Neautorizováno !

(12.50 hodin)
(pokračuje Páralová)

Z těchto případů mám spíše pocit, že je policie přetížena zbytečnou byrokracií a trpí nedostatkem finančních prostředků na odborné posudky, na pohonné hmoty atd., a tak se snaží co nejvíce případů zamést pod koberec.

Moje zkušenosti, získané z náhodného vzorku postižených rodičů, mě přivedly k názoru, že kdyby soudy a policie pracovaly kvalitněji a důsledněji, nebyl by problém neplacení výživného tak palčivý. Konání státu je ve svém výsledku výsměchem neúplným rodinám s dětmi, které se dostaly do velmi složité sociální situace. Neúplné rodiny, kterým jeden z rodičů celá léta neplatí výživné, žijí z jednoho platu na pokraji chudoby. Stačí, když jsou těsně nad hranicí sociální potřebnosti, a nedostanou příspěvek na výživu dítěte. Spory rodičů a nezodpovědnost rodičů dopadají na děti, které pak žijí na mnohem nižší životní úrovni než ostatní děti. Někdy velmi slušně finančně zajištěný otec neplatí výživné a dluží svým dětem až stovky tisíc korun.

Předložený zákon je jen zoufalou reakcí na neschopnost státu. Nutno ovšem říci, že velmi, velmi nekvalitní a nesystémovou reakcí. Největším problémem je fakt, že se navrhuje zcela nový zákon místo toho, aby byla problematika výživného zapracována do stávajících zákonů. Přitom návrh v zásadě nepřináší mnoho nového oproti stávajícímu příspěvku na výživu, v podstatě je pouze jeho novelizací. Zákon sice pomůže sociálně potřebným, ale neřeší podstatu problému. Filozofické pojetí nové dávky navrhované předkladateli tedy směřuje do zákona o sociální potřebnosti. Návrh dostatečně nerespektuje stávající sociální zákony, nenavazuje na ně a je natolik odtržen od praxe, že jeho provádění by znamenalo ohromný nárůst byrokracie a na vymáhání výživného by snad musel být zřízen nový úřad.

Návrh předpokládá, že nová dávka se bude započítávat do příjmu rodiny, což povede například ke snížení dávek státní sociální podpory. Bytostně nesouhlasím s ustanovením § 8, kde se píše, že nárok na dávku zanikne, pokud povinný platí alespoň polovinu ze stanoveného celkového výživného. Zarazilo mě i znění § 6 odst. 1 písm. b). Znamená, že v případě snížení výživného soudem zpětně, což se stává v praxi dosti často, bude muset příjemce náhradního výživného vrátit rozdíl mezi původním výživným a novým výživným zpětně. Výživné příjemce v dobré víře přijal, a protože celá rodina žije delší dobu na životním minimu, zcela určitě utratil. To je, paní poslankyně Čurdová, trochu kruté, nemyslíte? Zvláště když se otec nebo matka dítěte nesnaží pracovat, z vlastní vůle skončí pracovní poměr a zaregistruje se na úřadu práce.

Z praxe vím, že příspěvek na výživu je administrativně velmi komplikovaná dávka, ale je už zažitá a pracovnice, které ji vyplácejí, ji už znají. Nové pojetí ani neřeší okamžitou potřebu rodin s dětmi. Praxe má výhrady ke stávajícímu příspěvku na výživu a nepochybně by bylo třeba s touto dávkou pracovat.

Na závěr mi dovolte poznámku směrem k předkladatelům. Vážení předkladatelé, jste poslanci za vládní stranu. Vaše ministerstvo v současné době připravuje celý balík zákonů. Máte možnost působit na svého ministra, máte možnost působit na svoji vládu, aby problematiku neplatičů výživného zpracovala profesionálně a předložila ji Parlamentu. Vy jste předložili zákon a vaše vláda s ním vyslovila zásadní nesouhlas. A všichni jej s rozpaky jednou hodíme pod koberec. Pak vypadáme všichni jako asociálové, i když zamítáme zákon, který je nekvalitní, který je nerealizovatelný, který neřeší ani podstatu věci. To je veřejnosti nesdělitelné a paní kolegyně Čurdová, a jak jsem s překvapením zjistila, i paní kolegyně Kupčová budou těmi vítězkami, které chtěly lidem pomoci. Že to neodpracovaly a nabízejí nám neopravitelný zmetek, je také veřejnosti nesdělitelné. To je vrchol populismu, jehož důsledkem pak je klesající důvěra v Poslaneckou sněmovnu.

Dávám návrh na zamítnutí této předlohy a děkuji vám za pozornost. (Potlesk zprava.)

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Páralové. Jako poslední z přihlášených vystoupí pan poslanec Michal Doktor.

Poslanec Michal Doktor: Já jsem se opětovně přihlásil s velmi krátkým vystoupením. Za prvé bych rád řekl, že se mi zřídka stává, že bych bezvýhradně souhlasil s vystoupením některých mých předřečníků. Dnes bych rád řekl, že bych podepsal vystoupení pana poslance Šustra a přihlásil se k němu na sto procent.

Já jsem ale ve svém vystoupení zapomněl na jednu poznámku, a tu bych přece jen rád uvedl. Ve vystoupení jak paní předkladatelky, tak většiny z nás, zaznělo dítě v nejrůznějších spojeních. Skoro jako zaklínadlo a obhajoba návrhu jsou tady děti uváděny jako ty, které jsou nejvíce sužovány tou situací. A s tím já souhlasím.

Jestliže ovšem chceme děti zbavit traumatizující situace, ve které se nacházejí v době rozvodu, po rozvodu a bohužel i v době, kdy si rodiče vyměňují navzájem svoji nenávist například formou neplacení výživného, tak toto ale jedna z dalších forem, jak děti trápit. Jestli si někdo teď nedokáže představit tu nekonečnou řadu sporů, nekonečnou energii, kterou musí všichni zúčastnění vynaložit při soudních řízeních o svěření dětí do péče, když si nedokážeme představit tu strašnou a tíživou situaci, kdy děti bohužel slouží velmi často jednomu z rodičů jako nástroj pomsty a jsou zneužívány proto, aby si rodiče skrze děti a skrze boj o svěření do péče vyřizovali účty navzájem, tak soudní řízení o tom, kdy stát bude přebírat rozhodnutím soudu povinnost a posléze jednomu z rodičů ukládat povinnost uhradit nezaplacené výživné, nepochybně způsobí, že děti budou stát znovu v roli svědků. Není možné si představit situaci, kdy stát jednoznačně přijde a rozhodne, a my si zároveň neumíme představit, že se ten druhý z rodičů, ta povinná osoba, nebude bránit, a nebude se bránit v logice, ve které se bránila už při prvotních sporech, při řízení o svěření dítěte do péče, při řízení o stanovení výživného, znovu skrze děti. To je prostě další v řadě úkonů, které děti budou sloužit jako pomsta, jako nástroj, a my je neuchráníme před větším traumatem, neušetříme je většího utrpení.

Toto prostě není dobré řešení.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Doktorovi. Pokud se nikdo další nehlásí, tak rozpravu končím a prostor je pro závěrečné slovo paní poslankyně Čurdové.

Poslankyně Anna Čurdová: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, já bych vám chtěla poděkovat za diskusi, kterou jsme vedli v prvním čtení nad tímto návrhem zákona. Mohu říci, někteří kolegové z pravé části politického spektra skutečně nezklamali a ukázali, že realita života a jejich pohled na svět je zásadně neměnný, přetrvává a ani se nebude měnit. Je mi velice líto, když nám tady různí makroekonomové argumentují slovenským zázrakem a slovenským příkladem, že i v této problematice si neberou naši kolegové vzor ze Slovenska, protože tam od 1. 1. 2005 platí návrh zákona, když neplatič otec neplatí více než tři měsíce, stát převezme do určité výše placení výživného, a když sežene neplatiče, ten kromě jiného zaplatí dlužné výživné státu, ovšem s penále 25 % navíc. To je první bod. Takovéto zákonné úpravy neexistují jenom na Slovensku, ale existují v celé řadě dalších zemí, ať je to Rakousko, skandinávské země, Španělsko, a obvykle tyto návrhy procházejí napříč politickým spektrem.

Paní kolegyně Páralová tady hovořila v první části svého vystoupení velice erudovaně a já jsem dokonce přemýšlela, jestli si nespletla politickou stranu, ovšem ta druhá část jejího vystoupení, kde hovořila o tomto zákonu jako o nesystémovém a špatném, trošičku pokazila dojem. Myslím si, že pokazila dojem i u těch žen, které ji navštěvují v její poslanecké kanceláři. Věřte nebo nevěřte, jsou mezi nimi i členky ODS, které mají podobné případy.

***