Neautorizováno !


 

(11.00 hodin)
(pokračuje Gongol)

Tento zákon byl přijat ještě Federálním shromážděním, ale je samozřejmě platný i dnes.

Tehdejší ministr Petr Miller při zdůvodňování tohoto zákona, což jsem si přečetl ve stejnopisu z tohoto jednání, uvedl, že systém v preferovaných pracovních kategoriích představuje určitou kompenzaci za škody způsobené na zdraví pracovníků dlouhodobým vykonáváním rizikové práce. Předpokládalo se, že počet takto preferovaných by neměl přesáhnout 10 %, avšak během roku 1990, čili v porevolučním období, byly předloženy další požadavky ve výši asi 56 % pracovníků v národním hospodářství. Z revoluce chtěl každý něco vytěžit. Vláda proto přijala řešení, kterým zrušila pracovní kategorie, protože to bylo jednodušší, a Federální shromáždění to napodruhé schválilo za cudného mlčení odborů. Pan Miller totiž tenkrát přislíbil, že tato riziková práce bude v nové formě sociálního zabezpečení řešena formou připojištění a náklady ponesou organizace, v nichž se vykonávají zdravotně rizikové práce.

Sliby chyby. Zůstalo tedy jen u slibů a do zákona se to vůbec nedostalo. Co se však do zákona dostalo, byl jeho další slib, kdy řekl, že je samozřejmě nesporné, že reforma musí plně respektovat práva již nabytá jednotlivými občany. Stručně řečeno, nesmí být uplatněna takzvaná retroaktivita. Z tohoto důvodu byla navržena účinnost tohoto zákona až do roku 2018, to je do doby, kdy dovrší důchodového věku ti nejmladší, kteří v roce 1992 měli již odpracovaný příslušný počet let pro nárok na zvýhodněný důchod. Tento zvýhodněný důchod, uvedl pan Miller, spočívá ve výhodnějším zhodnocení těchto dob, vyšší základní výměře, vyšších maximálních výměrách - všimněte si slov vyšších maximálních výměrách - a snížení věkové hranice pro nárok na starobní důchod. Toto nejsou jen slova pana Millera z důvodové zprávy, jak to kdysi označil pan ministr Škromach, že to jsou jen slova nějakého Millera, ale je to i znění paragrafu 175 zákona 235.

Současný stav je takový, že sice je možný odchod do důchodu v 55 letech, ale vyšší maximální výměra, která kdysi činila 3800 Kč, se v roce 1995 zákonem 155 stanovila na 5100 Kč vzhledem k tehdejší inflaci. Ale tato částka od té doby není vůbec valorizovaná, takže takzvaný zvýhodněný výpočet stropovaný částkou 5100 Kč je vždy nižší než výpočet podle nového způsobu bez zvýhodnění za odpracovaná léta ve zvýhodněné kategorii. A protože odcházejí tito pracovníci v 55 letech, pak proti těm, kteří kdysi pracovali ve třetí kategorii a odcházejí v 62 letech, mají odpracováno o sedm let méně a také z toho důvodu mají ještě menší důchod. To je opravdu svérázný výklad výhod zákonem stanovených až do roku 2018!

Existuje ještě pádnější vysvětlení toho, že zákon 235/1992 není dodržován? Zřejmě si toho byly vědomy i vlády předchozí a přišly u silových složek státu, které pracovaly v tzv. první a druhé kategorii funkcí, s náhradním řešením tzv. odměny za výsluhy let. Jen o ty, kteří pracovali v první a druhé pracovní kategorii, se dosud nepostaral nikdo. Pracovali sice v daleko rizikovějším prostředí, zdraví škodlivém a nebezpečném, avšak pro udržení vlády nedůležitém. Na jiné vysvětlení jsem totiž nepřišel.

Pro ty, kteří snad ani po těchto mých argumentech nepochopili, že je hrubě porušován č. 235, tedy § 175, který garantuje všem až do roku 2018 výhody získané odpracováním příslušného počtu let v preferované kategorii do doby přijetí tohoto zákona, uvedu, jak to dnes v praxi vypadá.

Pracovník A v preferované kategorii má odpracováno 20 let a odchází v 55 letech v roce 1995 do důchodu. V té době činil jeho důchod 5100 Kč + 1310 Kč, to je 6410 Kč, a dnes po dalších valorizacích činí bratru kolem 10 000 nebo 10 500 Kč.

A teď pracovník B. Má rovněž odpracováno 20 let v preferované kategorii, ale odchází do důchodu v roce 2005. Dostane podle nového výpočtu 7500 Kč, což je sice vyšší výměr než podle tzv. zvýhodněného způsobu, který byl zastropován a novelizován už od roku 1995, avšak rozdíl činí 2500 Kč v neprospěch novodůchodců. Existuje ještě pádnější důkaz o tom, že tento zákon porušován je?

V podrobné rozpravě podám proto pozměňovací návrh, který tuto nespravedlnost a nedodržování zákona 235 podle mého názoru řešit bude. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji panu poslanci, panu Jaroslavu Gongolovi. A nyní má slovo pan poslanec Břetislav Petr.

 

Poslanec Břetislav Petr: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, dovoluji si vystoupit k návrhu kolegyně paní doktorky Dundáčkové, která navrhuje změnu zákona 155/1995, o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

Návrh paní doktorky Dundáčkové hodnotím vysoce pozitivně, neboť se snaží odstranit výrazné disproporce, které vznikají při vyměřování starobních důchodů některým horníkům. Stanovení výše důchodu této kategorie je provázeno značnými disproporcemi a umožňuje, aby dva pracovníci, kteří pracovali na společném pracovišti za období, z něhož je jim počítán tzv. redukovaný výdělek, měli stejný výdělek, odcházeli do důchodu s naprosto rozdílnými výměrami důchodů, přičemž tyto se mohou lišit až o 3000 Kč, což v přepočtu na procenta je někde kolem 25 až 30 %. Už z toho vyplývá, jak stávající zákonné normy jsou diskriminující.

A teď několik záležitostí k historii. V devadesátých letech, do roku 1992, než byly zrušeny důchodové kategorie, tak v první důchodové kategorii pracovali vojáci z povolání, policisté, tajní policisté a také horníci. U ozbrojených složek všichni odešli buď s odchodným, nebo odstupným a jejich nároky nebyly omezovány žádným limitem, jak to bylo uděláno v případě horníků, kteří patřili do první pracovní kategorie.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP