Neautorizováno !

(14.30 hodin)
(pokračuje Fischer)

To jsem tam nenašel. Proto jsem hledal, kde bych našel informace tohoto charakteru. Měl jsem především na zřeteli publikaci, kterou jsem loni získal v informační kanceláři Evropské unie v době, kdy jsem nebyl členem této ctihodné Sněmovny, která se nyní pyšní důvěrou 14 % občanů. Byla to brožura Zpráva Komise pro jarní zasedání Evropské rady z 26. března 2004 s názvem Volbou je Lisabonská strategie, reformy pro rozšířenou unii. Vypadá takto. Je zde řada velmi cenných informací, grafů, tabulek apod., které dávají představu o tom, jak si Evropská unie, členské země i kandidátské země, mezi nimi Česká republika, vedly v roce 2003.

Hledal jsem v materiálech, které má k dispozici náš výbor pro evropské záležitosti. V odkazech a tabulkách, které dostáváme z Bruselu, jsem našel dva dokumenty, které jsem si vytiskl. První je pracovní dokument Komise pro jarní zasedání Evropské rady 22. - 23. března letošního roku s názvem Lisabonská strategie: hospodářské, sociální a environmentální obnovy, číslo dokumentu 6038/05 ze dne 3. února 2005. Potom existuje další dokument - pracovní dokument Komise číslo 7387/05 ze 17. března 2005 pod názvem Ekonomické náklady neúspěšné realizace Lisabonské strategie, Přehled analýz ekonomických dopadů reforem v rámci lisabonského procesu. Tato zmíněná publikace v angličtině má 57 stran textu, tabulek a grafů a je zde citováno 133 odborných publikací. První zmíněný materiál má 88 stran textu, tabulek a grafů. Tam lze získat představu, čeho jsme dosáhli za uplynulých pět let. Mimo jiné je tam také zajímavý graf o tom, jak si vede Česká republika ve směru ohrožení obyvatel chudobou, tj. jaké procento obyvatel má příjem menší než 60 % mediánu příjmů. V tomto směru jsme byli na prvním místě mezi všemi 25 zeměmi Evropy, kandidátskými i členskými, v roce 2003. Zachováme si tuto pozici i v loňském roce, ovšem údaje tam nejsou úplné, je tam jenom asi polovina států. Je to velmi cenný materiál. Myslím, že právě z takovýchto údajů vycházela Komise při stanovení nových směrů činnosti v rámci Lisabonské strategie.

V té souvislosti a také v návaznosti na to, co zde řekl pan předseda Poslanecké sněmovny, bych považoval za užitečné, kdyby tyto materiály byly přeloženy také do češtiny a mohla se s nimi seznámit širší veřejnost.

Dále bych doporučoval, aby ještě předtím, než začneme projednávat rozpočet na rok 2006, to znamená někdy v září, než bude dokončen Národní plán práce v rámci Lisabonské strategie, byla v Parlamentu České republiky uspořádána pracovní konference nebo seminář, který by byl také otevřen pro specialisty v ekonomii, kteří k tomu mají vztah a zajímají se o to, protože určitě všichni poslanci takovou konferenci nenavštíví, jako zdaleka ne všichni jsou zde přítomni při projednávání tohoto materiálu. Tam bychom měli prodiskutovat, co jsme jako stát dosáhli, kde byly nedostatky a v jakém směru se máme zařídit pro další léta. Uvítal bych, kdyby záštitu nad takovou konferencí převzal pan místopředseda vlády Jahn.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Stanislavu Fischerovi. Slova se ujme pan poslanec Miroslav Beneš, připraví se paní poslankyně Helena Mallotová. Prosím, pane kolego, máte slovo.

Poslanec Miroslav Beneš: Děkuji za slovo, pane předsedající. Jeden z mých kolegů se mě ptal: Ty budeš vystupovat. Má to smysl? Přiznám se, že si kladu otázku, zda to vůbec má smysl - vystupovat k tomuto materiálu v den, kdy vláda získala důvěru, kdy evidentně nikoho nic dalšího nezajímá. Přesto si říkám, že to smysl má. Důvod je prostý. Zatímco dnes Sněmovna rozhodovala o 18 ministrech maximálně na jeden rok, tak Lisabonská strategie je materiálem, který hovoří o 24 tisících úředníků Evropské unie, o 24 tisících anonymních lidí, kteří zpracovávají věci, které mají daleko větší dopad na naši zemi než ona osmnáctiministrová vláda.

Vážené dámy, vážení pánové, já jsem si z materiálu, který se jmenuje vládní prohlášení, vyhledal dvě věty. První věta z vládního prohlášení vlády Stanislava Grosse, která zní: "Vláda zpracuje novou střednědobou hospodářskou strategii na základě zásad lisabonského procesu…" Věta pokračuje. Nová vláda, vláda premiéra Paroubka tuto větu přeformulovala. Je tam napsáno: "Vláda schválí novou střednědobou strategii hospodářského růstu České republiky na rok 2005 až 2013 na základě zásad reformulované Lisabonské strategie." Prostě drobnou úpravou změnila text vládního prohlášení.

Nyní dovolte, jaká je realita. Realita - a děkuji panu poslanci Římanovi, který se se mnou podělil o zkušenosti z vládního materiálu, který hovoří o množství finančních prostředků čerpaných z jednotlivých zdrojů na základě operačních programů. Protože je tady velmi pozorný pan ministr práce a sociálních věcí, vybral jsem si jeho resort.

Do března letošního roku v rámci operačního programu Rozvoj lidských zdrojů mohlo být vyčerpáno 5,5 miliardy korun českých. Bylo podáno projektů za 800 milionů - pouhých 800 milionů! - a projekty za pouhých 177 milionů byly schváleny. Znamená to, že naše vláda, naše administrativa v rámci programů, které běží, nečerpá ani zdaleka, co vše je možné.

Já jsem se na Lisabonskou strategii podíval nejen podle místa původu, které, jestli víte, je známo tím, že velké zemětřesení v roce 1755 smetlo toto město, ale také strategií, která slibuje nastolení konkurenceschopnosti. Já jsem se na to podíval z hlediska onoho evropského optimismu, že z jednoho centra lze řídit všechno. Vzal jsem si nikoliv hodnocení nynější, ale vzal jsem si text Lisabonské strategie z roku 2000.

Lisabonská strategie si vytyčila za cíl docílit konkurenceschopnosti a nízké nezaměstnanosti. Nepochybně cíl bohulibý a hezký. Pět let pracovalo oněch 24 tisíc úředníků na tom, co bývalý premiér České republiky označil "yettim" - tedy něčím, o čem se hodně mluví, ale nikdo to neviděl. A jaký je výsledek? Zatímco v zemích patnáctky se nezaměstnanost pohybuje na 8 %, ve Velké Británii na 4,7 % a ve Spojených státech na 5 %, zatímco hrubý domácí produkt v zemích patnáctky rostl o 2,2 %, ve Spojených státech to bylo o 3 % a ve Velké Británii o 2,8 %. Myslím si, že jsme svědky toho, že selhává možnost řídit svět z jednoho místa. Že v porovnání s globální konkurenceschopností Číny a Indie se Evropská unie dostává do velmi nepříjemné situace. Vím, že bojovat proti Lisabonské strategii je takřka nemožné. Chci bojovat proti víře, že je možné z jednoho místa řídit všechno. Dříve to místo bylo na východě, dnes je na západě. Já tady ukazuji výsledky víry v řízení světa na základě čísel, která jsou za pětileté fungování, či chcete-li, nefungování Lisabonské strategie.

***