Neautorizováno !

(16.50 hodin)
(pokračuje Janeček)

Jedná se především o zaměstnankyně na mateřské či zaměstnankyně a zaměstnance na rodičovské dovolené a dále o zaměstnance práce neschopné. Jde o to, že oproti předchozí úpravě, kdy zaměstnavatel mohl nevyčerpanou dovolenou na zotavenou proplatit, tedy poskytnout náhradu mzdy, na konci příštího kalendářního roku, není s účinností od 1. 10. 2004 již možno nevyčerpanou část dovolené proplatit a nárok na nevyčerpanou dovolenou za rok 2003 na konci 2004 zanikl. To neodůvodněně poškodilo právě matky na mateřské dovolené, které ani neměly možnost dovolenou vyčerpat, rodiče na rodičovské dovolené, kterým zaměstnavatelem nebylo dovoleno přerušit rodičovské dovolené, a čerpání dovolené na zotavenou či zaměstnance práce neschopné. Mnozí zaměstnanci tak přišli až o několik týdnů dovolené za rok 2003 pouze díky novele zákoníku práce, která nabyla účinnosti tři měsíce před koncem roku, a neposkytla tak téměř žádný čas pro vyřešení situace zmiňovaných skupin zaměstnanců.

Účelem daného ustanovení zmiňované novely zákoníku práce bylo zajistit zaměstnancům dostatečný odpočinek od práce v průběhu každého kalendářního roku, a ne připravit o nárok na náhradu mzdy zaměstnance, kteří již na dovolené jsou, lépe řečeno, kteří již tak nebyli v zaměstnání, to znamená rodiče na mateřské a rodičovské dovolené a zaměstnance práce neschopné. Jejich nároky na dovolenou na zotavenou za rok 2003 byly podloženy jejich účastí v pracovním procesu. V roce 2003 museli a také odvedli stanovený rozsah práce, tím tedy získali nárok na dovolenou na zotavenou anebo měli získat náhradní plnění. Ale právě buď ze zdravotních důvodů, nebo z důvodu péče o malé dítě onen nárok neuplatnili, případně vůbec nemohli uplatnit, a to v naději, že na konci roku 2004 jim bude poskytnuta náhrada mzdy. Změnou zákona, která na tyto případy nepamatovala, však o svůj zákonný nárok přišli.

Shodou okolností jsou takto postiženy skupiny zaměstnanců, u kterých by naopak měl stát jejich chování podporovat, a sice ženy na mateřské a rodičovské dovolené. Proto je předkládána tato novela zákona, která má zřejmou nespravedlnost přechodných ustanovení odstranit a napravit tak něco, co bych nazval chybnou kultivací našeho podnikatelského prostředí. Návrh nijak nepoškozuje práva zaměstnavatelů, protože zaměstnanci pro ně práci v roce 2003 odvedli. Získali tedy nárok na dovolenou na zotavenou a při jejím nevyčerpání do konce roku 2004 nárok na náhradu mzdy, ale posléze byli zákonem zbaveni možnosti nárok uplatnit.

Já bych chtěl říct, že to je situace, která zde nastala a která je i v rozporu s naší ústavou. Zde bych upozornil na článek 28 Listiny základních práv a svobod, kde se říká, že zaměstnanec má právo na spravedlivou odměnu za práci. Článek 31 odstavec 1 říká, že rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona. Odstavec 2 říká: "Ženě v těhotenství je zaručena zvláštní péče, ochrana v pracovních vztazích a odpovídající pracovní podmínky."

Celý tento příběh je o tom, zda jsme společností k rodině přátelskou, či neutrální, či nepřátelskou. V tomto případě se ukázalo, že část zaměstnavatelů se ukázala jako zaměstnavatelé rodině nepřátelští, kteří využili nedokonalosti zákoníku práce k tomu, aby neposkytli dovolenou ani náhradu mzdy proti těm, kterým na to vznikl nárok. Je ostudou, že takto postiženými byly právě i ženy na mateřské či rodičovské dovolené, kterým zaměstnavatel nepovolil přerušení dovolené, a tím se vyhnul tomu, aby dostál svým povinnostem.

Návrh není ani v rozporu s právem Evropských společenství, protože ten má za úkol dbát o zlepšení pracovních podmínek zaměstnanců, čili ona námitka, která se objevila ve stanovisku vlády v tomto směru, totiž že je to návrh v rozporu, není námitka pravdivá, protože harmonizace zákoníku práce s tímto ustanovením, tedy harmonizace a ustanovení zákona 436 z roku 2004, tady je potřeba zdůraznit, že smyslem směrnice je ochrana pracovníků a zlepšení jejich postavení a pracovních podmínek, a nikoliv jejich znevýhodnění. Čili z hlediska práva Evropských společenství lze tento návrh považovat za příznivější pro dotčenou skupinu zaměstnanců, a tedy vůči požadavku směrnice za návrh akceptovatelný. To byla citace z Parlamentního institutu, který se zabývá kompatibilitou návrhu s evropským právem, a já se domnívám, že je to věc naprosto jasná.

Otázka takzvané retroaktivity si myslím, že v tomto případě není platná, neboť nároky jasně vznikly, prospěch z odvedené práce zaměstnavatelé získali, ale vyhnuli se, aby poskytli plnění za odvedenou práci. Čili tento návrh zákona pouze dbá na to, aby ti, kteří se ocitli ve znevýhodněném či oslabeném postavení, jako jsou právě matky na mateřské či rodičovské dovolené, aby s nimi bylo zacházeno tak jako v civilizované zemi. Čili bych očekával, že zaměstnavatelé je budou spíše zvýhodňovat, nežli že využijí kliček zákonů k tomu, aby je znevýhodnili.

Děkuji.

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Petr Tluchoř.

Poslanec Petr Tluchoř: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, dovolte, abych se ujal zpravodajské povinnosti ke sněmovnímu tisku 933, kterým je návrh poslanců Josefa Janečka, Jiřího Hanuše a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Jsem přesvědčen, že vzhledem k tomu, že se jedná o poslanecký návrh, nezbývá, než citovat celé stanovisko vlády a v závěru říci, že se s ním do značné míry, ač to říkám nerad, ztotožňuji.

Stanovisko vlády k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 65, zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, sněmovní tisk 933. Vláda na své schůzi dne 27. dubna 2005 projednala a posoudila návrh zákona, kterým se mění zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, sněmovní tisk 933, a vyslovila s tímto návrhem nesouhlas, a to zejména z těchto důvodů:

Za prvé. Předloženým návrhem zákona vzniká rozpor s právem Evropských společenství, neboť zakládá výjimku, která jde nad rámec článku 7 odstavec 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2003/88/ES, o některých aspektech úpravy pracovní doby, který vysloveně zakazuje nahradit minimální dobu placené dovolené za kalendářní rok finanční náhradou, přičemž jako přípustnou výjimku uvádí pouze případy ukončení pracovního poměru.

Za druhé. Návrh zákona zakládá nepřípustnou zpětnou účinnost, retroaktivitu, neboť vkládá do zákoníku práce nové přechodné ustanovení, které zpětně oživuje již zaniklé nároky na dovolenou na zotavenou, které podle stávající úpravy zanikly za zákonem stanovených předpokladů uplynutím roku 2004. Jedním ze základních pilířů právního státu je zákaz zpětné účinnosti, retroaktivity právních norem, který vyplývá z obecného požadavku právní jistoty.

Za třetí. Vláda konstatuje, že kromě výše uvedených zásadních nedostatků má předložený návrh zákona i řadu dalších nedostatků, které lze obecně shrnout tak, že návrh zákona je účelový co do okruhu osob zaměstnanců, jichž se má týkat, i co do období, jehož se má týkat, zakládá nerovné postavení osob zaměstnanců, je nepřesný a má i legislativně technické nedostatky.

Za čtvrté. Vláda se neztotožňuje s tvrzením předkladatelů, že navržená právní úprava nebude mít dopad na státní rozpočet. Takovéto tvrzení bez uvedení bližších údajů nemá opodstatnění.

Tolik tedy stanovisko vlády ke sněmovnímu tisku 933.

Ještě prosím musím citovat část materiálu, který rovněž částečně citoval předkladatel, tedy informační podklad ke stanovisku vlády k poslaneckému návrhu zákona, který zpracoval Parlamentní institut. Pan poslanec Janeček citoval tu výhradu, se kterou je tento posudek zpracován, tedy že se jedná o zásah akceptovatelný.

***