Neautorizováno !

(17.00 hodin)
(pokračuje Kasal)

Děkuji panu místopředsedovi vlády a ministru dopravy Šimonovskému a panu zpravodaji Kalovi.

Dámy a pánové, začínají první čtení. Bod

Stanovisko vlády máme k dispozici jako tisk 900/1. Prosím pana poslance Vojíře, aby se ujal slova.

Poslanec Oldřich Vojíř: Vážený pane předsedající, členové vlády, dámy a pánové, je vám předkládán návrh zákona, který ve své podstatě je jednoduchý. Proto si myslím, že mohl být sepsán formou poslanecké iniciativy, protože, přiznám se, při složitějších zákonech, kdy je píší poslanci, se může stát, že se stane chyba. Tato chyba, pokud je pak realizována v praxi, může mít velké nedozírné následky. Z tohoto titulu si troufnu říci, že tento zákon díky tomu, že je takto jednoduchý, je zákonem, který může předložit poslanec či skupina poslanců, a také se tak stalo.

Co je podstatou tohoto zákona? Podstata je opět velmi jednoduchá. Na straně jedné jsme došli k závěru, že zákonem stanovené investiční pobídky se přežily a že by jako takové měly být zrušeny, ale na druhé straně by měla být zavedena jiná motivační složka pro podnikatele, a to je první část rovné daně, a to daně z příjmů právnických osob, kdy by daň v roce 2006 z dnešní zákonem stanovené daně 24% klesla na 15 %. Takto jednoduchá je to úprava, kterou vám nyní předkládáme. Dovolte mi, abych tuto úpravu zákona krátce odůvodnil.

Jsme hluboce přesvědčeni, že investiční pobídky jsou nástrojem, který lze, ale nemusí být zákonitě, použít v situaci, kdy hospodářské prostředí, ekonomické prostředí našeho státu se mohlo nacházet ve stavu, kdy nerostlo tempem, jakým bychom potřebovali nebo si představovali. Růst 1 % HDP meziročně určitě je růst malý. My všichni ve Sněmovně víme, že bychom potřebovali růst HDP 6 až 7 %, abychom doháněli země, které jsou daleko před námi, abychom se alespoň v nějakém dohledném horizontu, horizontu deseti let, dostali například na úroveň průměrných hodnot zemí Evropské unie.

Myslíme si, že tato situace už není. Možná, že pan ministr průmyslu či ministr financí konstatuje, že růst 4 % HDP je něco, co lze považovat za určitý vývoj, který by měl směřovat k onomu 5 - 6% růstu. My všichni bychom měli mít zájem, abychom naše podnikatelské prostředí zatraktivnili tak, že sem budou chodit investoři nejen z ciziny, ale že se budou třeba vracet i naši investoři, kteří, a já o tom mám informace, dnes odcházejí a investují např. v Číně, protože v Číně paradoxně, což je zajímavé, je levná pracovní síla. Myslím, že bychom měli velmi vážně přemýšlet o tom, kdo je naším konkurentem a jaké podmínky máme vytvářet, abychom se nedostali do situace, že všechno se bude vyrábět mimo Českou republiku, a možná dokonce mimo Evropu.

Tento zákon o investičních pobídkách je zákonem diskriminačním. Je to logické. Je zapotřebí si to pouze přiznat. Je to zákon, který velmi malé skupině investorů, a to ještě podotýkám, že velmi bohaté skupině investorů, vytváří komfort, který je nadstandardní na rozdíl od prostředí, které je pro běžného podnikatele. Jestliže za období pěti let tuto pobídku využilo nebo získalo 122 subjektů, tak je to v průměru 24 subjektů na rok. Jestliže nás tento program, jestliže to mohu takto nazvat, stál na straně jedné zhruba asi 30 miliard korun, kdybych porovnal, kolik prostředků bylo vynaloženo na to, aby se zlepšilo obecně podnikatelské prostředí v České republice, zjistím, že to je mnohonásobně méně. Myslím, že naším cílem, kdyby se to podařilo alespoň jako impuls dostat do situace, že opravdu zlepšíme podnikatelské prostředí, že snížíme daňovou zátěž, a nejen právnickým osobám, ale samozřejmě v dalším kroku i fyzickým osobám, případně i souběžně, nebo že snížíme zátěž pracovní síly - z tohoto místa jsem to říkal několikrát. Jestliže zjistíte, že ve své podstatě vyděláte 18 tisíc korun, čistého dostanete 10 tisíc. Osm tisíc korun buď vy jako zaměstnanec nebo zaměstnavatel za vás odvede v různé formě státním institucím, ať je to zdravotní pojištění, sociální pojišťovna nebo je to daň.

Z tohoto pohledu si myslím, že máme co řešit a co napravovat - snižovat tuto zátěž. Myslím si, že občan i podnikatel má ze své práce a své činnosti mít větší profit, že stát se má uskrovnit.

Z tohoto pohledu bych samozřejmě musel dál diskutovat o tom, kde stát má zasahovat. Dle mého názoru je rozumné, aby stát vyvíjel činnost či financoval, případně podle moderních projektů spolufinancoval rozvoj infrastruktury. To je logické, protože si neumím představit, kdo jiný by měl postavit železniční koridor nebo dálniční úseky. Soukromý subjekt to asi nedokáže. Pokud by to dokázal, logicky by zde musel existovat nějaký zpoplatňovací systém, který by mu tuto investici v nějakém rozumném horizontu včetně údržby vrátil. Je možné o tom diskutovat, ale myslím si, že toto by měla být a je, abych byl korektní, úloha státu, kde sehrává zatím nezastupitelnou roli.

Měla by se snížit celková byrokracie. To slovo je samozřejmě lehce vyřknutelné, složitěji se to dělá. Ale faktem je, že není možné, aby pro podnikání bylo zapotřebí získávat x razítek, x povolení. Když už mají existovat některá povolení, protože je zapotřebí třeba dodržovat některé bezpečnostní předpisy, což je logické, hygienické předpisy, což je logické, říkám, nechť stát, jestliže to vyžaduje, slouží.

***