Neautorizováno !

(17.40 hodin)
(pokračuje Novotný)

g) Informace z kontrol a dozorů. Přesnějšího vyjádření se dočkal také § 11 odst. 3, který byl proslulý svou nesrozumitelností, i když v praxi k problémům nijak nedocházelo. Jde o informace, které získal povinný subjekt od třetí osoby při plnění úkolů v rámci kontrolní, dozorové, dohledové nebo obdobné činnosti prováděné na základě zvláštního předpisu.

i) Náležitosti žádosti. Zvyšují se požadavky na údaje v žádosti. Nově se např. žádá, aby žádost uváděla, že jde o poskytnutí informace podle tohoto zákona. Naštěstí se však vyřízení žádosti nepodmiňuje všemi těmito údaji, ale jen těmi, které jsou pro vyřízení nezbytné.

Dále elektronická žádost. Nově se stanoví, že je-li žádost učiněna elektronicky, musí být podána prostřednictvím elektronické podatelny povinného subjektu, pokud ji povinný subjekt zřídil. Pokud adresa elektronické podatelny není zveřejněna, postačí podání na jakoukoli elektronickou adresu povinného subjektu. Zde bych si opět dovolil vztyčit poněkud prst, protože tvrzení "na jakoukoli adresu" považuji skutečně za tvrzení nesmyslné. Nenapadá mě nějaký jemnější výraz, protože tato adresa už nemusí být platná, odešel ten člověk, ten zaměstnanec a nebyl zrušen jeho mail. Dojde i případu, že vámi podaná žádost spadne kamsi na vrátnici uklízečcem, a co s tím? Mail se buď nedostane nikam, nebo začne kolovat celým úřadem, ale v žádném případě nebude dodržen jeho termín. Dále může dojít k tomu, že zaměstnanec, který mail dostane na stůl, bude v úřadu dlouhodobě nepřítomen. Prostě tato formulace, že může být podána na kteroukoli mailovou adresu na úřad, to považuji za zcela špatné a zcela chybné.

Za další - duševní vlastnictví licenční smlouvy. Zcela nově se uvažuje o úpravě situací, kdy se poskytuje informace, která je duševním vlastnictvím, zejména je autorským dílem, pokud majetková práva vyplývající z tohoto duševního vlastnictví vykonává povinný subjekt, když bude informace poskytnuta na základě licenční nebo podlicenční smlouvy a poskytuje ji žadateli na základě těchto smluv. Změna zde představuje pouze takové zpřesnění této dosud poměrně nejasné normy.V pasáži o poskytování informací na základě licenční smlouvy se projevuje hlavní cíl směrnice Evropské unie, kvůli které celá novelizace vznikla. Nařizuje se, aby podmínky poskytnutí informace v licenční nebo podlicenční smlouvě říkaly, že musí umožňovat další užití informace žadatelem v souladu se žádostí. Licence nebo podlicence se poskytuje jako nevýhradní s výjimkou vzácně odůvodněných případů.

Dalším prvkem ze směrnice Evropské unie je, že povinný subjekt může poskytnout výhradní licenci pouze tehdy, je-li výhradní licence pro další šíření poskytované informace nezbytná a je-li to ve veřejném zájmu. Poskytnutí výhradní licence pak musí být každé tři roky přezkoumáno. Obsah licenčních smluv musí být veřejný a nelze na to uplatnit obchodní tajemství.

Za další. Rozhodnutí o odmítnutí žádosti a odvolání. Celá úprava rozhodnutí o odepření informací se zjednodušuje tím, že se až na drobné výjimky ponechává zcela v režimu obecného správního řízení.Totéž se navrhuje u odvolání. Toto sjednocení s režimem, který je důkladněji právně popsán a na který jsou úřady zvyklé, by mělo přinést méně chyb a také jednoznačně odůvodněná rozhodnutí se všemi náležitostmi, a nikoli jen se strohými výroky, že se žádost zamítá s odkazem na jakýsi paragraf.

Odvolání. To se týká § 16. Jedna ze zcela nepřijatelných změn je zatím v úpravě odvolání proti odepření informace. Zde Ministerstvo informatiky - samozřejmě že pod tlakem resortních připomínek - navrhuje prodloužení lhůty na odvolání na dvojnásobek, tedy na 30 dnů. Považuji to za nesmyslný návrh, protože ignoruje specifika procesu přístupu k informacím, který je v přístupu mnohem rychlejší a lehčí než klasické správní řízení. Věcně není tato lhůta na místě. Dosavadní stav nepřináší žádné zjevné problémy, jde v tomto případě skutečně o úřednické lobby.

Za další - stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace. Návrh přináší významnou novinku v ochraně proti nečinnosti a proti dalším nesprávným postupům, pokud nejde o odepření informace. Ruší se systém negativních právních fikcí, kolem jejich efektivity, srozumitelnosti či problematičnosti lze vést celé hodiny diskusi. Nový systém stojící na stížnosti na postup při vyřizování žádosti o informace může mít alespoň tu výhodu, že by měl být pro úřady lépe stravitelný a měl by přinést novou vlnu seznamování se úředníků s jejich povinnostmi při poskytování informací.

Stížnost lze podat písemně nebo ústně. Je-li stížnost podána ústně a nelze-li ji ihned vyřídit, sepíše o ní povinný subjekt písemný záznam. Stížnost na postup může podat žadatel, který nesouhlasí s odkázáním jen na zveřejněnou informaci dle § 6, kterému po uplynutí lhůty nebyla poskytnuta informace a nebylo vydáno rozhodnutí o odmítnutí žádosti, kterému byla informace poskytnuta částečně, aniž bylo o zbytku žádosti vydáno rozhodnutí o odmítnutí, nebo který nesouhlasí s výší úhrady požadované s poskytnutím informací. Toto je skutečně dobrý posun. Dosud nebylo prakticky možné bránit se proti obstrukci cestou neoprávněného či nepřiměřeného požadování úhrady. Nyní by k tomu měl být jednoznačný instrument, z čehož plyne především možnost tuto věc napadnout soudně. Chybí zde však možnost použít tento opravný prostředek proti nesprávnému postupu úřadu, pokud je žádost uložena pro údajnou neurčitost nebo pro nepříslušnost k úřadu. To jsou natolik subjektivní parametry, že je třeba, aby se proti jejich zneužití bylo možné nějakým způsobem bránit.

Pro předání stížnosti nadřízenému orgánu se stanoví lhůta sedmi dnů. Je čtvrtinová proti srovnatelné lhůtě, kdy při nečinnosti nastalo fiktivní rozhodnutí. Žadatel tedy podal odvolání. O stížnosti musí nadřízený orgán rozhodnout do 30 dnů. Tím se opět na dvojnásobek prodlužuje jedna fáze řízení o přístupu k informacím. Já se domnívám, že jde o nepřiměřený zásah a není zde ani nijaké odůvodnění praxí. Nadřízenému orgánu se dává možnost věc dokonce převzít a rozhodnout v ní sám, ať již vydáním rozhodnutí o odepření nebo naopak, samozřejmě je-li to fyzicky možné. Tím poskytne nadřízený orgán tuto informaci. Může samozřejmě též nařídit nižšímu orgánu při nečinnosti jednat, nebo naopak jeho postup potvrdit.

Za další - hrazení nákladů, povinnost oznámit výši náhrady včetně odůvodnění. Zavádí se nový postup. Povinný subjekt musí oznámit předem výši případně požadované úhrady včetně toho, na základě jakých skutečností a jakým způsobem byla výše úhrady vyčíslena. Tím se posiluje princip, že úhrada je pouze možností, a nikoli nutností. Povinný subjekt častěji zváží, zda raději neposkytnout informaci bezplatně, než aby se zatěžoval plněním této povinnosti. A zde bych opět viděl nějaké nejasnosti. Je zde řečeno "oznámit předem". V jaké formě musí oznámit? Jakou formou má toto oznámení proběhnout? Jako občan si dám žádost, po nějakém čase mi přijde oznámení o ceně, pak budu muset dát souhlas nebo to odmítnout? Opět - v jaké formě a komu toto bude adresovat? Pro žadatele se tím jen prodlouží termín na získání potřebné informace.

Za další - ztráta nároku na úhradu nákladů. Dále se zvyšuje právní jistota žadatele tím, že pokud není úhrada takto dopředu oznámena a vyjasněna, ztrácí úřad nárok na úhradu nákladů.

Poskytnutí proti úhradě. Nevhodná je nová úprava, která nařizuje úřadu poskytnout v případě úhrady nákladů informaci jen a výhradně proti jejímu zaplacení. Dosud mohl zvážit, zda informaci nevydá i bez zaplacení anebo jen proti složení zálohy s tím, že důvěřuje žadateli, že doplatí zbytek. Zbytečně se tady svazují povinné subjekty, které tuto věc mohou posoudit zblízka určitě lépe než ministerstvo, než zákon.

Odložení žádosti pro nezaplacení. Právní jistota povinných subjektů se zvyšuje výslovným zavedením principu, že pokud není úhrada zaplacena do 60 dnů, žádost se odloží. Tato lhůta však neběží, pokud žadatel podal stížnost proti výši požadované úhrady.

***