to, jak říkával bývalý premiér Špidla, jakési účetní operace, peníze, které nikoho skoro nezajímají. Já jsem tady od tohoto pultíku mnohokrát upozorňoval na rostoucí dluhovou službu. Krásný pojem, který normálnímu občanovi mnoho neříká, ale je potřeba mu ho přeložit do češtiny. Dluhová služba jsou úroky. Úroky, které se platí každý rok, a to navždy do budoucna.
Když přednáším o veřejných financích studentům středních škol, ptám se jich, komu se platí. Byli byste překvapeni - na padesáti středních školách jsem v prvních třech odpovědích studentů nedostal správnou odpověď. Ano, veřejnost neví, že stát úroky ze svých dluhů platí komerčním bankám. To znamená těm, kteří si od pana ministra financí tak snadno a rychle rádi kupují státní dluhopisy.
V roce 2000, to je teprve před pěti lety - zdůrazňuji fakt, že teprve před pěti lety - jste mohli ve státním rozpočtu nalézt úroky placené ze státního dluhu ve výši 17 miliard korun. Skoro se mi chce vás zeptat: odhadněte, kolik budou v příštím roce? Předpokládám, že je to jenom řečnická otázka, nechci vás zkoušet. Těch, kteří se o to zajímají, bude asi ještě méně než studentů na středních školách. Je to 38 miliard korun. 38 miliard korun, o 21 miliard korun více než před pěti lety! A tak jako mnohokrát zopakuji, dámy a pánové: víte kolik silnic, kolik gripenů, kolik obrněných transportérů, ale hlavně kolik učitelů, lékařů, důchodců by mohlo dostat přidáno na platech, důchodech, kdyby každý rok neposílal státní rozpočet navíc 21 miliard korun, a to navždy do celé příští budoucnosti? Dámy a pánové, dokonce i v dobách, kdy vy už tady sedět nebudete, bude stát platit těchto 21 miliard, vámi zkonstruovaných, vámi způsobených jako trvalá zátěž hospodaření státu! - Ano, paní kolegyně, vidím, že tomu nevěříte. Je mi to velmi líto, ale je to pravda. Každý příští rok, příští desítky let 21 miliard každý rok spotřebuje stát jenom na úroky. Je to tedy rozpočet nezodpovědný.
***