(17.40 hodin)
(pokračuje Říman)
Poslední věcí, se kterou se neshodnu se svým předřečníkem, je, že ve druhém čtení čeká hospodářský výbor a poté Poslaneckou sněmovnu mnoho práce na dopracování zákona. Domnívám se, že to prostě není možné. Jedná se o ucelený spíše technický než politický systém. Ten musí být promyšlen jedním nebo několika málo mozky, nikoliv dvacetihlavým hospodářským výborem, nebo dokonce dvousethlavou Poslaneckou sněmovnou. To je, jako kdyby atomový reaktor chtěla Poslanecká sněmovna konstruovat namísto lidí, kterým to přísluší.
Proto se domnívám, a tím končím své vystoupení, že je na místě můj návrh, tj. vrátit předlohu k dopracování ministerstvu, aby doplnilo analýzy, o kterých bylo hovořeno, aby doplnilo ty prováděcí předpisy, které vlastně systém dělají systémem, poté aby tento návrh byl diskutován a buď odmítnut, nebo přijat. Flikování, jak jsme toho ve Sněmovně často zvyklí, tady může věci pouze uškodit, nikoli ji zlepšit.
Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Martinu Římanovi. Slova se ujme pan poslanec Karel Sehoř, po něm pan poslanec Pavel Hojda, poté pan poslanec Ludvík Hovorka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Karel Sehoř: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi jenom několik poznámek. Nebudu tak dlouhý jako moji předřečníci.
Chtěl bych upozornit na tři teze, které jsem si zapsal při čtení návrhu zákona.
Za prvé - potvrzuji slova pana poslance Hojdara v tom smyslu, že je přece nenormální, když my upravujeme zákon ve znění výběrového řízení, které už bylo vypsáno. To je docela nesystémová věc a nikde není napsáno, že se nám podaří zákon napsat tak, aby vyhovoval výběrovému řízení, které už probíhá. Svědčí to o určité nesystémovosti a zmatečnosti přípravy.
Druhá teze je, že se stáváme více navrhovateli systému než uživateli, než těmi, kdo budou systém využívat. Myslím si, že jak výběrové řízení, tak se to teď potvrzuje i v návrhu zákona, si klade za cíl stanovit podmínky, které ve svém důsledku budou omezovat ty, kteří se do soutěže o návrh mýtného systému budou hlásit. Chtěl bych to dokázat dvěma údaji, které už jsou docela notoricky známé, a to že tím, že určíme v první fázi zhruba tisíc kilometrů silnic a ve druhé fázi zhruba tři tisíce tímto mýtným systémem zpoplatněných silnic, tím jasně říkáme, že firmy, které by nám byly schopny nabídnout jiný systém - třeba jeden z nich je plošný systém, jak se zavádí buď ve Švýcarsku nebo ve Velké Británii, myslím si, že je to jeden z nejprogresivnějších systémů - se nepřihlásí, protože my to po nich nechceme. Nechci propagovat jeden ze systémů. To by mě ani nenapadlo, ale při výběrovém řízení přece musíme chtít, abychom vějíř měli co největší, abychom měli z čeho vybírat. My si vlastně trochu uzavíráme dveře, navíc za stavu, kdy vůbec nemluvíme o cílovém stavu. My nedefinujeme cílový stav. Jak chcete po nějaké firmě, ať vám navrhne první etapu, když jí nedefinujete cílový stav? To je jeden důkaz toho, že příliš se stáváme jakoby projektanty systému.
Další věc je, že předepisujeme povinnou OBU jednotku. Tiše se předpokládá, že povinná OBU jednotka - nediskriminační podle pravidel Evropské unie - je možná jak na mikrovlnný systém, tak na satelitní. Přitom se zdá - samozřejmě neznám všechny technologické vymoženosti na tomto světě - že taková jednotka skutečně existuje jenom pro mikrovlnný systém. Pokud existuje pro satelitní systém, je to jenom jako prototyp. Pochybuji, že Česká republika se vydá takovou rizikovou cestou, že by šla na nevyzkoušené prototypy v tomto směru. To zase dál zužuje možnosti, které bychom mohli obdržet od firem, které se budou hlásit do výběrového řízení.
Mám více poznámek, ale nechci déle zdržovat.
Účinnost od 1. 1. 2007 - už na vzpomínané schůzce s hospodářským výborem jsem jasně říkal, že rok 2006 je naprosto nereálný. Nyní se to potvrzuje.
Nevím, co si mám myslet o usnesení vlády, kdy jedno usnesení vlády mluví o tom, že mýtný systém na zpoplatnění se bude týkat automobilů o hmotnosti vyšší než 3,5 tuny, vyšší než 7,5 tuny, vyšší než 12 tun - nyní platí 12 tun.
Co se týká provozovatele systému, jednou platí, že provozovatelem systému bude Státní fond dopravní infrastruktury, podruhé Ředitelství silnic a dálnic. Náš návrh na to, aby se spojilo úsilí všech zainteresovaných, se neuskutečnil. Myslím si, že je to jeden z důvodů, proč máme tak velké zpoždění s celým návrhem.
Poslední, třetí teze, kterou chci říci, že je pravda, že mýtný systém a vůbec to, co se týká přijetí mýtného výkonového zpoplatnění, ODS prakticky nezpochybňuje, protože je to přece jen adresné zpoplatnění. Nejvíce platí ti, co nejvíce poškozují silnice. Myslím si, že je to správný přístup. Nicméně kromě toho, že Česká republika bude schopna vybrat nějaké peníze na opravy silnic a dálnic, nesplní se jedna ze základních úloh, kterou systém by měl také přinést, a to je usměrňování dopravy. Myslím si, že takto navržený systém nám tuto funkci plnit nebude.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Karlu Sehořovi. Slova se ujme pan poslanec Pavel Hojda, připraví se pan poslanec Ludvík Hovorka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Pavel Hojda: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, já jsem se přihlásil rovněž do diskuse. Nebudu zde opakovat to, co už bylo řečeno. K návrhu a k systému, jak se připravoval návrh zákona, bylo řečeno poměrně dost. S něčím mohu výrazně souhlasit, s některými věcmi bych asi polemizoval, ale rozhodně asi bude odpovídat ministr dopravy.
Chtěl bychom jenom říci, že nebudu doporučovat našemu klubu, aby došlo k pozdržení přípravy tohoto zákona. Zpravodaj zde řekl, že máme asi jedinou cestu - pokusit se přijmout takový návrh zákona, který by umožnil řešit situaci, která už je delší dobu na našich silnicích neúnosná.
Chtěl bych se ale zaměřit trochu k věci, která souvisí i s tímto návrhem zákona. Je to otázka přístupu České republiky k řešení dopravy jako takové. Bylo tady řečeno, že už delší dobu jsme mohli tušit a věděli jsme, že se v okolních zemích připravují taková opatření, která znesnadní a víceméně zreální náklady na provozování zejména nákladní automobilové dopravy, že tedy hrozí České republice přesun tranzitní české dopravy přes naše území a naše silnice, které na to nejsou připraveny nejen hustotou, ale v některých případech únosností zatížení.
***