Neautorizováno !


 

(9.20 hodin)
(pokračuje Paroubek)

Pokud jde o finanční perspektivu Evropské unie pro léta 2007 až 2013, zastavím se u závěrů. Všichni víme, že tato jednání skončila neúspěchem. Já bych tato jednání ovšem necharakterizoval takovými slovy jako například lucemburský premiér Jean-Claude Juncker, který to označil asi tak jako fatální, téměř neřešitelnou krizi Evropské unie. Já to vidím i s tím odstupem zhruba čtrnácti dnů jako samozřejmě nepříjemný neúspěch evropské politické elity, ale zbývá zde určitý čas k tomu, aby tato jednání byla jednak obnovena a jednak také zdárně dokončena.

Příčinou neúspěchu bruselského summitu a nedostatku vůle k nalezení dohody o financování priorit Evropské unie v letech 2007 až 2013 nebyla pouze otázka výše finančních prostředků, to myslím byla záležitost druhotná, ale především odlišné přístupy ve filozofii jejich užívání. S posledním kompromisním návrhem lucemburského předsednictví nesouhlasila Velká Británie, Nizozemí, Švédsko, Finsko, Španělsko, čili pět zemí z pětadvaceti.

Nové členské státy projevily konstruktivní úsilí přispět ke kompromisu snížením vlastních nároků ve finální fázi negociací, čili poté, co těch pět států vyřklo, že nesouhlasí s tím konečným návrhem lucemburského předsednictví. Dával jsem přednost tomu něco - v uvozovkách - obětovat, ale uhájit to podstatné, proto jsem se k této iniciativě, byť až řekněme v závěru, možná jeden z posledních v řadě, připojil. Chci také říci, že nebylo možné zůstat mimo naše partnery z Visegrádu, ale i pokud jde o ty další země, s kterými jsme vstupovali společně do Evropské unie.

Přestože finální návrh možných závěrů přisuzoval mnoha zemím včetně Velké Británie, Nizozemska a Španělska dodatečné úlevy na příjmové stránce i dodatečné alokace, pokud se jedná o Španělsko, v takové míře, která byla během posledního půlroku negociací téměř nepředstavitelná, k dohodě nedošlo.

Na Evropské radě došlo k otevřenému souboji dvou pojetí fungování Evropské unie. První pojetí klade důraz na nízkou úroveň politické integrace a upřednostňuje výhody liberalizace pro volný trh a ekonomický potenciál Evropské unie. Druhé pojetí podporuje hlubší integraci s výraznými prvky solidarity a prosazuje při tom zachování dostatečného rozměru sociálního státu. Tato dvě pojetí se střetla v zásadní diskusi nad konzervací, nebo chcete-li naopak modernizací struktury výdajů Evropské unie v zájmu financování jejích cílů v prostředí postupující globalizace. Velká Británie neustoupila ze svého rabatu bez prosazení závazku Evropské unie v zásadě reformovat v dohledné době výdajovou stránku rozpočtu Evropské unie, kde převládají výdaje na společnou zemědělskou politiku. Nizozemsko a Švédsko se zaměřily na redukci výše svého příspěvku do unijního rozpočtu v poměru k relativní prosperitě.

Pokud jde o další očekávaný vývoj, Evropská unie prožívá období dvojí reflexe. Velká Británie chce využít svého předsednictví k vyvolání diskuse nad modernizací Evropské unie podle jejích představ, a to včetně rozpočtových otázek. Odpovědi na otázku, zda jí k tomu dají ostatní členské státy možnost, se samozřejmě různí. Vyvrcholení ranně sobotního zasedání Evropské rady poskytovalo dojem, že otázka finanční perspektivy nebude během britského předsednictví řešena, přestože oficiální závěry Evropské rady k finanční perspektivě vyzývají nadcházející předsednictví k pokroku, diskusi a úsilí k dosažení dohody v co nejkratším termínu. V tomto duchu zaznívají i reakce z některých členských států, například Francie, které by preferovaly obnovení negociací až za rakouského předsednictví. Nejnovější reakce z Velké Británie ukazují, že tato země - a osobně Tony Blair - má na pokusu nalézt moderní a přijatelné řešení do konce roku 2005 velký zájem.

Já bych vám chtěl říci, a tady si vezmu ještě k ruce své poznámky ze včerejška, že včera jsme se sešli - každý tedy zvlášť, ale oba ve stejný den - s panem ministrem zahraničních věcí Svobodou s panem Johnem Prescottem, místopředsedou britské vlády, který je jakýmsi vyslancem britského premiéra Tonyho Blaira do zemí střední a východní Evropy. Jak jsem vyrozuměl z jeho řeči, jde mu především o to, navázat kontakt se zeměmi Visegrádu v té první fázi. Stalo se tak vlastně v předvečer britského předsednictví, že John Prescott navštívil tyto země včetně České republiky. Informoval nás o stanovisku britské vlády, pokud jde o ten výkon předsednictví nebo předsednictví samotné.

Pokud jde o finanční perspektivu na léta 2007 až 2013, a to myslím, že je velmi důležitá informace, vyjádřil se asi v tom směru, že Británie pokládá otázku rabatu na jednací stůl. Jinak řečeno, že je ochotna obětovat tuto výhodu, pokud se bude jednat také o dalších záležitostech, které je podle názoru Británie, a asi nejen podle jejího názoru, potřeba změnit, především o společné zemědělské politice, která v současné době tvoří 46 % výdajů v Evropské unii. To je myslím důležitý signál.

Já jsem pana místopředsedu britské vlády upozornil, že těch archaismů ve finanční politice Evropské unie je celá řada, protože přeci proti tomu návrhu lucemburského předsednictví nebyla jenom Velká Británie, ale byly to například Finsko, Švédsko, Holandsko. Všechny tyto země se domnívají, že platí příliš mnoho do společného rozpočtu. S tím, že výše těchto plateb, výše jejich příspěvků se vyvinula v průběhu času a na rozdíl od Velké Británie nebo Francie není do té míry kompenzována v oblasti dotační. Samozřejmě své připomínky, a to je potřeba tady nahlas říci, mělo také Dánsko. Své "ne" vyjádřilo, byť trošku z jiných důvodů, Španělsko, které se cítí přece jenom poškozeno a odstrčeno v otázce dotací, protože samozřejmě jeho výchozí situace při jednání o finanční perspektivě je úplně jiná, než byla před sedmi lety, než vstoupilo v průběhu toho sedmiletého období do Evropské unie deset nových členských států.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP