(11.30 hodin)
(pokračuje Gross)
Já chci jasně říci, že cítím jednu povinnost. Cítím povinnost tu, aby se vláda ČR, pokud k tomu bude mít šanci, pokusila této Sněmovně předložit i v legislativní podobě klíčové zákony, které kromě těch daní se budou také zabývat budoucností modelu českého sociálního státu v kontextu evropském, ale také v kontextu našich národních ekonomických možností. A z tohoto pohledu chci také jasně říci, že vláda, pokud bude pokračovat ve své práci, dokončí ty legislativní kroky, které se připravují na Ministerstvu práce a sociálních věcí a ve vazbě s ostatními resorty, především Ministerstvem financí a legislativou, kterou řídí kolega Bureš, budeme v této Poslanecké sněmovně se snažit prosazovat zákony, které by zajistily dlouhodobou budoucnost a ufinancovatelnost a spravedlnost, to bych zdůraznil, a spravedlnost sociálního systému České republiky. Bez nových zákonů to nepůjde, protože musíme umět reagovat na měnící se společenskou i světovou situaci.
Takže těch věcí, které před námi jsou, je skutečně hodně a je otázka, jestli nám stojí za to v tuto chvíli říci, že podlehneme tomu tlaku, který byl vytvořen, a tuto práci necháme nedodělanou. Já necítím v tuto chvíli situaci tak, že bych byl oprávněn, abych utekl od této rozdělané práce. Pokusím se ji dokončit a myslím si, že je to dobrý důvod pro to, aby vláda mohla pokračovat.
Jsou zde další věci, které jsou v běhu. Jsou v běhu záležitosti týkající se střetu zájmů, o těch hovořil kolega Kühnl, a to je oblast, kterou vláda bude chtít dotáhnout do konce, a skoro si myslím, že je povinna ji dotáhnout do konce.
Máme před sebou takové záležitosti, jako je legislativa týkající se bytů, včetně narovnání nájemného ve vztahu nájemníka a majitele nemovitosti, protože Česká republika musí reagovat nějakým způsobem na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva, a já jsem přesvědčen, že je povinností vlády hledat rozumné a sociálně únosné řešení, ale zase strkání hlavy do písku před tímto problémem není něco, co si odpovědná vláda může dovolit.
Byla zde řeč o důchodové reformě. Jasně říkám, že vláda ČR chce pokračovat v práci na důchodové reformě a v přípravě, a jestliže jsem tady slyšel z úst některých kolegů z ODS, že na tom nic neděláme, tak já jen doufám, že to je neinformovanost, protože komise, kterou vláda zřídila a ve které pracují zástupci všech politických stran, protože mě záleží na politickém konsensu nad podobou budoucí důchodové reformy, tak tato komise svou práci dokončila, předložila poltickým stranám výsledky svých výpočtů, jak jednotlivé návrhy té či které politické strany by dopadly na občany ČR, a problém nebyl v činnosti vlády a této komise. Problém byl v tom, že některé politické strany - a když to zaznělo z úst ODS, tak já to musím říci, že to bylo především u strany ODS, byli zděšeni, co by jejich návrhy přinesly, protože rovný důchod v podobě zhruba 3,5 nebo 4 tis. korun měsíčně by nevedl k ničemu jinému nežli zbídačení důchodců v ČR. A to je prostě fakt, se kterým těžko někdo něco nadělá, a já nechci tento výsledek tlačit dál politicky a chci hledat situaci takovou, která zajistí, že vznikne širší politický konsensus. A pokud nevznikl na první pokus, bude muset vzniknout na druhý. Já doufám, že se to podaří a že takový konsensus vznikne.
Máme před sebou práci nad novým zákoníkem práce. Já jsem přesvědčen, že Česká republika potřebuje nový zákoník práce, a zde, pokud vláda ČR tuto práci nedokončí, tak si myslím, že pro každého zaměstnance v ČR udělá něco, co nám bude po právu vyčítat - vystavíme ho riziku, že v budoucnu s odkazem na to, že stávající zákoník práce je více jak 30 let starý, že bude zrušen a bude bez náhrady, a pokud by zde vláda selhala, tak skutečně vystavíme zaměstnance v České republice poměrně složité situaci a já si to prostě nechci vzít na svědomí, protože těch zaměstnanců v České republice je několik milionů, a přestože zákoník práce dnes považují za něco, co je tolik nezajímá, protože to berou jako samozřejmost, tak my musíme mít na zřeteli, že tady hrozí situace, kdy vzniknou pracovněprávní vztahy na úplně jiném základě nežli tom základě, který je třeba blízký sociální demokracii, a já věřím, že i řadě dalších.
Máme před sebou pokračování prací v oblasti reformy veřejných financí a jsem přesvědčen, že můžeme pokračovat dál v odpovědné rozpočtové politice, včetně změn, na kterých se dohodla stávající končící vládní koalice. A chci také jasně říci, že je program, na základě něhož tato vláda vznikla, je program, který i v této oblasti se budeme snažit dodržovat, a myslím si, že je dobrý důvod v té práci pokračovat.
V rozpravě zaznívalo několik podstatných věcí a já se k některým, alespoň některým z nich, vrátit musím.
Paní kolegyně Rujbrová zde hovořila o tom, že se štítíme 20procentní podpory KSČM. Já chci říci, že se neštítím nikoho, kdo získal ve svobodných volbách poctivý mandát, a ať se mně to líbí nebo nelíbí, tak poslanci KSČM tento poctivý mandát získali a platí slova Miroslava Kalouska, že nelze tuto politickou sílu ignorovat, takže já jasně říkám, že ji ignorovat nechci, i když každý má své hranice, kam může zajít v tom, aby vykonával nějaké poslání. A já jasně říkám, že já ty hranice mám také. A je možná dobře, že Ústava ČR dává předsedovi vlády jedno právo a to právo je kdykoliv podat demisi. Ale myslím si, že v tuto chvíli ta situace zdaleka nenastala a že ta odpovědnost, která před námi je, a je to odpovědnost společná a je ztělesněna v těch konkrétních bodech, o kterých jsem hovořil, tak že je odpovědnost, před kterou bychom utíkat neměli.
Přesto si myslím, že pro lidi, kteří žijí v prostředí, jež vytváříme v podobě zákonů, kteří žijí v prostředí, jež vytváří vláda svými exekutivními opatřeními, tak pro tyto lidi můžeme udělat poměrně mnoho. Byl bych rád, kdybychom spoustu věcí udělali v poněkud méně vypjaté atmosféře a kdybychom tyto věci dělali v daleko konstruktivnějším duchu. Já k tomuto konstruktivnímu přístupu vyzývám, přestože vím, že dnes to tak nebude, ale byl bych rád, kdyby pokud budeme zde v tomto složení do zbytku volebního období, ta atmosféra byla mnohem konstruktivnější, a já za sebe i za vládu, pokud ji povedu, slibuji, že vláda pro tuto konstruktivnost udělá maximum.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, chtěl bych vám poděkovat za to, že jste mě v tuto chvíli dokázali chvíli poslouchat. Chtěl bych poděkovat i občanům ČR, kteří v tuto chvíli možná nás sledují u televizních obrazovek. Myslím si, že si sami udělají obrázek o tom, komu jde o skutečnou práci a o věci, které mají význam pro budoucnost České republiky a život každého občana, a komu jde jenom o to, po vyhodnocení momentální situace udělat kroky, od kterých si slibuje, že mu vytvoří lepší prostředí pro politickou kariéru a pro politickou budoucnost.
Děkuji za pozornost. (Potlesk ČSSD.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Vážení kolegové, já jsem tady dostal dvě faktické poznámky. První má pan poslanec Miroslav Kalousek a druhou pan ministr Šimonovský.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, málokdy se mi stalo, ač donedávna, do včerejška koaliční partner, abych souhlasil se slovy předsedy vlády tak téměř do puntíku, jak tady byla vyslovena. - Ano, je to pravda. (Během celého vystoupení poslance Kalouska se ozývá syčení poslanců KSČM.) Tato koalice se může pochlubit velikými úspěchy, tato koalice se může pochlubit obrovskou hodnotou, kterou vložila ku prospěchu občanů České republiky.
Pokud tomu tak je, řekl to pan premiér a já s tím souhlasím, pak se ptám, proč pan premiér tak obrovskou hodnotu klade na oltář své vlastní funkce, proč si to bere jako rukojmí. Tato vládní krize přece nevznikla jako ideový spor mezi politickými stranami, ale jako problém pana premiéra. A to, co jste tady řekl, je prostě pravda, prostřednictvím pana předsedajícího pane předsedo vlády, ale pokud si toto berete jako rukojmí a chcete to zničit proto, abyste zůstal ve funkci, pak si vám dovolím říci, že nemáte takovou hodnotu. I když na tu jednu misku vah vedle své vlastní osoby položíte i účetní hodnotu nevěstince paní Barkové, pořád nemáte takovou hodnotu! (Důrazné bouchání do lavic poslanců ČSSD.)
***